Opožděné dušičky

Tedy, mezi námi, milé KOČKY, Dušičky proběhly v obvyklém termínu, o to se nehádám, ale já se k nim vyjádřím po svém - opožděně a jinak. My jsme na hrobech byli i nebyli - jak na kterém, máme příbuzné různě rozeseté po republice a nebylo v našich silách všechny ty hroby navštívit - na některé jsme v předstihu zajeli, některým jsme pouze věnovali doma vzpomínku a rozsvítili jsme svíčky, jiné navštívíme někdy jindy, příležitostně.

Na výpravu do Kamenického Šenova jsme se vypravili až ve středu 30.10.24 a to jsem tušila, že to bude zrada. Měla jsem sice v úmyslu jet na hřbitov, zapálit tam manželovým příbuzným svíčky, mají tam dokonce dva dvojhroby, byly upravené tam žijícími příbuznými, ještě doma jsme si řekli, že se pak podíváme opět do Nového Boru a do Sloupu a tam se projdeme s foťáky jako obvykle. Jenže počasí už za Mělníkem směrem na Štětí, Úštěk, Žandov a Českou Kamenici předvádělo nepěkné kousky a mrholilo, chvílemi pršelo, mraky se válely po kopcích a nebylo z toho plánovaného programu krom toho hřbitova nic. Pěkně jsem vrčela. Ani na ty obligátní Varhany alias Panskou skálu mi tentokrát manžel nezajel, prý byli jsme tam tisíckát - on tam strávil mládí, však v K.Šenově bydleli. Nu, příště nebudu věřit slibům, že se mraky rozejdou. Zastavení v Č.Kamenici mi dovolilo nakoupit v místní super prodejně chleba a koláče. Sice vyšší ceny, ale dobrota.

Tak jsem si tam jen pofotila ( velmi chvatně a nepříliš dobře, nebylo to ani poprvé! ) jen staré náhrobky u kostela na zrušeném hřbitově a také pár starých a poněkud povalených německých hrobů na stávajícím hřbitově. Ten se už dost plní náhrobky novými, čerstvými, českými. Kostel byl tradičně uzavřen.

 

Tohle město bývalo velmi bohaté, plno továren a zboží - foukané a bloušené sklo a lustry se vyvážely do celého světa!

Mnoho honosných vil zde svědčí o jeho rozmachu - ale kdeže ty časy jsou!

Ovšem Muzeum skla zde stojí za vidění, milé blogerky. Je i někde na mém blogu.

A ještě napíšu, co mne napadlo na hřbitově nedávno u hrobu v Čelákovicích: moje matinka mívala na zahradě vždy spoustu kytek, třeba karafiáty šabaudky, pivoňky, černuchy a kde co, floxy, velkokvěté kopretiny a taky astry, nízké, vysoké, afrikány, takové ty barevné kytky s chlupatými stonky, co dlouho vydrží ve váze ( určitě si vzpomeu na název, jen co to zveřejním! - jo, ostálky! ), krásenky, pak takové vysoké modře kvetoucí psí tlamičky - oměj?, také hodně vysoké světle modré - ostrožka?, nebo i slézové růže v koutě u plotu, orlíčky, beraní ocasy/lupinu, náprstníky, čínské karafiáty, léčivé měsíčky oranžové i žluté,  a taky měla moc ráda slaměnky, vždy si je i sušila na zimu a byly pěkné do vázy. Poslední roky jsem slaměnky nikde neviděla a netuším proč ... a nejraději ze všech měla pomněnky, někde u potoka.

Cestou domů jsem si nechala zastavit v Liběchově na pár snímků:

cesta ke mlýnu

ani nemusí být na Mělnicku zemětřesení:

a jelo se domů...