Zájezd do Chamu

 Jak je ta paměť krátká! a to se holedbám, jakou já mám dobrou paměť. ( Manžel občas říká, že až moc si na něj a jeho skutky pamatuju ).

Nedávno jsem si tak prohlížela nabídky cestovek na adventní zájezdy, ač už jsme měly s Janou leccos zaplaceno a najednou koukám a co nevidím. Cham a hrad Guteneck s adventním trhem k tomu. Že vám to, milé KOČKY, nic neříká? Je to menší městečko na řece Regen kousek na jih od Domažlic a kde se vzala, tu se vzala, dávná vzpomínka na můj první zájezdík ,,na západ,, po revoluci s dcerou a právě do Chamu.

Hned volám Janě a říkám: tam musíme, chci se podívat, jak to tam nyní vypadá, už jsem to hodně zapomněla. Aby ne, za víc jak 30 let!A bylo vymalováno. V okamžiku přihláška, další den platba a karty byly rozdány.

Takže po nepříjemnostech zdravotních ještě ty s počasím a je tu sobota 29.11.2025 a my jedeme do Prahy, metrem na Stodůlky a už směřujeme na Plzeňsko a dál, v sestavě s Janou a posíleny její dcerou a mladší vnučkou, neposedou Viki.

V samotném Chamu jsme měli asi 3 hodinovou prohlídku města s průvodkyní a nějaké osobní volno na právě se otevirající adventní trh, na zvonkohru a focení, i když - počasí si na nás smlslo. Prověřilo i celkovou psychickou odolnost účastníků. Poté se jelo ke hradozámku Guteneck, o kterém se píše na internetu leccos.

Už jsem těch adventních zájezdů odjela hodně, ale tohle jsem ještě neviděla: v zámeckém lesoparku, rozeseté kolem cestiček množství stánků se vším možným, adventní trh byl slavnostně nasvícen, lidí opravdu dost, především s dětmi. Stánky byly i nahoře na zámeckém nádvoří, mnohde mezitím hospůdky a kavárničky a pivnice, jste tady v Bavorsku, tak jakýpak údiv. Natrefila jsem i na průvod několika skupin lidí s prapory a dokonce se Skoty, - něco málo jsem i nafotila. Tím byl zahájen adventní trh na tomto středověkém místě. 

Mám fotek tentokrát poněkud méně, zkusím z toho něco vybrat pro vaši orientaci., milé KOČKY.

A jako už tolikrát, zažila jsem tu něco neobvyklého: jak jsem letos v krátké době zhubla 18 kg, zhubly i  mé prsty na rukou, procházím lesíkem po cestě mezi stánky a najednou slyším nějakou ženu něco volat německy, a nakonec mne dostihla a povídá mi cosi o prstenu, on mi spadl z ruky a ona ho našla a viděla to, tak za mnou běžela a vrátila mi ho. Byla jsem dost dojatá, věříte?

Dneska o Chamu, zítra o zámku a adventním trhu...

tak zítra, milé blogerky, máme tady opět randíčko...