V Kostnici

Milé KOČKY, dnes udělám s blogem krátký proces - jelikož mi není dobře, tak to vezmu rázně.

Bodamské jezero je krásné jezero s čistou vodou, asi 63 km dlouhé, 14 km široké a 254 m hluboké, jeho břehy si rozdělili Německo větší část, Švýcarsko menší část a Rakousko tu nejmenší. Z jižní strany ho zdobí Alpy, pokud je pěkná viditelnost, po obvodu mnoho malých městeček. Napájí ho Rýn a mnoho menších toků a vytéká z něj Rýn, aby se předvedl Rýnskými vodopády - tam jsme nyní nebyli, ale viděla jsem je kdysi zjara a byl to zážitek - někdy v polovině devadesátek?

( vidět tuto vodní masu, jak se nezadržitelně valí a padá přes skalnatý práh, s ohlušujícím rachotem, je krásné i děsivé, neskutečné divadlo v režii paní Přírody - nikdy se neokouká a rozhodně nezapomene, to mi jistě potvrdí každý, kdo Rýnské vodopády na vlastní oči viděl )

My jsme začali s návštěvami v Kostnici, šli jsme k pomníku na místo upálení Mistra Jana Husa a Jeronýma Pražského, potom k domu, který zakoupil český stát a udělal tam muzeum. Posléze jsme si městečko pořádně prochodili až do přístavu.

I na posezení čas zbyl, abychom odpoledne odjeli do Mainau, což je soukromý květinový ostrov jedné švédské rodiny. Ale o tom snad zítra:

Kostely a varhany dám samostatně později. 

Mějte se dobře a rádi a zase zítra. 

Pouhé dva dny

 V pátek 16.5.25 jsme se vydaly s Janou na zájezd do oblasti Bodamského jezera, sice jsem tam před lety byla, ale mělo to tehdy jiný průběh. Tentokrát byla v plánu návštěva Kostnice, hlavně místo upálení Mistra Jana Husa, také Jeronýma Pražského, dům, kde údajně bydlel, prohlídka města a došli jsme až k přístavu.

Následoval přesun na nedaleký květinový ostrov Mainau ( kvůli němu jsme se tam trmácely ), poté přespání a snídaně v hotelu ve městečku Singen, v neděli po snídani nás čekala návštěva tří městeček na severním břehu jezera s velmi čistou vodou. 

Meersburgu - zachovalé středověké městečko

Friedrichshafen - a tady muzeum Zeppelinů, toto město spojenci vybombardovali kvůli průmyslu do základů, tak tu památky moc nepotkáte. Zato nad jezerem létaly tyto vzducholodě docela dost a i když poplatek je vysoký, mají zájemců hodně.

ostrov a městečko Lindau a plavba lodí po jezeru něco přes hodinu.

Na prohlídky a procházky jsme měly pouhé dva dny, ale i tak stálo za to si zájezd objednat, zaplatit a odjet.

( na sobotu 24.5. jsme měly objednaný a zaplacený zájezd do Rakouska na narcisové louky a nepojede se pro malý počet zájemců - což mne velice mrzí, měl to být dárek dceři k svátku ) - bude náhradní program!

Postupně vám, milé KOČKY, nastíním své dojmy a přilípnu pár snímků, počasí se nám velmi povedlo a měli jsme slunečno a teplo. 

Omlouvám se všem, kde nemohu komentovat, je mi záhadou, proč u stejného člověka to jednou jde a dvakrát ne a u některých žádný problém. Vaše J.z N.

Mozaika IV.

 Už dlouho se o tyto stavby zajímám a vím, že jich je poměrně hodně na Mělnicku, na Slánsku, na Nymbursku, na Pardubicku, také jinde, neb jsem je léta postupně navštěvovala a právě i tady, kolem Poličky - tedy na Vysočině. Protože bez auta bych se tam v takové míře nemohla dostat, využila jsem poslední možnosti a vyšlo mi to:

Jelikož se na nás hrnou nové zážitky a nové dojmy, sesypu zbytek vesnic navštívených pro zvonice do jednoho nedělního příspěvku:

milé KOČKY: dále nás čekaly obce se svými zvonicemi a kostely:

Vítějeves:

Kostel sv.Kateřiny pochází ze 14. století. Ve presbyteriu zachovalé gotické nástěnné malby z doby vzniku kostela. Později byl objekt přestavován a upravován, kostelní věž byla pravděpodobně vybudována na přelomu 15. a 16. století. Dnešní podoba objektu pochází z přestavby v novogotickém stylu roku 1912.

Banín:

Průchozí zvonice z 18. století. Uvnitř se nachází zvon z roku 1741.

Kostel sv.Barbory Gotický kostel vystavěný na počátku 14. stol. V interiéru oltář sv. Barbory. Ve věži kostela jsou tři zvony z let 1669, 1688 a 1774, v sanktusníku pak zvon z r. 1721.

Trstěnice:

Pozdně gotická zvonice s jehlancovou střechou ze 16. století.

Dolní Újezd:

odtud jsme to pak už vzali na Litomyšl a následovala cesta na západ k domovu, manžel toho měl dost, kilometrů naskákalo velké množství, provoz na silnicích také nebyl slabý a kvalita vozovek ubohá...a já jsem byla ráda, že většina mých plánů vyšla.

Kostel sv.Martina Jednolodní, původně románský tribunový kostel z 1. pol. 13. století. Z nejstarší etapy výstavby se dochovalo kvádříkové zdivo lodi a věže s románskými okénky. Gotický presbytář byl přistavěn ve druhé polovině 14. století, jak svědčí konzoly klenby se znaky litomyšlského biskupa Alberta ze Šternberka. V 16. st. byl kostel rozšířen přístavbou sakristie a severní předsíně, z téže doby pochází renesanční jižní portál a úprava původního románského severního portálu (1553). Zařízení kostela je převážně klasicistní (po r. 1785), na hlavním oltáři je obraz sv. Martina od Jana Umlaufa.

Moc se nám v tomto kraji líbilo, lidé i děti tu přirozeně zdraví a jsou velmi ochotní třeba i s radou!

Veškeré info o kostelích a zvonicích jsem opsala z map.

Jestli vše dopadne v sobotu a v neděli podle mých představ, budu pro vás, milé KOČKY, mít docela čerstvé a zajímavé novinky. 

Mozaika III.

 Cestou z Poličky vlastně teprve začal náš pořádný program - manžel měl za úkol řídit auto a vozit mne po vsích, které jsem si naplánovala a toužila je buď znova nebo prvně vidět, právě kvůli kostelíkům či zvonicím a já se s vámi nyní celkem ve čtyřech dnech o ty dojmy rozdělím: milé KOČKY:

Vesnice Korouhev má navíc i malou kostnici a ta byla díky opravám otevřená a proto jsem si dovolila na dvě fotky hochy zde pilně pracující vyrušit:

Márnice u hřbitovní zdi je zároveň malou kostnicí - kosti tvoří obložení stěny za jednoduchým oltářem.

Tento kostel je pokládán za jeden z nejstarších kostelů v regionu. Jeho vznik se datuje kolem roku 1050. Původně stála na hřbitově gotická kaple, ke které byla později přistavěna jednoduchá zděná loď s kulatými okny a dřevěným stropem. Jednou z nejcennějších památek v kostele je tzv. sankturium – výklenek ve zdi za hlavním oltářem. Svoji dnešní podobu získal kostel v roce 1908 a to zásluhou kanovníka Minaříka z daru profesora Františka Michla. Při této opravě byla na severní straně kostela vybudována kaple sv. Františka s hrobkou, kde byl spolu s profesorem MUDr. Fr. Michlem pochován i jeho synovec ThDr. Josef Trnka.

Dvoupatrová barokní zvonice ze 17. století. Dodnes je zvonice osazena zvony z 15. a 18. století.

Poté jsme se odebrali do Jedlové, kde jsem asi před dvěma lety zvonici již fotila 

Samostatně stojící zvonice pravděpodobně ze 17. století.

Pokračovali jsme do Bystrého, kde nás čekala procházka k rybníku a k zámku, do jeho parku, také jsme tu stihli oběd a Íčko. 

Historické centrum města bylo, díky své zachovalé urbanistické struktuře a jedinečnému panoramatu s barokní radnicí a kostelem sv. Jana Křtitele, vyhlášeno městskou památkovou zónou. Do památkové zóny patří také areál renesančního zámku.

Pokračovali jsme krásnou jarní krajinou do obce Trpín za další zvonicí a kostelem: ovšem pro ostudu jsou v tomto kraji silničky, které opravdu snad každé auto rozeberou na součástky!

Částečně zděná a částečně dřevěná barokní zvonice tvoří vstupní bránu ke kostelu sv. Václava a na místní hřbitov.

Kostel je v obci zmiňován r. 1349. V r. 1683 měl být zbořen a nahrazen novým barokním kostelem s vedle stojící polodřevěnou zvonicí. Dokončen r. 1689. Hlavní oltář byl zhotoven r. 1710. Kostelní zvony pocházejí z r. 1925.

Na zítra mám pro vás, moje milé blogerky, nachystané pokračování!