A je to za mnou

Na letošní adventní čas jsme měly s Janou, kolegyní, objednané a zaplacené tři adventní zájezdy. Sice ten minulý týden do Míšně až jako poslední, ale stál za námahu ráno vstávat a vyrazit do tmy a nepohody. Tentokrát na dny 13.12. a 14.12.25 vyšel ten, který jsme měly v plánu nejdéle, těšily jsme se, jak si ho užijeme, ale červíček pochybností mi vrtal v hlavě, zda to zvládnu, protože poslední dobou se o mne pokoušejí všelijaké neduhy, ze dne na den stále jiné, nebo se po pár dnech opakují ty samé, už mne to nebaví, jeden den pohoda, dávka optimismu, druhý den vstávám s oteklým a hlavně bolavým kotníkem nebo bolavými zády, já vím, za dva měsíce, jestli se dožiju, mi přistane na ,,dortu,, 78 svíček a má to svoji váhu, ale na rozdíl od těla můj duch je stále ,,mladý,, a nedá si vysvětlit, že bych měla být pod plachetkou osoba. Tři neděle mě devastovala viroza, v buse jsem seděla v respirátoru, abych si zas něco nenakoupila! 

Nechám lamentací a nastíním, o co šlo: Vstávání před čtvrtou není moje hobby, ale když se jede na zájezd? tak proč ne. V pět odjezd do Prahy a v šest od Hl.n. směrem na západ - vpravo se mihne Plzeň, za chvíli vlevo Přimda a již brázdíme Bavorsko. Příjezd do Würzburgu - celou cestu mlha a nevlídno, mokro, chladno, nálada jen o pár stupňů lepší. Nemluvě o tom, že jsem spala v noci jen chvíli!

Program slibuje - na sobotu - prohlídku rezidence a poté procházku po městě na starý historický most a poté na trhy a kostely a tak...my s Janou krom jiného stihneme zaplout do krásné útulné hospůdky ve středověké budově na polévku a černé pivo. V 18.hod odjezd do hotelu v nedalekém městečku na ubytování a přespání a snídani v neděli... to ostatní až jindy...milé KOČKY.

 

Nyní musím dohnat práce v domácnosti, doktory a obíhačky po městě...pak si někdy sednu k počítači a budu sledovat vaše blogy, na to se těším.