Ty zvonice

 Možná jste si, milé KOČKY, dávno všimly, že mne zajímá kde co, hrady, zámky a jejich zahrady, křížové cesty, katedrály, rozhledny, synagogy, hřbitovy, smírčí kříže, staré mosty a tak podobně, léta se věnuji vyhledávání, navštěvování a focení dřevěných i jiných zvonic, kostelíků a dnes, když jsem viděla Hanky příspěvek o hraní divadla v Libčanech, vzpomněla jsem si na tamní naši návštěvu a protože jsem si nemohla uvědomit, kdy že jsme to tam byli, začala jsem projíždět rubriku zvonice na mém blogu, a nestačila jsem se divit, co jich tam mám, ale uznávám, nejsou tam všechny, které jsme navštívili. Předně mi nějaké fotky vymazali při přestěhování blogů a pak, dávno předtím, než jsem začala psát blog, jsme takové objekty navštěvovali a fotili. Překvapivě je jich u nás v Čechách docela hodně, mám je ,,zmapované,, a vím o nich, ne všechny ale visí na blogu. Někdy si říkám, že by to chtělo navštívit je znova a podívat se, zda jsou v dobré kondici...

cestou na rozhlednu Strážný vrch:

nu, na pár příštích dní tu mám předpřipravených několik jiných článků, tak se dobře bavte a užívejte si konec listopadu, hlavně opatrně na sněhu a ledu...milé blogerky.

jo a ten výhled z rozhledny? přidám fotku:

 

Letmá návštěva

 Pátek 14.11.25 ........poliklinika na Karlově náměstí - pak odchod do metra a směr Vysočany - cvak a mám dva snímky, a hurá domů - Prahu si nechám na pořádný výlet, až mi bude lépe.

Milé KOČKY, opatrujte se. 

Na rozloučenou

 S kým, že se chci dnes loučit, milé KOČKY, váhám, ale asi s barevným podzimem, uvědomuji si, že ta krása se nám na rok zase vytrácí a budeme na její zářivé barvy už jen nad fotkami vzpomínat.

Já se s letošním podzimem rozloučím fotkami, kdy jsem se sestrou Helenou a jejím vnukem šla ze Starých Splavů k Břehyni a poté na Bezděz, odtud na nádražíčko a pak vlakem  domů, s tím, že jsme toho jejího vnuka, nezvyklého delším trasám a vůbec chůzi málem uštvaly, ale přežil ...snad i vy, milé blogerky, přežijete tento pokus vás ještě jednou potěšit barevným podzimem.

nafoceno počátkem listipadu...

 A hned ráno si upeču štrůdl, ten patří neodmyslitelně k podzimu, ne?

Do třetice

Milé KOČKY, rozhodla jsem se udělat třetí díl málo známých, turisticky atraktivních míst v Čechách - tedy, podle mého mínění: a tady jsou některé z nich, ke každému z nich mám spoustu vzpomínek a také fotek. Ale jen něco z toho sem přidám:

Maková Hora u Smolotel

Barokní kostel sv. Jana Křtitele a Panny Marie Karmelské byl postaven v letech 1719 až 1722 italským architektem Marcem Antoniem Canevallem na zakázku Jana Felixe Chanovského-Kaselovského. Má složitý půdorys. Hlavní prostor má tvar příčné elipsy o poloosách přibližně 10 a 7 metrů. K němu přiléhá na východní straně čtvercový presbytář o rozměrech přibližně 7x7 metrů s navazující sakristií na jihu a patrovou oratoří na severu. Na západní straně navazuje předsíň s kruchtou. V průčelí jsou dvě nakoso položené hranolové věže. V sousedství kostela byl zřízen malý klášter se dvěma karmelitány, kteří s sebou přinesli milostnou sošku Panny Marie Karmelské (Škapulířové) z 1. poloviny 17. století.
V den hlavní pouti, v neděli, po svátku Panny Marie, se zde scházejí tisíce poutníků.

Paštiky

Vesnice Paštiky, vzdálená dva kilometry od Blatné, má pouhých třináct popisných čísel, věhlas jí ovšem přinesl místní kostel svatého Jana Křtitele, který tvoří její nepřehlédnutelnou dominantu. Cibulovitá věž paštického kostela je vidět z širokého okolí. Kostel, který je jednou z nejhezčích památek Blatenska, byl postaven v roce 1753 podle plánů Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Ten na jeho stavbu osobně bedlivě dohlížel. Paštiky navštívil během stavebních prací celkem pětkrát. Kostel obklopuje hřbitov, do něhož vedou tři brány. Brána na východní straně, na vysoké terase přímo proti kostelu, je ozdobena kamennými lebkami. Odtud místní rčení adresované hubenému člověku, že vypadá jak paštická smrt. Poblíž kostela stojí rovněž podle Dientzenhoferových plánů postavená hřbitovní kaple, pod níž je krypta. Od roku 1846 slouží kaple s kryptou jako rodinná hrobka Hildprandtů. Paštický kostel je jednou z posledních staveb Kiliána Ignáce Dientzenhofera a je považován za jednu z nejhodnotnějších.

Osek u Radomyšle:

Barokní kostel ze 30. let 18. stol., zbudovaný podle projektu Bartolomea Scottiho. Původně se zde nacházela svatojánská kaple, kolem poloviny 16. stol. ji nahradil kostel.

Kostel sv. Anny u Kraselova:

Barokní poutní kostel pochází z přelomu 17. a 18. století.

Štěkeň:

Raně barokní zámek vznikl úpravou původní tvrze po roce 1648 a v této podobě se prakticky dochoval dodnes. Je to čtykřídlá budova uzavírající nádvoří. Kolem zámku se rozkládá anglický park.
Prostory zámku dnes užívají sestry řádu Congregatio Jesu. V části objektu se nachází muzeum spisovatele Karla Klostermanna a ubytovací zařízení.

 Kestřany 

V 17. století dal Karel Paar vystavět dvoupatrový raně barokní zámek a v jeho okolí založil okrasnou zahradu s vinicí. Roku 1700 zámek koupil od A. H. Koce Ferdinand Schwarzenberg a rodina jej vlastnila až do roku 1924. Poté budova přešla pod správu státu, který ji využíval pro potřeby skladu a bydlení.
Dnes je zámek v soukromém vlastnictví.

Málokteré město v Čechách se může pyšnit dvěma plně zachovanými tvrzemi, které stojí vedle sebe v přímém sousedství, tak jako v Kestřanech. Tzv. Horní tvrz je obklopena vodním příkopem, přes který vede most do gotické brány, chráněné věží. Prohlédnout si zde můžete původní klenuté žebrované stropy, gotickou kapli se sklípkovou klenbou a dvoupatrovou obytnou věž s gotickým portálem a prevety na krakorcích.

Menší z obou kestřanských tvrzí pochází z konce 14. století, vystavěli ji synové Mikoláše Barocha. Již koncem 15. století je tvrz uváděna jako zpustlá. V polovině 16. století byla přestavěna a využívána jako pivovar, v 18. a 19. století jako hospodářské budovy. Až do obnovy v posledních letech budova tvrze postupně chátrala.

 

Milé blogerky, možná ty stavby najdete v lepším stavu, než před časem já...

Za kulturou

 Dnes jen velmi stručně: na úterý 11.11..25 jsme měly s Janou koupené lístky na Vlastu Rédla, Kulturák plný, našlapaný, Vlasta a jeho kapela vtipní a na mne trochu více hluční, ale co, byl to moc hezký večer, husličky přišly na přetřes až jako přídavek. 

Milé KOČKY, mějte se báječně. 

Jo a představte si, že zlátne nejen listí, ale už i auta!