Tak, milé KOČKY, rozhodla jsem se na dnešní den umístit sem fotky z jednoho výletu autem do sousedního státu a protože jsme tam začali jednou obcí s hradem a vím, že Jára Rbk. tam byla vícekrát, je to pro ni ode mne malý dáreček - vy ostatní blogerky to vezměte podle svého - buď jako pozvání na výlet někdy příště nebo jako hádanku a nebo to nechte být a snad se mi podaří pro vás přinést něco hezkého jindy.
Schválně neuvádím název - to se brzy vyvrbí - uvidíte!
A jsem tu s těmi vláčky znova, abych vám, milé KOČKY, ukázala ještě pár fotek z pátečního navštívení Království železnic na Smíchově. Nasekala jsem tam asi necelých 400 fotek, některé s Honzíkem - ty jsem odeslala jeho rodičům a na blog je nedám, ovšem několik jsem udělala z těch jakoby nočních a nejsou bůhví co. Ale, pravda, dětem se to líbilo, neb bylo takové jiné osvětlení těch mostů, budov, tratí a pod. Velmi se klukům líbila autíčka blikající - zasahující hasiči a další.
Tak jdeme na to:
Mají to tam, v tom Království železnic, docela pěkně udělané ( měla jsem zatím štěstí jen na Madurodam - senzační, doporučuji - a miniatury u Lugana ), ale musím uznat jejich snahu - stále tam tvoří a rozšiřují panely, na kterých je krajina a především ty tratě s mašinkami. Vstupné je dost vysoké a je to škoda, jistě odradí dost lidí. Ovšem pro děti je podstatné, co tam uvidí - Honzík pochválil jak vláčky, tak autodráhu, kde si pohrál asi 20 min., později nejméně půl hodiny sestrojoval cosi v místnosti ze stavebnice Merkur. Takže z jeho strany spokojenost. Z mé také, neb se tam dá v bistru koupit káva a malé občerstvení a hlavní atrakcí pro mne bylo dole Česko, s mnoha nádražíčky a dominantami - třeba televizní věž na Žižkově, a pod. - lidí tam zas tolik nebylo, což jsem kvitovala, nerada se strkám a mačkám s cizími. Pokusy z mé strany o focení byly, jak to dopadlo, zkusím prezentovat.
Milé KOČKY: podívejte se tam nyní se mnou -
Milé KOČKY, již delší dobu jsem uvažovala o návštěvě Království železnic na Smíchově, že tam vezmu Honzíka, chlapce, kterého jsem kdysi, asi před osmi lety občas hlídala a nakonec jsme si k sobě našli cestu a máme pouto pevnější, než byste hádaly, chodí k nám stále, jedno odpoledne v týdnu a někdy i v sobotu.
Bylo vysvědčení, Honzík donesl samé biče a jednu dvojku - 4.tř. ZŠ.A bylo to jasné - pozvu ho na mašinky. Byl pátek, školu neměli, přišel k nám po dohodě už dopoledne. Poobědvali jsme tedy na půl dvanáctou, Jeli jsme v poledne do Prahy, a pak, pěkně do světa mašinek, autíček, dokonce jeho oblíbeného Merkuru.
Pro dnešek ale - protože chci potěšit hlavně vás, milé KOČKY, uvedu pár snímků, které jsem tam ukořistila a jsou převážně holčičí. Ty ostatní ( některé ) budou později následovat.
Připomínám, že se tam pravidelně střídá jakoby denní a noční osvětlení, tak ne všecny fotky jsou pořádně nasvícené.
Nakoukneme, milé KOČKY, na jednu z našich procházek okolo Nerátek? to jsme si s Janou v listopadu vyšly do Mlékojed a k tůni - rozuměj k bývalému rameni Labe.
Mám moc ráda zdejší prostředí, kousíček od města a v každé roční době jinak zabarvené a jinak zvířátky obsazené - zjara tam kvetou dýmnivky a hnízdí kachny a labutě a kdo ví, kdo ještě, na podzim to hýří barvami...rybáři tam podřimují a sní svůj sen o pořádném úlovku...
