Obyčejný příběh

Byli jsme nedávno v Chomutově a okolí na výletě a koupila jsem tam vnučce podle mne hezkou - ač poněkud dražší - noční košili. Jelikož jsem slabá nátura, hned poté jsem jí ji dala.

---

To by nebylo nic divného,

milé KOČKY,

ale včera jsme se sešli, rodina mé dcery, abychom oslavili jméno mého zetě.

( nepřijel na bílém koni )

Šli jsme na oběd do vedlejší vesnice, kam nás zeť pozval na husí stehno a cestou v důvěrném rozhovoru s druhou babičkou jsem se dověděla, že koupila pod stromeček starší vnučce noční košili,

vyprávění bylo dostatečně barvité a podrobné a já jsem pojala podezření:

řekla jsem jí o ,,své,, noční košili a tak jsme se dnes pomocí snímku dopátraly - dcera, druhá babička a já, že obě košile jsou totožné!

Druhá babička z toho moc radosti neměla, ale půjde a košili vymění za něco jiného.

Vnučka by asi koukala, kdyby bývala dostala pod stromeček stejné dvě noční košile, - za předpokladu, že bych jí já košili dala až o Vánocích a druhá babička mi o své koupi neřekla, asi by si myslela, že má Ježíšek sklerozu.

U nás asi nemůže nic proběhnout normálně, hihi.

a košile: je prostě s medvědem a medem a medvědy vnučka může, od mala a zdá se, že napořád.

Však těch plyšových mají dosud plný pokoj.