Znova do Polska

 Když jsme s Janou počátkem roku plánovaly zájezdy, měla jsem ,,velké oči,, a naobjednaly jsme toho docela dost, také zaplatily, takže nám nyní nezbývá, než to odjezdit, že? A modlím se, abych byla schopna a nedělala Janě ostudu. Už to zkrátka není, co to bývalo. 

Raději vám, milé KOČKY, popíšu, jaký byl plán a co se povedlo. Po zájezdu do Mainau měl být ten na narcisové louky do Rakouska, ten byl zrušen a na konec května jsme měly 3 denní Polsko.

Především jsme měli v pátek, sobotu a neděli navštívit několik zahrad a k tomu další pamětihodnosti, o kterých se též postupně zmíním. Program mi připadl pestrý a hlavně, plánovaná byla místa, která jsem až na výjimky neznala. V pátek ráno ošklivo a cesta - Pardubice, H.K., Náchod a do Polska. V poledne se počasí začalo vylepšovat a vydrželo pěkně až do nedělního večera, jupí!

Takže asi tak:

 1.den -WOJSLAWICE – dendrologická zahrada, následovala WROCLAW. Japonská zahrada a zpívající fontána,  Rynek, radnice, městské domy, všudypřítomní trpaslíci. – ubytování. Pozn.: ve Wroclavi jsem byla už asi popáté - ale tady je stále co nalézat.

2. den zájezdu WROCLAW – návštěva botanické zahrady Wroclavské univerzity, která je perlou na Tumském ostrově. MALUJOWICE - gotický kostel sv. Jakuba, PLAWNIOWICE, novorenesanční zámek a zámecký park Ballestrémů, do Gliwice na ubytování. 

3. den zájezdu GLIWICE – solné lázničky, Palmový skleník, - „Polské Maledivy“ u JAWORZNA, procházka parkem Gródek kolem 2 tyrkysových jezer,. Poté GOCZALKOWICE – KAPIAS, prohlídka ukázkových zahrad s možností zakoupení rostlin a botanických potřeb. 

Mám spoustu fotek ( zatím neumím stáhnout ty hezčí z mobilu!) a některé pro vás vyberu jako inspiraci pro vaši cestu do Polska.Kvetlo kde co, rododendrony, růže, kosatce, azalky a spousta dalších rostlin. Zatím nakoukneme do první zahrady:

Tak to jsme měly ze stařečka foťáku - zítra se podíváme do Wroclawi, souhlasíte? milé blogerky?

Světlá nad Sázavou

 Milé KOČKY, dnešní téma není pro slabé povahy! 

Když jsem v květnu 2019 začínala s chemoterapiemi, dostalo se mi mnoho infromací, že to má mnoho vedlejších účinků - se všemi vás nebudu zatěžovat, ale dojde vám to. Například vám slezou během tří dnů vlasy, obočí, řasy a také ochlupení jinde. A nemůžete se ráno v zrcadle poznat.

Protože nikdo z rodiny nevěděl, jak to se mnou bude, snažili jsme se s manželem dělat jako by nic a občas jet na výlet. Manžel pochází z Vysočiny a má to tam rád, tak na nabídku jet do prostoru Ledeč - Světlá vždy rád kývne. Také v tomto případě jsme začali u zámku ve Světlé n.S. a procházeli jsme se ráno v zámeckém parku, když se ozvaly ty vedlejší příznaky, a to velmi rychle na můj vkus. Řekla jsem o tom manželovi, že jsem v nesnázích a on, že restauraci viděl na nádvoří - tedy jsme se tam spěšně přemístili a šli za personálem, kde že mají úlevnu. Oni byli tři, tedy v přesile a začali vyjednávat, že musíme nejprve konzumovat a pak nám vydají klíče, což jsem já velmi razantně odmítla a nastínila jim, že jsem v nouzi a oni budou brzy také, pokd mi nepůjčí klíče od komůrky. Začínala jsem mít zelenou barvu jako Shreck, bylo jasné, že čas je můj nepřítel. Nakonec je přesvědčila o mé situaci až dvacetikoruna z mé ruky, já jsem uháněla s kořistí klíče někam chodbou, když za mnou volali kudy se mám vydat.

Na zámku je spousta krásných místností a sálů, ovšem pro mne byla nejlepší tahle malá, velice skrovně zařízená místnůstka a byla jsem za ni hodně vděčná.

Povídalo se, že zámek vlastní nějaká žena, Ruska a tak jsem za to utrpení, které jsem tam nějakou dobu musela snášet, za trest pak nádvoří pořádně pofotila a nyní se o to s vámi rozdělím. 

Tento pravdivý příběh a fotky jsou ze dne 1.6.2019. Nebojte, mám i čerstvější a veselejší, už zítra s nimi přikvačím.

Milé setkání

 V sobotu 24.5.2025 jsme měly  - Jana s vnučkou a já s dcerou jet na Narcisové louky do Rakouska na zájezd, ovšem na poslední chvíli byl zrušen pro nedostatečný počet zájemců a to mne doslova naštvalo, protože jsem ten zájezd dala dceři k svátku s velkým předstihem.

Omluvila jsem se jí a požádala ji o setkání v Praze - načež dcera to přijala se stoickým klidem - mohla tedy v sobotu jít s její dcerou, mojí mladší vnučkou, na akci Mezi ploty, kam vnučka chtěla a my jsme se s dcerou sešly v pondělí, abychom si užily odpoledne ve vzájemné společnosti a prošly jsme si Valdštejnskou zahradu, abychom se pak ponořily do zahrady Vrtbovské, osud se nám odměnil krásným slunečným a teplým počasím. Moje třetí návštěva tohoto úžasného prostoru!

Výhledy na Prahu se dceři líbily a shodly jsme se, že příště se sejdeme co nevidět zase a projdeme si další lákadla Prahy, kde já se již několik let pohybuji nadšeně s foťákem, oni mladí sice chodí do Prahy docela často, ale na různé výstavy a do divadel a pod. - nakonec bydlí na okraji Prahy, na rozdíl ode mne. Jenže jsou to pracující a studující a ti mají jiné možnosti než babka v důchodu.

Milé KOČKY, trochu těch zahrad poskytnu nyní i vám - i když, fotila jsem výrazně méně, než jindy, věnovala jsem se dceři.

( pá+so+ne jsem na cestách a doufám, že přivezu sama sebe v pořádku a nějakou tu fotku z výletu, za kterou se na blogu nebudu stydět - to je tak, když se v lednu jeden rozmáchne a naobjedná si zájezdy!)

Musím uznat, že cizinci tam tvořili největší část návštěvníků - asi mají dobré info.

Žatec

 Jen se mi udělalo trochu lépe a už jsem pokukovala po manželovi, zda se cítí také schopen - vydundala jsem na něm předpověď počasí a během chvilky jsme to domluvili - pojedeme na výlet - ze tří předložených návrhů odmítl tři ( na vzdálená místa ) - tak jsem obratem vytasila jednu cestu - bližší cíl - Žatec.

Tohle město ( město chmele a pod. ) a ještě Prachatice - už léta sleduji a mám ráda i představu, že se jednou opraví, vyfešákují a budou to perly - turistické skvosty! ( jsem taková nepovedená Sibyla střihnutá Libuší ) Milé KOČKY, zatím jim to jde pomalu,

ale třeba synagogu v Žatci se podařilo zachránit, je to pěkný prostor a probíhají tam výstavy - ( možná časem ukážu nějaké fotky ) ráda jsem se tam opět, do města ( po kolikáté již ) podívala. Oproti dřívějšku je to posun k lepšímu. Zajímavý je jistě i zdejší židovský hřbitov, ale tam jsem nebyla. Město nabízí mnohé - spoustu historických domů, muzeí, ale co se týká občerstvení - podle mého nic moc. Chrám Nanebevzetí Pnny Marie opět zavřený a nedostupný, kolem hradeb se nedalo projít! - pěšina v rekonstrukci, Kněžská branka, Husitská bašta, i další části hradeb byly místy nedostupné, v podloubích na náměstí jsou obchody zavřené, zrušené, mnohde zatažené starými rezavými roletami, výlohy slepé, špinavé, dělá to dojem, jako by tu nikdo nežil. Jak říkal manžel, je to tu jak dva dny po válce. Město bylo a právem! -  i s okolím v r.2023 zapsané na seznam UNESCO. Snad se to v dohledné době odrazí na jeho stavu.

Domy ale od poslední naší návštěvy jsou dost často nově omítnué, barevné, čisté, jen houšť a větší kapky!

Já se toho asi nedožiju, ale pořád věřím, že Žatec bude krásný, třeba si město nechá opravit i tu pěknou mozaiku na chodníku před kostelem! 

Například děvčata v synagoze v pokladně nebo v Íčku byla roztomilá a ochotná a z mé strany naprostá spokojenost!

Zámek a kostel v nedalekých Libočanech by mne také zajímaly. Ostatně kolem Ohře toho je zajímavého hodně. Ještě, že jsme to v minulosti prošli a navštívili.

Na náměstí se chystala nějaká sláva . stánky a podium s hudebníky:

Moje několikahodinová potulka centrem města sice nenadchla manžela, ale já jsem byla spokojená a doufám, že pokud se tam někdy opět podívám, bude vše v lepším stavu.