Včera jsem musela znova do Mělníka a proto jsem ráno v sedm čekala na bus, který přijel, jak jinak, plně obsazený, převážně studenty a studentkami, dojíždějí od nás do škol v Praze, do Brandejsa, do Kralup a také do Mělníka. Přistoupilo nás několik, jeden stařeček, já, asi tři mladí a jedna paní středního věku. Stáli jsme v uličce a po dvou zastávkách povídám silným hlasem: to nemůžete toho pána nechat sednout? Všichni totiž měli zabodnuté oči do mobilů a asi googlili, jak se chovat v busu.Neochotně pustila jedna holčina stařečka sednout, ale dvě krasavice asi 16leté pode mnou, které zabíraly místa vyhrazená seniorům a invalidům, ani nemrkly a dál se věnovaly mobilům, takže jsem stála celou půlhodinu a modlila se, abych neupadla. Paní, která měla v ruce hůl něco povídala o mladých a já jí říkám, nechte je, oni se nastojí, až jim bude 80. Na zastávce Mělník Cukrovar vystupoval starší muž a procedil: nevychovaný parchanti...
U polikliniky se všichni vyhrnuli ven a já jsem kráčela k doktorovi, kam pak dorazil i ten stařeček - přede všemi mi poděkoval.
Celý den jsem uvažovala o tom, že je tahle mládež naše budoucnost, budoucí inteligence, vzdělaní lidé, ale nějak postrádám vychování, jejich rodiče asi nejsou moc zdatní, my jsme vychovávali děti k tomu, aby pozdravily, poděkovaly a slabším pomáhaly, starým, slabým a těhotným, otázka je, zda to pak dělaly? Neratovice prostě ode mne nedostanou pěknou známku...
Tak se podíváme do Mělníka a necháme to plavat? Milé KOČKY:
Žádné komentáře:
Okomentovat