Jeskyně

 Milé moje blogerky, dnes si dejte jednu vlněnou deku přes záda, před sebe hrníček s teplým čajem a na kolena další teplou deku - naprosto famozní zvláštností pro mne byla první jeskyně, kterou jsme navštívili, tou je CLAMOUSE s nádhernou „aragonitovou výzdobou“ kousek od Dáblova mostu nad řekou Herault - pozor, z teploty 38 st.C jdeme do 12 st.C. -

původně jsem do ní ani nechtěla jít, už dlouho do jeskyní nechodím, je tam tma, mokro, nerovné cestičky, spousta schodů, tady navíc bylo 13 sálů nad sebou nerovnoměrně rozložených a složitě pospojovaných, hůř vidím a také jsem stará a nemám tolik sil, ale dobře jsem udělala, že jsem se vyhecovala, nakonec - přes veškeré nástrahy cesty jeskyní jsem to horko těžko zvládla a něco i nafotila - mobilem, foťákem by to asi bylo mínusové a na mnoha místech kapala voda. 

Výlet do této jeskyně byl opravdu to nejtěžší ze zájezdu na zvládnutí pro mé tělo, ale dala jsem to, ač jsem na dvou různých místech měla krizi, ovšem mladí z našeho zájezdu mi pomohli - a také jiným starším účastníkům, možná to bylo také spěchem, na nás starší bylo pobíhání po schodech moc rychlé!

Užijte si, milé KOČKY - to, co se mi podařilo zachytit zde ukáži - je to výběr z mnoha snímků - na mou duši, to nejlepší ale bude jako třešnička na dortu již zítra. Totiž, další jeskyně trochu jinde.

 

my, český zájezd, jsme tam složili nepříliš hezký verš: stalagnity, stalagláty, člověk by si zlámal hnáty:

Víte, jak dlouho by na mne muselo kapat, aby ze mne byl barevný krápník? hodně dlouho, tisíce let a tolik času jsem tam neměla.