neděle 29. dubna 2018

Každý něco umí

Mám jednu známou a ta je naprosto nepoužitelná v přírodě,
nejen,
že si plete Turnov a Trutnov,
Broumov a Bruntál,
a další místa...
ale tu postavíte 6 metrů od kraje lesa a neví, kudy z něj ven.
Naprosto dezorientovaná, prostě musí mít na výletě sebou někoho, kdo se vyzná.
( hrdě hlásím, třeba mne! )
Ona tedy není úplné nemehlo,
protože umí plést, vyšívat, šít na stroji,
a pozor! takové vánoční cukroví, jako peče zmíněná B. - to hned tak někdo neumí! Lahoda!
A taky se vyzná, co se má a co ne, v chování lidí....v tom já někdy plavu.
Kdo komu a kdy podá pac, koho má kdo pozdravit první a tak...
Takže, jestli se chlapi smějí ženám, že se neumějí vyznat v mapě - neplatí to na každou ženu
( s tím já třeba problém nemám )
a nutno uznat, že každý něco umí a něco mu nejde ani náhodou.
Já např. neumím drhat, vyšívat,
pořádně zpívat a kreslit,
nemám řidičák,
neumím hrát na žádný nástroj, ( leda tak na nervy )
nevlezla bych na raft,
neskočila bych padákem,
nechovala hady a pavouky,
nevlezla bych na ruské kolo,
neochutnala bych cizokrajné a exotické jídlo,
ale zkusila jsem střílet na střelnici a docela mi to šlo,
vylezla jsem na Kraví Hoře na rozhlednu, když byla ještě vojenskou hláskou těsně po revoluci
( ale nebylo to snadné! )
a mnokrát potom - když už tam stála nová, pohodlná rozhledna.
Jo, rozhledny, to je moje.
Umím tapetovat, plést, háčkovat, občas něco spíchnu, ale jen něco ne příliš náročného v ruce nebo na stroji,
natírání starého nábytku mě baví, rýpat se v hlíně a pěstovat kytky je pro mne zábava,
plavat a jezdit na kole je samozřejmost.
Před dvěma lety jsem si sama vymalovala obývák, řekla jsem si, když to může dělat kamarádka Irenka,
můžu já taky.
A když jsem řidiči ze Slovenska po telefonu řekla, jak se dostane k nám do areálu 15 km za Prahou, přijel a nemohl si mě vynachválit! v době, kdy GPS ještě asi nikdo neměl.
A když jsem zavařila okurky nebo udělala rybízový džem, snědli jsme to sami, na trh bych s tím nešla. Nejsem Blanka M.
Největší stres byl, když nás nutili na střední škole jednou týdně dělat na soustruhu,
jedna parta měla soustruh a jedna frézu,
čekala jsem, kdy to upnu špatně a přiletí mi obrobek na hlavu.
Jsem prostě na něco kopyto.
A už to,
milé KOČKY,
se mnou lepší nebude.

8 komentářů:

  1. A ještě umíš Jiřinko zajímavě psát.

    OdpovědětVymazat
  2. Jarinko, děkuji, jsem moc ráda, že to někoho baví číst a prohlížet.
    Hezký večer přeji. Jiřina
    Jakpak máte na severní Moravě?

    OdpovědětVymazat
  3. Tak dneska jsem se u tebe krásně pobavila, víš, je dobře, že jsme tak rozmanitý vzorek lidské rasy, není s námi nuda ...

    OdpovědětVymazat
  4. Musím se pochválit, jestli něco umím, tak to je práce s malými dětmi.
    Jeden až, řekněme, 5-7 let? S těmi staršími už to nebaví tolik mne.
    Nejsem učitelka!
    Jiřina

    OdpovědětVymazat
  5. [4]:[2]: Sucho jako na Sahaře

    OdpovědětVymazat
  6. Jarinko, včera vám tam asi pěkně sprchlo? to tady dlouho ani kapka, obvykle Pražákům zaprší a kolem Mělníka nic. Lidi mají málo vody ve studních, chtělo by to jemný déšť a častěji. pa Jiřina

    OdpovědětVymazat
  7. Umí! Já zase umím frézovat, ale neumím skoro všechno to co umíš ty. I to, co neumíš. NIKDO NEUMÍ VŠECHNO, já jsem kopyto i na běžné věci. Ale hrnu se do nich. Jo - zpívám ráda a dobře, to mi jde. Dům zní jako hudební škola pro operáky i retro, to miluju. Takže aspoň něco umím ;-)

    OdpovědětVymazat
  8. Kitty, já mám známou a ta byla celý život jeřábnice a dělala ve fabrice s chlapama ... a jiná známá je taxíkářka! O zpěvu : já jsem zpívala dceři, když byla malá a ona to teď vypráví a dodává: že se nemohla bránit!
    Jiřina

    OdpovědětVymazat