A hele, únor

 Milé KOČKY, především vás všechny moc zdravím a doufám, že se máte dobře, 

trochu jsem se zadrhla, od 23.12.25 do dneška jsem si netroufla něco sem jen tak dávat, prosinec a leden jsem vlastně proležela a poběhala po doktorech, nezastírám, že jsem bez energie, o tom, co mě bolelo a bolí a trápilo a trápí vám psát nebudu, každý máme něco, jen jsem čekala, až se něco samo napraví a k něčemu mi pomůže moje zlatá paní onkoložka profesorka P. Tesařová a od včerejška, kdy jsem najela na zase novou ( za těch sedm let už kolikátou) chemoterapii jsem dostala s chemkou asi dávku optimismu a budu doufat, že se vrátím k blogu svému a prohlížení, čtení a obdivu vaší práce na vašich blozích.

Není to tedy jednoduché a sbírám síly, nejen fyzické, také ty psychické. Naštěstí mám v rodině a kolem sebe lidi, kteří mě podporují a pomáhají mi, také přímluvy mnohých z vás, blogerek, mi dělají dobře a snad se mi podaří toho kašpárka ve mně zase probudit a nezadusí ho Vetřelec se svými kámoši. Zatím mám jistou naději na zlepšení, ovšem je brzy na nějaké hodnocení, na to si počkám, snad přijde dřív, než to toužebně vyhlížené jaro. 

Zima tady u nás je divná, malinko pod nulou, na chodnících zmrazky, na ulicích tuny soli, sníh na trávnících, mlžno a nevlídno, sluníčko někto ukradol.

Mějte se moc hezky, držte se v teple a zase někdy. 

Jaro, chystej si propriety!