středa 6. března 2019

Prádlo

Trošku chlubení,
moji milí,
s novým balkonem máme i nový sušák prádla,
hned jsem ho prověřila a prádlo se třepetalo a rychle na sluníčku a ve větříku uschlo,
krásně voní,
když se včas sebere, může se hned i žehlit...


Jaká krása,
oproti tomu, kdy jsme měli několik měsíců k dispozici jen sklepní sušárnu nebo mobilní sušák v bytě.
Jak málo stačí k lidské radosti.
Když jsem bydlela na severu, ráda jsem natáhla šňůry od stromu ke stromu a pověsila plínky,
( mladé maminky netuší, o čem píšu )
a za chvíli byly suché a voňavé.
Pak se jim dalo pár pohlavků žehličkou a šup na zadeček miminka.
( tomu mému miminku bude příští rok padesát! )
Ráda vzpomínám na ty časy, kdy jsem vytáhla pračku před dům,
prodlužovák a pralo se to skoro samo, máchala jsem před domem v potoce!
Zato v zimě!
Kdo má zájem o podrobnosti, ať se pustí do knížek Betty MacDonaldové, ta píše vlastně o mně!
Vejce a já, Co život dal a vzal.
Jen nevím, jak ta holka věděla, co zažiju, když psala spoustu let předtím, než jsem se narodila.
( a taky jsem nebydlela na západním pobřeží USA )
Milé KOČKY,
teď si vzpomínám i na to, jak bylo těžké ty plínky před narozením dítěte sehnat!
To byly časy!

7 komentářů:

  1. Jiřinko, vrátila jsi mě vzpomínkami do mladých let. U prvního syna jsme bydleli u mých rodičů a plínky jsem vyvářela v hrnci. Sušily se na dvoře a byly krásně bílé. Pak jsme se přestěhovali do jednopokojáku a přišla i první automatická pračka Tatramatka skokanka. Sušila jsem zase venku na sušáku. Teď už bydlíme téměř 40 let ve dvoupokojovém bytě a celou dobu mám na okně sušák, který od jara do podzimu slouží. Bety MacDonaldovou jsem kdysi četla, její vyprávění se mi moc líbilo.

    OdpovědětSmazat
  2. Růženko, já jsem ještě jako dítě zažila, kdy hospodyňky dávaly bílé prádlo vybělit na trávník a jednou jim to husy ,,podělaly,, a vyprat ty zelené fleky fakt byl problém. Dneska by si nad tím někdo krk ukroutil. Jiřina z N.

    OdpovědětSmazat
  3. Růženko, ještě jsem si vzpomněla: první pračku jsem zdědila : taková oválná kraksna - kde byla pračka se šnekem a hned vedle ždímačka, proto jsem ji vytahovala v létě před dům ven. Pak Tatramatka skokanka v bytě později ( o hodně později ). Dokázala jsem se na ni dívat jak na televizi.
    Jiřina z N.

    OdpovědětSmazat
  4. Super chlubení! Je čím! Žádná nuda! :-)

    OdpovědětSmazat
  5. Tak jsem si s Tebou hezky zavzpomínala, plenky jsem ze začátku vyvářela na kamnech v hrnci a prala na valše. Divné mi to nepřišlo, tak to prostě bylo. Když po letech přišla automatka Tatramatka, byla fakt dost skotačivá. Občas jsem si na ní musela sednout, aby neodešla z koupelny, ale to také určitě znáš ☺☺☺

    OdpovědětSmazat
  6. Nový sušák a hned vyvolá staré vzpomínky :-) I já jsem pleny vyvářela v hrnci a fakt jsem je ráda venku věšela. Taky jsem měla první automatku skokanku. Když jsem ji tenkrát poprvé pustila, tak jsem u ní stála a dívala se a dívala :-))))))).
    Jo, obě knížky Bety MacDonaldové jsem četla a líbily se mi moc, nasmála jsem se u toho hodně!
    Měj se hezky!
    Hanka

    OdpovědětSmazat
  7. Jo, v baráčku zamlada jsem nacpala piliny a pak na piliňákách ohřívala obrovský hrnec vody na praní nebo na koupání, vypadá to jako povídání o středověku, že?
    Jak moc se za pár let změnilo.
    Jiřina z N.

    OdpovědětSmazat