Vánoční

Vánoce ... cítíte tu vůni?

skořice, hřebíček, badyán, citronová kůra,

---

to vše v tom slově je, že,

milé KOČKY?

Štědrý den

Všem lidem dobré vůle přeji krásné Vánoce, strávené nejlépe v kruhu rodinném....

milé KOČKY,

pevné zdraví, bohatého Ježíška a radost ze života přeji...

Ozdoby na stromek

Letos novinka, prvně budu náš malý stromek zdobit spolu s vnučkami.

Milé KOČKY,

mám takový rituál, že si stromek postavím na stůl a ozdoby dávám na větvičky kolem dokola,

---

ovšem! ty vzácné a hezčí staré skleněné kouličky, sněhuláčky, ptáčky, koníky, medvídky, pochopitelně dopředu a ty méně oblíbené tak nějak do pozadí...,

kočku, muchomůrku, domečky, kostelíky, je to pěkný mišmaš.....nakonec ovinu řetěz a případně světýlka

( už jsem světýlka někdy dávala i jinam, ne na stromek )

a teď, když to nebude jen na mně, jsem zvědavá na výsledek,

hlavně bych nechtěla nic rozbít....mám naše ozdoby ráda a je v tom kus historie naší rodiny...

ale už to bude i jejich, vnuček, historie....pro ty děti to děláme...

Tak si držím palce, aby se to mně i oběma vnučkám líbilo, být spolu a zdobit stromeček.

Šotkové a skřítci

Naše vnučky,

milé KOČKY,

mají deset a osm let a půl roku každá k tomu navíc.

---

Moc rády jezdí k babičkám, jak ke mně, tak k té druhé, nebo já jsem ta druhá??, jak se to vezme....hihi.

U babičky Květušky pečou vánočky, nějakou si i obvykle dovezou domů, k velké radosti tatínka a maminky.

U nás vánočku spolu péct nebudeme, máme spolu být dva dny před svátky, ale mladší vnučka si vyžádala péct se mnou cukroví, tak se do jednoho druhu, i když tak krátce před vánoci, pustíme....

jsem na ně zvědavá, jak se jim ta práce bude líbit.

Doma s maminkou pečou před Vánocemi a zdobí už několik let po sobě perníčky, slepují linecké koláčky, vyrábějí ozdoby z korálků z Poniklé, zdobí si vlastní stromek,

jsou to milí šotkové...nebo skřítci?

někdy prostě spolu pečem a je jedno co, občas třeba housky:

Průšvih o Vánocích

Vánoce přicházejí a moje myšlenky krouží ....s Vánocemi mám za svůj dlouhý život spojeno hodně různých zážitků a vzpomínek.

Dobrých, vtipných i těch méně veselých...

---

Tak např. se moji rodiče brali 23.12., pár let po válce, mamka přišla z Čelákovic a táta ze Strakonic, aby se na severu,

v Děčíně, sešli, poznali a vzápětí vzali....

( na svatbě jsem prý už tak trochu s nimi byla, jsem prvorozená....ale pšššt), byla to revoluční doba, děti se rodily i dřív, než 9 měsíců po svatbě....

A nejmladšího brášku, Toníčka, jsme dostali pod stromeček...v roce 1957...

a nyní,

milé KOČKY,

k tomu průšvihu:

( to se mi to vzpomíná, po tolika letech!)

Bydlela jsem v baráčku na okraji jednoho města na severu, veliký obývák měl prkennou podlahu a krásný trámový strop.

Vše už jsem měla coby mladá nadšená hospodyňka na Vánoce uklizené a vydrhnuté ( rejžákem! ), stromeček nazdobený, dítko necelý rok staré v postýlce, když tu, 23.12. dopoledne! na kole přijel kominík a že musí udělat cosi...zkrátka vylezl na střechu, ke komínu, a kutil tam, pak slezl, dal mi podepsat sešitek, že u nás byl, krátce jsme popovídali a popřáli si hezké svátky, a on pak odjel dělat svoji práci o dům dál.

Dobře udělal, neb bych ho asi přetrhla vejpůl, poté, co jsem přišla do bytu.

Měli jsme kamna Clubky, ze kterých a také z rour vedoucích do komína se valil čoud, saze, smrad. Na všem, opravdu na všem, ležela vrstva sazí, taktéž na dítěti, které nechápalo, co se děje. Já jsem byla zralá na koronárku.

Takže otevřít všechna 4 okna, běžet pro babičku o poschodí výš, předat kašlající dítě, vyslechnout si od babičky rady, že musím vzít kýbl, lopatku a jít do chodby vybrat saze, které utrhl kominík v komíně a které spadly dolů a zatarasily kouřovod...tu práci měl prý udělat kominík, ale...nějak se k tomu několikrát nedostal,....

Já jsem vynosila spoustu kýblů sazí, pak jsem začala uklízet v obýváku a týden jsem měla opravdu dost práce vše dát jakž takž do pucu...ještě občas v létě!!! jsme nacházeli malé shluky sazí leckde ve škvírách,

a pak mi někdo něco povídejte o NOČNÍ MůŘE....

manžel mě po návratu z práce našel v slzách a v sazích....ještě, že tenkrát nebyly mobily!

A když vidím kominíka? žádný šťastný úsměv u mne nevykouzlí!