Přede mnou se nesmí nic říct, moje hlava si to zapamatuje a později trvá na tom, že se tam chci třeba podívat. Tak se stalo, že asi před dvěma lety jsem potkala bývalé dvě kolegyně, velké turistky, a ty mi pověděly sladké tajemství o narcisových loukách v Jizerských horách - a už to bylo, po dva roky se mi nepovedlo tam ve vhodný čas zajet a pokochat se, s foťákem si to tam užít, až letos Požádala jsem Janu a jejího manžela o spolupráci a vida - vyplatilo se: posuďte samy, milé KOČKY:
Sice jsme to museli o kousek přesunout a odložit, ale kdo si počká...v původní termín hrozilo špatné počasí a taky mi bylo divně...
Nakonec jsme to s Janou upletly tak, že pojedeme v neděli po snídani a užijeme si - počasí bylo dobré, sice vál studený vítr, ale nejsme z cukru. Trasa Nerátky, Turnov - Jablonec n.N., Tanvald a Kořenov - Jizerka. Tady parkoviště a dál pěkně po svých. Až ke Hnojnému domu - cestou úpolínové louky - pro mne to bylo největší překvapení, s úpolíny jsem tak vysoko nepočítala! - a posléze hlavní lákadlo - narcisové louky, už kvetly nejen žluté, ale sem tam i bílé, které vykvétají později. Jen nechápu lidi, kteří jim tam šlapou i do kytek! Bylo tam hodně Čechů, dost Poláků a několik Němců. Hodně cyklistů a rodin s dětmi, se psy, prostě spousta turistů. Po této návštěvě hlavního taháku jsme šli do restaurace, kde si Jana s manželem dali oběd, já jsem se zdržela pro nevolnost a pak jsme vyrazili na cestu k autu a byl tu problém, ale nakonec jsem se překonala a došla až k parkovišti. Nejvíc mě překvapilo to sucho, jaké zde bylo!
Jelikož bylo hezky, ještě jsme zajeli do Osečné a tam v Lázních Kundratice jsme zakoupili nějaké ty oplatky a dali kávu a potěšili jsme se opravenými budovami a čerstvou květnovou zelení.
Výlet se povedl!
