Symfonie barev

 Vážení a milí, původně jsem chtěla jít ze vsi ještě po modré značce do skal, ale vzhledem k tomu, že manžel už měl v úmyslu jet směrem k domovu, nechala jsem si to na příště, buď sem zajedu autem s přáteli a nebo busem s kamarádkami, nakonec ani nyní jsme tu nebyli poprvé. Jen tentokrát jsem načapala vhodnou chvíli, kdy se podzim docela nestydatě předváděl v křiklavých barvách a ukazoval to nejlepší, co má v rukávu pro lidi, kteří nejsou líní vytáhnout paty z domova.

Milé KOČKY, obešla jsem ten dům se zajímavou věžičkou ( doma z mapy jsem vyčetla, že se jedná o historickou vodárnu se studnou hlubší 220 m ) a na jeho plotě, po celé délce, to hýřilo a svítilo, jako by hořelo: od žluté, přes velké množství oranžových odstínů až po červené, ale kolik červených! To ani foťák neumí tak přesně pobrat.

Nu, dělala jsem, co jsem uměla, to mi věřte:

roztomilý útulek pro pocestné:

přísavník se předváděl!

Na rozdíl od bydličasopisů tu nikdo nenabízel a nevnucoval betonovou stěrku, černou kuchyni ani vše šedé, jaká krása! A do toho si představte vůni spadaných jablek, posekané trávy, jemný vánek a perleťové mraky, přes které se jen zvolna prodíralo slábnoucí, podzimní slunce. 

A nyní přidám zajímavosti této lokality:

A těch skalních objektů nábožensky motivovaných je tu v okolí spousta! Také tu bývala ve skalách mnohá skalní obydlí.