Most

Aneb Viadukt - jednu dobu nejvyšší most světa, který se ve Francii stavěl 3 roky. U města Millau si francouzští řidiči zkrátí cestu na jih díky němu třeba o prázdninách o hodně minut a vyhnou se stresům. Existuje asi hodinový dokument o jeho stavbě - doporučuji. My jsme si zastavili na jednom jeho konci na parkovišti a dostali jsme nějakou dobu na cestu k vyhlídce a nafocení tohoto skvostu. To bych nebyla já, abych tam s medvědičkami nedošla, i když to bylo do prudkého kopečku a už bylo dost horko. Ale, kdybych měla duši vypustit, jdu tam.

Milé KOČKY, díky tomu výšlapu vám mohu most ukázat - dobrá práce, ne?

motala se jim z té výšky a horka hlava:

z mobilu:

tohle jsem chtěla a dosáhla svého - to obilí ve větýrku a za ním most a jeho pilíře

tady, na tomto snímku, ten krasavec ukazuje jen dvě špičky:

 

přidám pár snímků z pobytu na druhé straně mostu v r. 2006:

:

Počtěte si, milé blogerky, o mostě nad řekou Tarn:

Viadukt Millau je dálniční most v jižní Francii, k roku 2014 nejvyšší v Evropě a druhý nejvyšší na světě. Tvůrci stavby jsou francouzský projektant Michel Virlogeux a britský architekt Norman Foster. Slavnostně byl za přítomnosti francouzského prezidenta Jacquesa Chiraca otevřen 14. prosince 2004, o dva dny později již začal sloužit i veřejnosti.

Montpellier

Nyní se přesuneme k městu, kde jsme několikrát nocovali, odkud jsme po snídani vyráželi do blízkého i vzdálenějšího okolí na výlety a večer jsme se sem vraceli.Stihli jsme si i několik míst v tomto městě prohlédnout a já vás, milé KOČKY, nyní na prohlídku chvíli vezmu, snad se vám se mnou bude procházka líbit.

aquadukt:

pod ním se na náměstíčku pilně pracovalo:

Triumfální oblouk:

tuším, že tohle byl soudní dvůr nebo tak něco:

a domy s balkony, tomu říkám styl Pařížská:

katedrála:

Katedrála svatého Petra v Montpellieru je gotická katedrála a sídlo arcibiskupství v jihofrancouzském městě Montpellier. Původně bývala kaplí patřící klášteru sv. Benedikta, který založil roku 1356 papež Urban V. Roku 1536 byla kaple, v souvislosti s přesunem sídla arcibiskupství z Maguelone, přestavěna na katedrálu

něco píšťal pro Marii:

kašna:

vidíte platany? jistojistě pod nimi bude restaurace:

Zítra si vyrazíme do přírody...

Vsuvka

 Milé KOČKY, nedá mi to, abych zde neudělala malou pauzu v popisu zájezdu, který jsem nedávno absolvovala a nedala sem ,,vsuvku,, ze zájezdu, který jsem odjela v r. 2006. Protože s tím souvisí a ráda bych vám ukázala pár snímků z opatství ve vesnici, o které včera byla řeč -  ST-GUILHEM-LE-DESERT,

možná vám přijdou vhod jako inspirace pro vaše toulání. A jeden den zdržení, co to pro nás, blogerky, je, že?  

 

Nerada, ale s vesničkou se loučím - 

zítra už naskočíme zpátky do rozjetého vlaku - zájezdu  Provence r.2025

Zvláštní vesnička

 Tuto vesnici už jsem také dříve navštívila a mám na ni ty nejlepší vzpomínky, nyní jsem si je osvěžila a doplnila novými dojmy - fotilo se jedna báseň, byli jsme tam po ránu jako jeden z prvních autobusů, než se přihnaly davy a to už jsme byli na odjezdu.

V tomto případě, milé KOČKY, zpřeházím pořadí cílů zájezdu, protože dvě jeskyně a některé kostely a baziliky přidám až na konec seriálu, protože podle hesla to nejlepší na konec to tak vidím.

Takže jdeme do vesničky ST-GUILHEM-LE-DESERT, je to obec se středověkými domy kolem potoka, ukrytá ve skalách, půvabná jako málokterá jiná. Má malé náměstíčko, kde se pomalu otevíraly mnohé kavárničky a tryskala fontánka, vesnička je vlastně celá ,,do kopce,, - takže posezení přišlo vhod, abychom se vydýchali a odpočinuli si. A taky koupit pohled, který si sama nenafotím, že?

Zde se nachází kostel a klášter, o kterém píší:

Klášter Saint-Guilhem-le-Désert je benediktinské opatství ve vsi Saint-Guilhem-le-Désert ve Francouzském středohoří v departementu Hérault v regionu Okcitánie. Klášter byl založen roku 804 hrabětem Vilémem z Gellone, rytířem Karla Velikého. Díky vlastnictví svatých ostatků, především úlomku pravého kříže, se klášter stal jednou z důležitých zastávek na poutní cestě do Santiaga de Compostela.

Odtud se jelo k jeskyni, o té popovídáme později ( bylo tam milých 12 s. C) a pak jsme se přesunuli na koupání ke starému mostu na řece L Herault:

Ďáblův most:

Medvědičky volily stín, už jim bylo horko...

 trocha fotek z mobilu:

naše výprava ještě nekončí, milé blogerky.