Na břehu Rhony

 Milé KOČKY, je mi to trapné, že stále ještě čerpám z odjetého zájezdu do Francie, jenže, bylo toho tolik, že nechci něco zapomenout a tak ještě pár dní tu budou postřehy z cesty:

tentokrát nás čekalo hned po ránu město Arles. Už jsem tam kdysi byla, tak jsem se Janě holedbala, že jí budu dělat průvodkyni. Ale nepředbíhejme. Zaparkovali jsme u řeky a vyrazili jsme do města: 

brána a poté známá místa, rozkošné uličky a aréna, kam jsme měli tentokrát vstupenky. A další místa a kostely, prostě taková zájezdová jízda po antickém městě.

Vezmu to zkrátka a rovnou fotky napříč městem:

a popojedeme

Vyvěračka

 Dalším a to velmi příjemným místem, kde jsme se zastavili na delší dobu, byla vyvěračka údajně nejsilnější v Evropě. Je to FONTAINE-DE-VAUCLUSE. My s Janou jsme se ovšem nejprve svěřily do péče jedné restaurace pod stromy a nad řekou, což byla kombinace v tom horku naprosto dokonalá. Daly jsme si pití a pak jsem tam Janu nechala a vyrazila k vyvěračce, že to pro nás nafotím. Jenže, ouha, na konci té cesty mříže a výstražná tabule - že je vyhlídka uzavřena pro padání kamenů - a byly to pořádné balvany. Tudíž mohutnost vyvěračky jsem mohla posuzovat pouze podle množství vody v řece. Nu i to, co jsem viděla, stálo za tu námahu.

Nyní se s vámi, milé KOČKY, o ty dojmy rozdělím:

vodní kolo u papírny, která zde funguje mnoho století:

V městečku bylo hezky...

Kampak vás, milé blogerky, vezmu zítra?

Levandule

 Po zážitku v Russillonu jsme odevzdaně jeli do dalšího ,,zastavení,, a tím byl, mnou považovaný za vrchol zájezdu - klášter s poli levandule všude okolo, v širokém a hlubokém údolí, které je  obklopené poměrně vysokými kopci, porostlými keři a stromy typickými pro tento kraj - s potokem uprostřed údolí naprosto vyschlým v tuto letní dobu - vítejte v Senanque.

Moc jsem si léta přála tohle místo vidět a stalo se.

Milé KOČKY: že jste to vy, máte to bez horka a bez únavy:

roztomilý model, co říkáte?

a jedeme dál, nyní už s levandulovými dárečky v batohu...

Okrové království

 Dalším atraktivním místem, které jsme měli navštívit byly ,,doly,, - podle mne naleziště okru, těžené po staletí. Je to u půvabné obce Roussillon a obojí je moc krásné místo, velice fotogenické a hojně navštěvované, vedro nevedro. V době, kdy nepanují vedra, tu musí být jako v pohádkové knížce.

My jsme navštívily s Janou obojí, trošku jsme se pokoukaly, trošku pofotily, cestovní medvědky zapózovaly a pak jsme se vrhly do náruče jedné z restaurací - capučíno a pití přistálo na našem stolku ve stínu. Jediné, co jsem z typických francouzských záležitostí tady neviděla, byly dědoušové, kteří hrají pod platany petang.

Milé KOČKY:

opsáno:

Roussillon je francouzská obec v departementu Vaucluse a regionu Provence-Alpes-Côte d'Azur vzdálená 9 km od Gordes. Patří mezi Nejkrásnější vesnice Francie. Vesnice leží v údolí mezi pohořím Luberon a Vaucluse na ložisku okru, které využívali již kdysi Římané. Okrová barva je charakteristická pro celou architekturu vsi včetně kostela a hřbitova

- později jsme přes nejkrásnější vesnici Gordes pouze jeli, i když pomalu, ale prý nebylo kde zastavit! bylo mi z toho smutno.

Gordes je skalní vesnice a malé administrativní území v Provence na jihu Francie. Vesnice je známá především pro svůj neodolatelný provensálský ráz. Inspiraci zde našel i maďarsko-francouzský malíř Victor Vasarely.

fotky z mobilu  - poněkud zdeformované:

v městečku:

a najednou byly hodiny, určené tomuto městečku a okru pryč a cupitaly jsme k busu:

na viděnou na mém nebo vašem blogu, milé blogerky, stále mi u některých nelze komentovat, ale už je jejich počet menší...