Strom

Tohle potkáte v lese,

milé KOČKY,

a nevíte, co si máte myslet:

jestli je ten strom těhotný nebo nemocný,

nebo je to zcepenělý medvěd?

Byla tu

Byla tu - návštěva,

moje bývalá kolegyně, milá Věrka,

přijela se na mne podívat,

shlédly jsme nějaké fotečky a stihly stručně probrat nějaké ty novinky v našem životě,

žijeme sice od sebe kousek - přes pole,

ale času je málo a tak setkání jsme dávaly dohromady docela dlouho...

a dostala jsem dárky, i kytičku,

ta mi opravdu udělala radost,

včera tu byla Jana, jiná kolegyňka -

a ta přinesla dobrůtky a narcisky...

to se mám!

milé KOČKY....

A dost!

Řekla jsem si: a dost!

při pohledu na to, jak se mi vymkla moje sbírka,

zkraje zcela nevinná,

slepic a kohoutů přibývalo a už je na čase s tím skončit,

ta drůbež by nás za chvíli převálcovala,

milé KOČKY!

Nicméně jsem před několika dny dostala dárek,

dva polštáře na židli, a co na nich je?

kohouti - přeci.

O bydlení

Jéé, mně se toho líbí,

a teď je na trhu tolik věcí, že kdo má peníze, jistě si vybere podle svého gusta.

Za ,,nás,, skoro nic nebylo, kupovalo se do bytu jen - co se sehnalo - a taky výhodu měl ten, kdo něco zdědil.

Byt, nábytek, a tak...

ale pokud jste měli dobré zaměstnání a sehnali jste byt, časem se dalo leccos vytvořit.

( a byly bezúročné půjčky..)

Moje první bydlení byla garsonka, s předsíní a minikoupelnou + WC, kuchyňským koutem...vlastně pidikoutem.

rok 1966...

okno s výhledem do parku s pomníkem v jednom severočeském městě...

V pokoji byly parkety, měla jsem kusový koberec, válendu, dubovou skříň, ušák, stojací lampu, skříňku na nožkách s radiem a gramcem, velkou vázu...konferenční obdélníkový stolek na nožičkách...

Vše nové a ušák s válendou v jedné látce...velmi kvalitní látce!!!

Pak už jen bílá záclona a lněné dekoračky a toť vše, sloužilo mi to několik let a později veškeré zařízení užívali mí příbuzní a jak si to pochvalovali...

(ačkoli skříň zažila spoustu stěhování, je stále jako nová a nehne se, nohy má bytelné!- žádná dřevotříska...)

Při prohlížení časopisů o bydlení a stylu se každou chvíli nadchnu, jednou to je pro parkety, vysoké stropy, krásné prostory z třicátých let v pražských bytech, nejlépe s výhledem na Hradčana...

podruhé pro chaloupku v Podkrkonoší,

abych se vzápětí zamilovala do domečku s velikou zahradou v anglickém stylu.

Na našich častých výletech se zakoukám do domečku kousek od hradu Pecky, jindy do polorozpadlého domku ve Cvikově,

příště do pozemku a domku poblíž Adršpachu a nejraději okukuji selská stavení na Třeboňsku, u Blatné a na mnoha jiných místech. Klidnou mě nenechají ani mnohé domečky na Znojemsku, Mikulovsku a vůbec s vinicemi na dohled.

Jednou mě okouzlil i velmi povedeně posazený domeček poblíž Jistebnice.

A vzápětí vymýšlím, jak bych si to upravila a přestavěla a zahradu okrášlila...

Manžel mě vždy postaví na zem, z mého létání v oblacích není nic, spolehlivě mě zchladí jeho argumenty jako náš věk, zdejší obchody v dosahu i o víkendu, plyn, elektřina a voda,

( uklízení uhlí na zimu do sklepa už je spoustu let jen starý zlý sen ),

zdravotnické zařízení, doprava ( vlak a bus ) v místě,

vědomí, že manžela by práce na domečku naprosto nebavila mi dávají jasně najevo,

na co se mám soustředit v příštím životě...

Občas pan L. šílí z mých nápadů, koupit a přestavět nějaký opuštěný vodojem, nebo starou hradní věž,

mít tak o 40 let méně, ještě bych si troufla na přesvědčování...

bavilo by mě vrhat se do podobných dobrodružství a tvoření.

Milé KOČKY,

také vám přijde inspirativní v historických městech - když se procházíte po hradbách a vidíte ty staré domy s různými zákoutími a schody, malými zanedbanými zahrádkami, výklenky,

omšelými tyčkovými polospadlými ploty, zídkami,

a v duchu už vidíte ty truhlíky s muškáty a různé dekorace...?

keramiku, staré džbány a různé nádoby osázené netřesky?

záhonky plné kopretin, denivek, tulipánů, popínavých růží, pivoněk, aster?

případně levandule, se spoustou včel, motýlů,

línou kočkou vyhřívající se na sluníčku?

to miluji...

Příliš

Já vám nevím,

milé KOČKY,

ale není té šedé, bílé a černé už všude příliš?

Kupuji si několik časopisů o bydlení,

čtu i půjčené a zajímám se o bydlení hodně let,

ale poslední dobou, ať otevřu nějaký blog nebo časopis, všude jen tyto barvy,

co to s těmi lidmi je?

Však nemusí být vše v marockém stylu tmavě červené a zlaté,

ale trochu té barvy prostoru sluší, já sama ráda vidím zelenou, žlutou nebo světlounké odstíny tyrkysové....

a když nakouknu třeba k Vivi a uvidím tam tyrkysovou nebo růžovou,

připadám si jako na jiné planetě.

Jo, uznávám, ta bílá se šedou a černou vypadají v bytě nebo domku uklizeně, čistě,

ale přijde mi to, jako by tam nikdo nebydlel, jako sterilní prostor.

Už jsem měla také nějaké záchvaty,

že na stará kolena vše změním a přebuduji,

ale můj pan L. mi ty nápady vyhnal z hlavy a to velmi rychle,

uzemnil mě,

on by své návyky stejně nezměnil a tak je škoda vyhazovat věci léty prověřené a dávat peníze do ,,nových,, - mnohdy méně kvalitních a ve výsledku by to nevypadalo lépe.

Takže :

potěšení a inspiraci budu dál hledat

a kochat se....v časopisech, na blozích...

ale zatím vše u nás doma zůstane při starém...

( pšt - nějaké jarní, malé předělávky v hlavě nosím! ).