Mozaika od Poličky

 Především musím znovu zdůraznit, že v posledních dnech /týdnech mi někde nějde komentovat a to ani na mém blogu, takže, ač se snažím, milé KOČKY, každé z vás poctivě odpovědět, prostě se to, co napíšu, nezveřejní a jindy ano, Nechápu to.

Pojďme ale k novým příběhům - když jsem se vrátila z prvního zájezdu do Normandie, manžel počkal, až odjede moje spolucestovatelka Dáša domů, na severní Moravu a povídá druhý den, nepojedeme někam spolu? Já, že klidně, Sedla jsem k PC a objednala pobyt na hradě Svojanov a další den už jsme cestovali k Poličce. Když jsme s autem podle mé navigace zastavili před hradem a řekla jsem, ať si vezme kufírek a jde, tak se divil, proč jdeme na prohlídku hradu se zavazadly. Ale já na to, že tam budeme dočasně bydlet, Ten zíral. Dostali jsme plno pokynů co smíme a co ne, klíče kromě hladomorny od kde čeho a pokojík zařízený historickým nábytkem. V noci tam byla tma jako saze, ticho, které až rvalo uši a hvězdy jako kolo od vozu, ale žebřiňáku.Pod okny ráno skotačily kozičky kamerunské a měla jsem chuť jim za umělecký dojem dát nejméně osmičku. Prohlídka hradu následovala a pak výlety do okolí, třeba na Letovický zámek a tak. 

Jako oslí můstek to stačit musí a protože jsem měla připravených na rozloučení s naším autem několik jedno a vícedenních výletů, tento na Poličsko jsem z nostalgie zařadila na květen - ale kvůli nevolnostem a jiným událostem jsem to pořád posouvala - až ve středu 14.5.25 jsme brzy ráno vstali a jeli po páté ranní  - udělám z toho několik příspěvků na blog, abych mohla ukázat více fotek a lépe se k tomu vyjádřit.

Z programu předem připraveného jsem nakonec dvě místa ,,škrtla,, - manžel už byl hodně unavený a taky jsem potřebovala, abychom se živi a zdrávi dopravili domů.Takže jsme výlet původně plánovaný na dva dny zvládli za jeden - ale i tak byl prima.

První zastavení bylo v obci Skramníky, nedaleko Sadské, kde jsem měla spadeno na zvonici a kostel: celá tato cesta by se klidně dala nazvat ZvoniceTour. Některé jsem už dříve znala a jiné jsem nyní navštívila poprvé. Manžela tohle courání po vsích a starých kostelíkách i zvonicích nebaví a tak ho nechám v autě a jdu se projít sama s foťákem, i když, na několika místech vylezl a šel se také projít.

píše se: Kostel Stětí sv.Jana Křtitele:

Pochází ze 14. stol. Z původní stavby zachován presbytář s žebrovou klenbou a portál na jižní straně lodi. Upravován v 16. stol., r. 1696 a r. 1907. Zařízení kostela je barokní.

Počasí nám přálo a tak jsem si nechala zastavit v Heřmanově Městci, kde jsem si obešla kostel a zvonici: o kostelu napsali

:

Kostel Zvěstování Panny Marie se starobylou zvonicí tvoří ucelený komplex jižně od centra města. Tento celek je vzácnou kulturní památkou venkovského typu. Původně šlo nejspíš o hřbitovní kapli z poloviny 13. stol. S vybudováním městečka a zároveň s výstavbou kostela sv. Bartoloměje s hřbitovem kolem, přestala nepostradatelná funkčnost hřbitovního areálu.

Ostatní památky ve městě, jako žid.hřbitov a synagogu s mikve jsem už tady měla dříve.Na zámku jsem nebyla.

Fotila jsem přes hřbitovní zeď, ještě, že jsem dost vysoká!

Zítra přidám další zastavení tohoto výletu.

Narcisové louky II.

 Jak jsem již včera slibovala, máme tady pokračování narcisových luk u Jizerky a tentokrát jsou to nikoli jen žluté narcisy, nýbrž i bílé, které nás přilákaly do Jizerských hor - ovšem, kdo by odolal, že? Jsem oběma bývalým kolegyním, Markétě a Iloně, moc vděčná, že mi o tom řekly, že ty bílé bývají k vidění až asi po 2-3 týdnech po těch žlutých.My jsme to tedy vzali najednou!

Milé KOČKY a to je legrační, že my s Janou máme letos zaplacený zájezd i do Rakouska na narcisové slavnosti - takže za pár dnů tu bude narcisové třeštění potřetí. To mě baví!

Moc k tomu nemusím, už jsem vše důležité napsala včera, tak jdeme na fotky:

Bylo tam krásně a jsem za ten den moc vděčná.

Odhaduji, že z parkoviště k té křehké nádheře je to asi 2,5 km pěšky a zpátky rovněž - tak těch 5 km je v mé situaci právě tak akorát! Ovšem počítejte, milé KOČKY, s tím, že tam jdete z kopečka a zpátky kopec nakláněcí není a musíte vysupět nahoru.

Vysněný výlet

 Přede mnou se nesmí nic říct, moje hlava si to zapamatuje a později trvá na tom, že se tam chci třeba podívat. Tak se stalo, že asi před dvěma lety jsem potkala bývalé dvě kolegyně, velké turistky, a ty mi pověděly sladké tajemství o narcisových loukách v Jizerských horách - a už to bylo, po dva roky se mi nepovedlo tam ve vhodný čas zajet a pokochat se, s foťákem si to tam užít, až letos Požádala jsem Janu a jejího manžela o spolupráci a vida - vyplatilo se: posuďte samy, milé KOČKY:

Sice jsme to museli o kousek přesunout a odložit, ale kdo si počká...v původní termín hrozilo špatné počasí a taky mi bylo divně...

Nakonec jsme to s Janou upletly tak, že pojedeme v neděli po snídani a užijeme si - počasí bylo dobré, sice vál studený vítr, ale nejsme z cukru. Trasa Nerátky, Turnov - Jablonec n.N., Tanvald a Kořenov - Jizerka. Tady parkoviště a dál pěkně po svých. Až ke Hnojnému domu - cestou úpolínové louky - pro mne to bylo největší překvapení, s úpolíny jsem tak vysoko nepočítala! -  a posléze hlavní lákadlo - narcisové louky, už kvetly nejen žluté, ale sem tam i bílé, které vykvétají později. Jen nechápu lidi, kteří jim tam šlapou i do kytek! Bylo tam hodně Čechů, dost Poláků a několik Němců. Hodně cyklistů a rodin s dětmi, se psy, prostě spousta turistů. Po této návštěvě hlavního taháku jsme šli do restaurace, kde si Jana s manželem dali oběd, já jsem se zdržela pro nevolnost a pak jsme vyrazili na cestu k autu a byl tu problém, ale nakonec jsem se překonala a došla až k parkovišti. Nejvíc mě překvapilo to sucho, jaké zde bylo!

 Jelikož bylo hezky, ještě jsme zajeli do Osečné a tam v Lázních Kundratice jsme zakoupili nějaké ty oplatky a dali kávu a potěšili jsme se opravenými budovami a čerstvou květnovou zelení.

Výlet se povedl!

Kopec Bukovec, který se dá celý pěkně obejít ( mám vyzkoušeno s mým manželem - kdysi...)

K tomuto tématu budu mít zanedlouho pokračování a poté i jedno cizokrajné,                                        těšíte se, milé KOČKY,? - já moc. A již zítra tu budou ty narcisy! 

Dinan podruhé

Milé KOČKY, už jsem tu zas - s druhým dílem - nahlédnutí do kouzelného města Dinanu - krásná vzpomínka na náš zájezd do Normandie s Janou . 

(Předtím jsem v Normandii byla s Dášou, kamarádkou z Kravař u Opavy a to mělo jinou náplň /program). Každopádně to stálo za to, harcovat se tam přes kus Evropy, to mohu potvrdit.

Podíváme se městu na zoubek:

Kolotoč nesmí chybět:

Víte, jak neradi jsme to město opouštěli?