Návraty II.

 Když už jsme zabrousili, milé KOČKY, do těchto pro mne milých končin Liberecka, podíváme se opět po čase do Hejnic, ne? Lázně v Libverdě si dáme jindy.

Jako holka jsem tam strávila týden prázdnin, výlet na Ořešník si pamatuji dodnes.Také na Obří sud a další...

zde info: Ořešník je významný vrchol Smědavské hornatiny, nacházející se ve vzdálenosti dvou kilometrů jižním směrem od města Hejnice ve Frýdlantském výběžku v okrese Liberec. Vrchol má podobu nesouměrné vrcholové skály z porfyrické žuly až granodioritu. Zvedá se na severozápadním konci plochého hřbetu mezi údolím Velkého Sloupského potoka a okrajovými svahy Jizerských hor.

Nikdy nezapomenu navštívit Poutní kostel - Chrám Navštívení Panny Marie - naposledy loni po cestě do Polska. Tahle návštěva v květnu 2019 byla, stejně jako v kostele ve Filipově, ale jiná, šla jsem, já neznaboh, prosit - a nyní vás tam vezmu, moje milé blogerky:

Můžeme se dočíst:

Barokní, původně klášterní kostel byl vybudován na místě středověkého poutního místa, jehož počátky dle legendy sahají do 13. stol. Současný chrám byl postaven 1722-1729 dle plánů Thomase Haffenckera. Stavba má půdorys latinského kříže a je uzavřena ambitem. Hlavní oltář tvoří freska od Josefa Kramolína. Na oltáři se v pozlacené nice nachází soška Panny Marie ze druhé poloviny 14. stol., nazývaná Mater Formosa – Sličná matka. Kostel též zdobí polní oltář Albrechte z Valdštejnu z roku 1500 a největší lustr v regionu, vyrobený z olovnatého křišťálu roku 1853, dar od skláře Josefa Riedela. Velmi cenné jsou pneumatické varhany Rieger s 42 rejstříky. V ambitu se nachází jedna z nejstarších gotických památek v Čechách, socha rytíře Ulricha von Biebersteina.V těsné blízkosti kostela stojí bývalý františkánský klášter z konce 17. století.Poutníci ze všech stran od nepaměti přicházeli po tzv. Staré poutní cestě, jedné z nejkrásnějších tras vedoucích do Hejnic. Cesta je lemovaná historickými božími muky, vede Jizerskými horami a loukami.

 

Vzadu bývá občas přístupná křížová cesta, tu jsem dávala na blog loni.

 

 

Kdo by se do tak krásné prostory nevracel, že? Mám jich ( těch bazilik ) v oblibě několik a není jich v republice málo.

Návraty I.

 Svěřím se vám, milé KOČKY, že výletování mě nepustilo, ani když jsem nastoupila tu první a nelžu, když tvrdím, drastickou léčbu:

vyjeli jsme třeba na Frýdlant v Čechách, ale do hradu už jsem na prohlídku nešla, za á jsme tam byli dávno předtím a za bééé jsem nebyla schopna projít s výkladem to množství místností, také se dost dlouho čekalo na vstup, protože tam právě přijelo několik polských zájezdů a to byl mazec! 

Takže jsme to s manželem pojednali jinak: obešli jsme hrad a chovali se jako zvědové cizí mocnosti, chtiví hrad dobýt s nejmenšími ztrátami. A pokud si prohlédnete tehdejší moje fotky, uvidíte samy, zda se to povedlo: opatrně na kopřivy!

ke hradu se píše: 

K původnímu gotickému hradu, ze kterého se dochovala velká válcová věž, byl Markem Spazziem di Lancio na přelomu 16. a 17. století přistavěn renesanční zámek. 

Komplex byl později několikrát stavebně upravován, naposledy ve 2. polovině 19. století, kdy získal dnešní novorenesanční podobu.
Zajímavostí je, že v roce 1801 Clam-Gallasové veřejnosti zpřístupnili hradní část, čímž se hradní muzeum stalo prvním ve střední Evropě.
V rámci dvou prohlídkových tras spatříte interiér hradu i zámku, sbírku zbraní a dýmek nebo zámeckou obrazárnu.

Tento příspěvek věnuji především Evě z blogu Ideas. Ona ví, proč. 

Všem přeji hezké chvíle v přírodě, s manželem, dětmi, vnoučaty a nebo s pejsky.

Břehyně

 Při výletu v pondělí jsme se také zastavili u Břehyně, našeho oblíbeného místa, vlastně rybníka s výhledy na Bezděz a kousek od Máchova jezera - ovšem vzhledem k tomu, že budu mít dost divné výročí, použiju nyní tady fotky z výletu tamtéž počátkem května 2019. To jsem byla po své první chemoterapii, nikdo netušil, co bude dál a tak mě manžel občas vyvezl na čerstvý vzduch, abych zapomněla, že má léčba smrdí jako chemička v Záluží, že mi není dobře a že nikdo netuší, jaká doba je mi ještě vyměřená. Že zanedlouho budu mít hlavu jako koleno a že si na to vše nakonec ,,zvyknu,, a že po šesti letech, dneska, drze o tom budu psát na blog!

Tak toho nechám, milé KOČKY, a počastuji vás snímky :

bývá tam - hlavně v létě, občerstvení, kafe tedy není žádný Starbuks, ale dá se, zmrzlina je docela dobrá a ostatní si vyzkoušejte sami, podle chuti.

První máj, žádná mávátka, ani vozy s májkami, ale v přírodě vědí, jak to dát najevo, třeba mé oblíbené buky mají listí jako zelené drahokamy.

Pokračování okružní jízdy

V obci Vrchovany mezi Dubou a Doksy bývají během roku k vidění koníci a tak jsem si šla nafotit tyto krásné tvory. Abych vás, milé KOČKY, o nic neošidila, rozdělím se o ty snímky nyní s vámi: nad obcí se vypíná Berkovský vrch ( asi podle Berků z Dubé ??? ) se zříceninou hradu Starý Berštejn - o něm se píše:

Pozůstatky gotického panského sídla, které bylo zbudováno v první polovině 15. století za správy Jindřicha Hlaváče. Hrad s trojdílnou dispozicí a opevněným předhradím plnil svou rezidenční funkci do počátku 17. století, následně byl opuštěn a postupně chátral. Dodnes se z památkově chráněného objektu dochovaly relikty nadzemního palácového zdiva.

O koních vám nenapíšu nic, to by bylo spíše téma pro moji mladší vnučku - ta ty koně zná dobře:

tenhle strom mě baví, taky už má dost, ale pořád se snaží:

 

Tak, milé blogerky, dnes se sejdeme večer na Petrových kamenech a schválně, kdo má lepší koště! Zatím to tipuji, že vyhraje Fukčarinka. Přeji vám všem krásný květen.