úterý 21. března 2023

S tím nic nenaděláš

 To mi občas říká manžel, když se rozčiluju. A že mám občas proč. Od září 2021 nekoukáme na televizi a pokud chci vidět Toulavku + Objektiv a nově i Modrou krev, nahraje mi pořad do počítače a já si to večer v klidu shlédnu. A pak to vymažu. A mám pokoj. Nesleduji seriály, politiky, zprávy, kecy v kleci, i tak je toho ošklivého všude vidět na můj vkus až příliš. (nově mi nahrál Zrzku v bydlíku po Maďarsku a lebedím si - stejná místa jako na zájezdu s Janou )

 A cože mne vytáčí? Haldy vajglů na zastávkách autobusu, čmáranice na budovách, sprosté vyjadřování především mladších lidí, i když! - hulvátství, neúcta, bezohlednost a vidím to napříč společenskými vrstvami - od těch dole po naše reprezentanty. Hrabivost a přezíravost - u některých asi hlavní rysy.

Jsou i výjimky!Díky za ně.

Nechápu také, proč mají lidé, kteří nepracují, ač jsou práceschopní, dostávat tolik podpory, že mají stejnou životní úroveň jako pracující. A pokud k tomu dělají na černo, mají to ještě lepší. Politici do této oblasti raději nešťourají, proč asi?  Policie a jiné složky jsou neviditelné a nemám pocit, že by mi k něčemu byli - jo, na nějaké fotbalové utkání, tam jich je...

Příkladně mohu docela dobře, díky mnoha rokům, kdy tam musím chodit, ohodnotit některá pracoviště ve zdravotnictví.Natrefíte tam na lékaře odborníky, kteří vám pomohou a jsou opravdoví profíci, potkáte tam sestřičky, které se navzdory náročné práci a každodennímu stresujícímu prostředí snaží pacienty zklidnit a chovají se úžasně, a pak potkáte takové, které jsou hlučné, nepříjemné, vyjadřují se neprofesionálně a jste rádi, když jdete po léčbě domů. A některé ty mundůry! - to nepoznáte, o koho jde. Je to o lidech, já vím. Je to asi i o výchově v rodině, občas čtu o maminkách, jaké mají problémy s jedním dítětem a musím se smát - moje máma měla 6 dětí jako schody, chodila do práce na dvě směny, musela vše zvládnout včetně vaření a pečení, praní bez automatické pračky, pleny se vyvářely, tenkrát nebylo možné vše koupit, museli jsme pomáhat, podle schopností a věku, zdravit a děkovat byla povinnost, mám pocit, že do práce se chodilo za 6 neděl po porodu??? - když vidím děcko v kočárku, které sotva sedí a máma mu dá do ruky mobil - místo, aby si s ním povídala, svědí mě jazyk. Jedu domů z Prahy 35 min. a vidím, že si ta mamina za celou dobu dítěte nevšímá a mele něco do dalšího mobilu...co asi naučí své dítě?

Milé KOČKY, člověk si pak váží toho, když natrefí na slušného člověka, na osobu přátelskou a nezištnou a nebo na někoho, kdo vám jen tak s něčím pomůže. Když potkáte lidi, kteří nelžou, nekradou a nepodvádějí. Nepomlouvají a nezávidí. A jsou spokojení s tím, co mají, jsou skromní.

Když jsem v r. 1982 přišla poprvé do styku s onkologií, byla jiná doba a léčba nebyla na takové úrovni jako dnes. Ale jak vidno, asi mi pomohli. Podruhé v r. 2008 už jsem přišla na další etapu do Prahy a zdálo se vše o stupeň výš. Nu a v r. 2018 se vše rozjelo potřetí - a ač léčebné postupy asi jsou stále modernější a na vyšší úrovni, mnozí zaměstnanci zdravotnictví by si měli doplnit vzdělání o etiku a i zařízení v těch budovách by si zasloužilo modernizaci - i to působí na pacienty. ( léčba moderní a WC jak za Rakouska-Uherska )

Protože nikdo neví, kdy a jak skončí, hnalo mě několik událostí k tomu, že jsem na blog začala nahodile dávat některé z našich mnohých výletů a to z různých období.Především, když mi byly z přenesených dvou blogů smazány fotky a pak, když se díky nemocem a věku nedalo už vše znovu navštívit ( a přiznejme si, že je pořád mnoho nových cílů, kam bych ještě ráda zavítala). A to nemluvím o cizině, protože co jsem nestihla do teď, už asi nedoženu. Nejsem nevděčná a tak přijímám vše, jak přichází a snažím se, abych se k tomu, co mne potká, postavila co nejlépe.Někdy to tedy fakt není úplně jednoduché, ale - jak říká manžel - s tím nic nenaděláš. A musím dodat, že mi blog zatím docela pomáhá vše zvládat. Vážím si každého, kdo ke mně na blog přijde a kdo se sem vrací. Pokud někomu moje tipy na výlety pomůžou nasměrovat cesty do přírody nebo do pěkných  měst, budu ráda. Nebyla by to zbytečná práce.

( stejně tak ráda chodím já na návštěvu na některé mé oblíbené blogy )







tyto fotografie jsou z loňska po N. - ale už brzy to bude stejné...

a ještě u tohoto mnohomluvného, chaotického článku perličku: kamarádka si zajela na výlet do Sobotky a vrátila se a povídá mi: tam ty děti všechny tak krásně zdravily a ani mě neznaly!  ona je z kraje Prahy / Vinoře...


24 komentářů:

  1. Jiřinko to je nádherný článek a zároveň láká k zamyšlení. Moc krásně jsi to napsala a souhlasím s Tvým každým slovem. S tím zdravotnictvím máš pravdu. Tady je nejen horší jak Rakouska-Uherska, tady není skoro nic. Tady se zastavil čas zvláště po roce 1989. Kdyby se tak dalo cinknout klíči a ta zdravotní obslužnost se tu mohla vrátit do těch časů, kdy tu bylo vše dostupné, obnovit továrny, vrátit složení obyvatel a nedělat z pohraničí vyloučené lokality. Jen že ono to nejde a jedna návštěva prezidenta, který se stejně sešel jen s pár vybranými lidmi ve Šluknově na zámku, ve vybrané společnosti, to nezachrání. Mezi lidi se tu bál jít...aby ho nevypískali jako na Karlovarsku? Tady se nic nezmění... jedině k horšímu, ale řečí kolem řešení naslibují ti nahoře plno...ale řeč se mluví a voda teče. Máme tu jaro a tak hurá do přírody, na výlety, užít si každý den dokud to půjde. Zapomenout na vše nepříjemné a zlé. To je to hlavní, co nás drží nad vodou. Příroda je jako naše matka a proto se k ní musíme chovat s láskou, úctou a pokorou.

    Krásné jarní dny Jiřinko a dnes Ti obzvlášť držím palce .

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jaruško, bohužel problém v pohraničí je a nikoho to nezajímá, Šluknovsko, Broumovsko a Bruntálsko a je jich víc.Nejen, že tam lidi pracují za méně peněz, ale školství a zdravotnictví tam upadá, na úřady a zanedlouho i na poštu to bude z ruky.Pak se někteří z centra diví, že lidi volí, jak volí.
      Já pochopitelně vidím, že se hodně věcí změnilo k lepšímu, třeba domy jsou krásně opravené - ale také vidím fabriky zrušené a baráky vybydlené.A lidi, kteří někde bydlí a nacpou jim tam nepřizpůsobivé, mají problém a nikdo jim nepomůže a ti se nemohou hnout z domu, aby vůbec doma pak něco našli.
      Měj se, Járo, fajn. Jiřina z N.

      Vymazat
  2. Jiřinko, mluvíš mi z duše. Dnešní společnost jsi vystihla naprosto přesně. Stejné věci nás vytáčí. A horší je, že my už se pomalu bojíme napomenout cizí děti , když vidíme, že něco ničí a baví se u toho, aby nás sprostě nenapadly ony nebo jejich rodiče. Prej, co je nám po tom. A říct něco dospělému, když z rodinného domku autem přiveze pytle odpadků a cpe je do našich popelnic nebo nám vedle postaví starý záchod, to jsme se také se zlou potázali. Má auto, stejně to naložil, tak proč nezajede do sběrného dvora? Mezigenerační problémy byly vždycky, i my jsme rodičům říkávali, že je jiná doba, když srovnávali a "kázali" morálku. Ale přece jen jsme znaky mantinely v chování k lidem a hodnotám. Nedivím se, že se už lidé koukají jinam, když vidí nekalosti.Jiřinko, přeji Ti, abys ještě dosáhla hodně cílů a podělila se s námi o zážitky. Drž se.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Maruško, onehdy jsem jela domů z Prahy busem a vedle seděly dvě studentky VŠ a kdybys je slyšela, tak si ukroutíš krk - dlaždič by se červenal. Budoucnost národa, budoucí maminy...
      Jen nechápu, co je k tomu vede.
      Jiřina z N.

      Vymazat
  3. Jiřinko, jak já ti rozumím! Dotkla ses mnoha témat, zlobí mě stejně jako tebe. O víkendu jsem zaznamenala, že nějaký chytrák pocákal ve Florencii palác Vecchio barvou na protest - proti čemu asi... Některé děti vychovává telefon a tablet, později se to doplní platební kartou... Stát zadlužený a peníze se rozdávají plnými hrstmi, jen ne těm, kteří to opravdu potřebují, ti se totiž stydí si o pomoc říct.
    Moje kamarádka říká, že jsme vychovali děti ve zlaté bublině - máme z nich radost, máme radost jak se uplatnily, jak mají nastavené hodnoty, jaké mají přátele.
    Ti slušní jsou prostě méně vidět a slyšet.
    Uf, no to jsem se po ránu rozjela...
    Myslím na tebe, ať máš den s dobrými zprávami! Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko, k tomu není co dodat.
      Jak občas říkám své sestře: nemám nic proti tomu, pomáhat mladým - ale občas je dobré si taky říct o nějakou pomoc - jako protislužbu.Nejsme holky na telefon, máme svoje potřeby a svoje odslouženo.Věnujme vnoučatům čas a mladí ať třeba zaplatí dopravu.
      Krásný den a veselou mysl. Jiřina z N.

      Vymazat
  4. Jiřinko,zajímavý článek a pravdivý.Jenže jsou věci které nezměníš.Bohužel,takže nestojí za to,se rozčilovat.Vim,že se to lehce říká.Já se v poslední době setkávám s tolika hnusem,zklamáním,že jsem si řekla,nebudu spoustu věci řešit,prostě,ač se snažím jak můžu,tak to nejde.Tvoje fotky jsou krásné,navodily trochu lepší náladu.Přeju Ti dneska moc krásný den a opatruj se,moc na tebe myslím.Marťa.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marťo, kolem úřadu už kvetou sem tam nějaký ten narcis a keře zlatého deště jsou už také v květu. To ostatní bude brzy následovat.Měj se hezky. Jiřina z N.

      Vymazat
  5. Já takové věci už také neřeším,kamarádka mi říká,co nezměníš,vypusť z hlavy.Negativního je kolem nás dost a já chci na svět koukat optimisticky.Nemám ani tolik příležitostí,do města skoro vůbec nechodím,ani nejezdím hromadnou dopravou.Většinou jsme na místech bez lidí a tak to mám ráda.Ale jsem filmový fanda od dětství a proto na televizi koukám,dokonce nejraději na krimi,ale to si říkám,je to film.Politiku už moc nesleduji.O ni mně poreferuje manžel.Fotografie jsou nádherné,optimistické.
    Měj hezký den,ač víme co tě čeká,ale ty to zvládneš,jako vždy

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jitko, a to je ten problém, že já do Prahy musím buď busem a pak metrem a jednu st. tramvají a tam to vidím, slyším...a co nadělám.Jednou jsem to nevydržela a třem mladým klukům jsem v tram řekla, velmi jemně, aby si doma vypláchli pusu hypermanganem.A byli to studentíci tak kolem 20 let! žádná tzv. lůza.Koukali na mne jako na Marťana.
      Jiřina z N.

      Vymazat
  6. Jiřinko, zajímavé čtení, které nutí k zamyšlení. Z mého pohledu, bych nad lidmi nelámala hůl. Přestože pozoruji velké změny v chování a jednání, ještě pořád se setkávám s úctou a obětavostí. Potěší, když mě mladí lidé na ulici pozdraví. Možná je to tím, že žiji na vesnici, tam se ještě stále zdravíme. Stalo se mi, že jsem párkrát pozdravila neznámé lidi a za čas se mi pozdrav vrátil zpět. Jeden mladý pár mi řekl, že u nich se nezdraví, tak na to nejsou zvyklí. Mě babička vždy opakovala, že musím zdravit i cizí lidi. Občas jezdím z práce vlakem a protože dost často jezdí stejní lidé, tak se zdravíme.
    Do přírody utíkám čím dál častěji.
    Drž se, jsi bojovnice.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Járo, naprosto s tebou souhlasím, ale už je to často jen o těch mobilech, lidi se spolu nebaví a dnes jsem potkala dvě ženy, vezly kočárek a každá před sebou při chůzi mobil. Málem mi vypadly oči. Jiřina z N.

      Vymazat
  7. Ano,ano - dávámTi za pravdu. Mnohé se tedy k lepšímu změnilo, to určitě ano! To musí člověk uznat. Ale mně vadí, že záležitosti, které byly dobré, se zrušily a teď se najednou s velkou slávou objevují a chtějí závádět. O tom by se dalo psát hodně. Že se výchova dětí posunula někam jinam, než jsme my byli zvyklí, s tím nic neuděláme. Ve školství se vymýšlí ptákoviny. Otravuje to učitele a dětem to nepřináší nic.
    Já na rozdíl od Tebe politiku tak nějak sleduji, ale nenechám se tím ničit. Jen mi to prostě nedá.
    Mám kliku, že mám to moje loutkové. Dětičky chodí, loutky je baví. Otázka je, zda je pak to vše další, nepřeválcuje.
    Měj se Jiřinko, hezky a moc na Tebe myslím.
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hanko, taky jsem se věnovala sledování dění i v politice a pak mi došlo, že škoda času.Manžel sledoval troje zprávy a nadával a politici to na rozdíl ode mne neslyšeli, tak jsme to stopli a je klid.
      On si nyní sleduje F1 a motorky GP a já to svoje a pohoda.
      Nedávno jsem nakoukla ( co mne to popadlo? ) na jednu diskusi a komentáře psali asi chovanci ústavu - samé chyby, děsné blbiny a plno nenávisti, kdo se, proboha, může věnovat takovým věcem?A běda, když tam měl někdo opačný názor, to bylo sprostoty. Fuj, už bych na něco takového nechtěla koukat.
      Takže - ať žije Kašpárek a Hurvínek. Doufám, že pojedeš do Izraele oplatit návštěvu!
      Hanko, opatruj se. Jiřina z N.

      Vymazat
  8. Jiřinko, nejprve musím pochválit krásné fotky. 👍👍👍
    Opravdu s tím nic nenaděláme. Naše generace byla vychovávána jinak. Pozdravit staršího bylo naprosto normální. Poděkovat? Samozřejmě. Pustit staršího člověka sednout? Jasně. I když mi bude v červenci sedmdesát, běžně pouštím starší lidi v MHD sednout. A ti mladí, kteří jsou rozvalení s mobilem v ruce se na mně dívají jako na exota.
    Včera jsem trávila čas v Motole na endoskopii. Operovali mně před 25 lety a od té doby tam musím na kontroly. Nikdy jsem tam nezažila od personálu někoho nesympatického. Všichni milí a s úsměvem, protože vědí, že tam lidi chodí s problémy a i ten úsměv léčí.
    Bohužel i tam člověk narazí na nevychovance, jako já včera. Nebylo to žádné mládí, jen baba jako já. Chování řeznického psa. Nemlčela jsem, usměrnila jsem jí a pak se dočkala poděkování od paní, která mi řekla, že mám odvahu. Jako hrdina jsem se fakt necítila, baba mohla zareagovat ještě hůř. Takže to není jen výsada mládí, být nevychovaný.
    Měj hezké dny. 💓🍀

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Alenko, to bych si nedovolila tvrdit, že jsou nevychovaní jen mladí, ono to jde napříč, ale štve mě to.
      Tobě přeji hezký večer a ráda jsme tě tu viděla. Jiřina z N.

      Vymazat
  9. Lezarts

    Lidstvo se vlastně vyhladí samo. Vymizely hranice mezi zlem a dobrem, vše se může a nic se nemusí. Vymoženosti techniky nás předčili a není nad vlastní pohodlí…
    Je potřeba věřit, že i tak, dobrý a slušný člověk ještě žije!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Renátko, ono je jich dost, ale spíš si člověk všimne těch excesů.
      Tak pa a zase příště na viděnou. Jiřina z N.

      Vymazat
  10. Jiřinko, souhlasím s tebou... jinak k tomu pesimismu - čtu teď zajímavou knížku a docela s ní souzním, že ne ostré lokty, ale spolupráce nám umožnila, že jsme tam, kde jsme. A jako lidstvo jsme toho hodně dokázali (jen jsme pořád ještě hodně slepí vůči druhým, přírodě, hloupneme z přemíry techniky...). Jasně, že byly důležité i tresty, ochrana svého kmenu před druhými... ale nejde o to se vzájemně vyhladit, ale společně přežít. Kdo ví, co jednou bude... Kytičky krásné a moc ráda s tebou cestuji.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lenko, když se podíváš do minulosti, pořád jen války a zlo, teď tu v Evropě chvíli bylo klidno ( i když - na Balkáně moc ne ) a už je to zas tak blízko, a stejně jako v manželství u rozvodu mají vinu obvykle trochu oba, tak ani v tomto případě si nemyslím, že chybuje jen jeden. A vždy je dobré se ptát - jako v detektivce - komu to prospívá.
      Jiřina z N.

      Vymazat
  11. Problém s dlouhodobě nepracujícími pobírajícími dávky trápí asi hodně lidí, bohužel, pro politiky je to nejspíš vosí hnízdo, do kterého nehodlají píchnout, i když najdou se výjimky...
    Jiřinko, děkuji ti za to, že píšeš, že nás zásobuješ fotkami z tvých výletů a dovolených, protože mi ukazuješ místa, kam se třeba nikdy nedostanu. Díky, že jsi :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Janinko, nerada to říkám, ale jeden čas jsem u toho pracovala a vím, že je to velký problém.
      Ohledně blogu - jsem ráda, že se tady sešla docela dobrá parta lidiček. Zrovna dnes jsem trochu mimo, ale to bude zas dobré. Jiřina z N.

      Vymazat
  12. Jsem ráda, že jsem našla tento článek! Právě takové články patří na naše blogy, ale asi tomu spíše vyhýbáme. Toho, co je v článku, si musí všimnout každý, pokud nepatří do té zmíněné "skupiny". Většinou se řekne - doba je jiná, změnila se. Změnili jsme se i my, lidé. Změnily se vztahy mezi lidmi. Když se do takového prostředí narodí dítě, není divu, že to považuje za "standart", protože nic jiného nezažilo. Stále se hledají nové formy výchovy, výuky, vím, že pokrok nezastavíš, ale to dobré a osvědčené by mělo zůstat. Nové koště dobře mete. Ale nedejme se!
    Takže za článek tohoto druhu velká pochvala. 👍

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani a ohledně dávání peněz za nic - ti lidé si toho stejně neváží a nic je nemotivuje k práci! U nás v rodině - rodiče nám od mala říkali ( holkám i klukům ) uč se, ať máš pěkné zaměstnání. Znám i rodiny, kde pracuje táta a máma a děti chodí poctivě do školy a jsou to Romové, ale není jich moc.Stačilo by jim to naservírovat natvrdo - oni nejsou hloupí, jen umí využít situaci.
      A nejen oni. Takových je.
      Jiřina z N.

      Vymazat