Opět spolu

 Milé KOČKY, včera jsme se dočasně rozešly a nyní, opět spolu, jdeme z Levého Hradce na Řivnáč, kde můžete při dobrém počasí sledovat údolí Vltavy a vlaky z Prahy směr Ústí, Děčín a Hamburk. I opačně! Krásné místo, obklopené kvetoucími keři, kde sídlí malí zpěváčci.

Jenže, než tam do prudkého kopce vyjdeme, potkáme obecní velikonoční výzdobu:

tady dokonce araukárii, tu bych spíše čekala v Bretani 

 a poté stráň krásnou jako obrázek: voňavou jako miminko!

Dýchejte, snad tu chybí jen vůně posečené trávy a jehličí z borovic -

máma a kojenec:

už tam budem!:

Teď hned - malé děti na vodítko:

Jaképak tajemství se skrývá za rohem?

zhluboka dýchat!

zámek v Úholičkách není přístupný...

Nachodily jsme asi 8 km a načerpaly energii a odhodlání brzy zase někam vyjet...

Ohledně informačních tabulí na L.Hradci - všechny jsem si je pofotila za účelem přečtení později doma, ale na blog jsem je nedala, nedávno to tam Jitka nafotila a bylo by zbytečné to opakovat.

Změna je život

 Minulý týden jsem hodně polehávala, ale když ve čt zavolala Jana, že v sobotu by někam šla/jela, hned mě přivedla na myšlenky, že by to nemuselo být špatné se vzmužit a nabrat sílu v přírodě, nakukala jsem jí, že se zamyslím a něco spácháme - a později jsem ji nalákala na výlet na Lovosicko, 

domluveno, odjezd v sobotu v osm ráno. 

Milé KOČKY, později jsem při brouzdání v Jízdních řádech přišla na to, že bychom musely v Kralupech čekat hodinu ( ano, tak to někde v Praze u stolu někdo vymyslel ) a tak jsem se poohlédla po něčem jiném, méně ,,zdržovacím,, a Janě jsem ráno řekla, že je změna plánu a jí to bylo jedno.

Motoráček starší než já nás odvezl do Kralup a tady jsme přestoupily do osobního vlaku směr Praha, vystoupily na zastávce Roztoky/Žalov ( naproti Řeži ) a vydaly jsme se hlemýždím tempem do kopce a tady - ke kostelu na Levém Hradci, dá se sem jít i z Roztok. ( už jsem tu nebyla spoustu let, tak co? )

Pokud se chcete díky blogu podívat do této památky, musíte si najít příspěvek Čerfa - Petra Vápeníka, který tam před časem byl na komentované prohlídce a má o tom pěkné povídání + foto. My jsme, bohužel, s Janou kostel našly zavřený a tak ho mám tentokrát pofocený jen zvenku. Zdržely jsme se zde docela dlouho, prošly jsme oba hřbitovy, poseděly na sluníčku a později jsme se po zelené a žluté vydaly na kopec Řivnáč (poskytuje krásné výhledy na údolí Vltavy a okolní skály a mapa říká, že na L.Hradci i na Řivnáči bývala kdysi hradiště ) a pak jsme pokračovaly po pěšině nádhernou jarní krajinou k Úholičkám. Potkávali jsme spoustu lidí, dětí, zvířátek a rozkvetlých stromů, keřů, květinek. Ty vůně! na okraji lesa u Úholiček jsem viděla v životě největší výskyt fialek a to i bílých a ta vůně byla neskutečná! To v Dubaji neuvidíte!

Korunu našemu výletu dal oběd v tamní všemi chválené hospodě a pak už nás čekala jen cesta busem na Dejvickou, metrem na Hl.n. a poté vlakmo domů, do N. Ta celá nádhera nás za cestu stála každou 40,- Kč! Báječné.

opsala jsem: Na Levém Hradci byl za knížete Bořivoje vybudován první kostel v Čechách, již tenkrát zasvěcený svatému Klimentovi. Původní přemyslovský svatostánek však nemá s dnešní podobou kostela mnoho společného. Byl nejspíš dřevěný a až někdy v 11. století jej nahradila kamenná rotunda, jejíž základy byly objeveny pod podlahou dnes stojícího kostela.

okolo kostela se rozprostírají starý a nový hřbitov a je tu mnoho tabulí s popisy různých historických událostí z počátků české státnosti:

zítra se vám, milé blogerky, pokusím nabídnout další část naší poutě...

Výročí

 Kdepak bych se 14.4.2014 nadála, když jsem si nechala založit blog, že on i já budeme dnes slavit? Ale je to, milé KOČKY, tak - můj blog má první nesmělé krůčky za sebou a co ho v budoucnu čeká, nikdo neví, zatím jsme si jedenáct let zkoušeli, on i já, co blogový svět vezme a co ne.Někdy i co snese.

Tak uvidíme, kolik nám toho osud ještě dovolí:

( pravda je, že až na dvě, tři osoby jsem tady potkala samé fajn lidi a s některými bych se ráda potkávala i nadále ). 

Také je ale pravda, že jsem párkrát měla cukatůru s blogem skončit - nicméně mi to buď některá z vás rozmluvila nebo jsem uvážila, že se nenechám vyprovokovat a potáhn tu káru dál. Vím, že to samé jste prožívaly i mnohé z vás a jsem vděčna, že mám u vás velké zastání. Za to vám moc děkuji.

Dnes nemám pro svůj blog dort s jedenácti svíčkami, ale - blíží se Velikonoce a tak není problém sem dát něco velikonočního:

 

Vám všem a především blogerkám a blogerům - ať se daří! 

Co se nepovedlo

 Milé KOČKY, dnes je třináctého, ne, nejsem pověrčivá, nicméně využiju toho a dám sem dlouho uvažovaný příspěvek - co se mi nepovedlo. Občas tady nanesu, co se povedlo, nebo co se povedlo jen částečně, ale nyní jsem se rozhodla, že vám napíšu, co se mi buď nepovedlo vůbec a nebo jen jednou - ale snad to nebude moc dlouhé povídání. Omezím se na ČR.

Tak určitě jsem chtěla kdysi vylézt na Kralický Sněžník 1423 m n.m. a nyní vím jistě, že tam se už nepodívám ( leda by mě tam vzal vrtulníkem někdo bohatý ). Také na horu Smrk 1124 metrů nad mořem, u Libverdy nebo kousek od Hejnic, na česko - polské hranici, tam už také nevylezu, promarnila jsem možnosti v mladším věku a lepší kondici. Ač se to nezdá, ani na hrad Vítkův Hrádek 1035 m n.m. jsem se nakonec nedostala, přesto, že jsme u Lipna byli tolikrát.

Jednou a nikdy více jsem byla na Ralsku - hradní zřícenina byla svědkem, kdy jsme tam s přáteli opekli buřty a snědli chleba a pak spěchali na vlak. Stejně tak jsem byla pouze jednou na pozůstatcích hradu Ronov u Blíževedel - 552 m n.m., kde jsme shodou okolností také na ohýnku pořádali občerstvení - abychom se pak vlakem rozutekli do svých domovů. Také zbytky hradu Sokol / Falkenberg 593 m n.m. severně od Jablonného v P. nás jednou přivítaly a jelikož bylo kolem Velikonoc, asi nikoho nepřekvapí, že drobně padal sníh - takové veliké vločky, na které si pamatuji dodnes. 

Ale, těší mě, že jsem spoustu kopců poběhala, pojezdila na svém horském kole a prošla pěšky velkou část naší zemičky a jsem se sebou spokojená - musím se smířit s tím, že už to lepší nebude a zůstanou mi jen fotky a vzpomínky - na události v české krásné krajině a také na lidi, kteří to se mnou podnikli - jak se dnes říká - sdíleli.

toto je Rudolfův Kámen v Jetřichovicích - ten v mých výletech figuroval vícekrát...už po jeho žebřících také nepolezu.

( Jetřichovice a úsek Šumavy z Modravy na Čeňkovu pilu jsou moje nejoblíbenější )

vám všem, kdo ke mně na blog chodíte přeji, abyste své sny a přání stihli plnit průběžně, na nic nečekali a aby se vám toho hodně podařilo, jak přijde stáří, ukrajuje a ukrajuje a nakonec se můžete těšit i vzpomínkami a fotkami...

Umění

 V poslední době jsem trochu ležák a tak si krom čtení vybavuji nějaké ty hezké chvíle třeba na zájezdu - a tu mě napadlo, že sáhnu do fotek ze zájezdu do Gaskoňska, který byl opravdu hodně nabitý událostmi - jedním ze zážitků byla návštěva prehistorického areálu s malbami na zdech - celé je to udělané jako kopie originálu! Tzn. původní jeskyně s malbami jsou kousek vedle a jsou nepřístupné.

Původně jsem tam ani jít nechtěla, s tím, že zůstanu venku v lese a počkám na ostatní, ale Jana mě přemluvila. 

Milé KOČKY:

foťte v takové tmě!

opsala jsem: Lascaux - 

Nad soutokem řek Vezery a Beaune se nachází světoznámá jeskyně s pravěkými malbami, která bylá objevena dvěma chlapci v roce 1940. Nádherně vyvedené barevné malby pokrývají stěny, je tu vyobrazena celá řada zvířat - stáda losů, turů i divokých koní, mezi nimi se objevují záhadné geometrické symboly, které snad měly rituální význam. Kvůli ochraně maleb je jeskyně od roku 1963 nepřístupná a pro turisty byla vytvořena její přesná replika.