Po filmu

Do práce už nechodím a není žádné neštěstí, když si ráno přispím,

vstávat můžu, kdy chci,

v osm, klidně i před devátou, v zimě, kdy je ráno stejně tma,

proto se mi často stane, že na telku koukám až dost pozdě večer,

nic mě nenutí do peřin...

tuhle večer jsem se dívala - bohužel,

natrefila jsem na něj, až když už chvíli běžel,

ani vlastně nevím, na jakém to bylo televizním kanálu -

malinká odbočka:

( tady si říkám, že některé TV kanály by se mohly nazývat jen KANÁLY, že? )

na film, který se odehrával v Toskánsku,

a bylo to přesně TO, co jsem už nutně potřebovala,

dobrá kombinace:

děj naprosto nenáročný, předvídatelný a úžasná krajina,

vinice, terénní vlny s vilami a stromy na každém vršku,

asi se jmenoval Dopisy pro Julii?

I svatba na toskánském venkově proběhla...

záběry mlžného oparu a se sluncem nad kopci byly krásně romantické...

a moje fantazie po shlédnutí?

Milé KOČKY!

...že bych potřebovala:

krásného, červeného, malého fiata

a nutně dámský, bílý bicykl s barevnou síťkou na zadním kole,

( přeci jízda v kolové sukni! )

puntíkatý šátek do vlasů a o padesát let míň,

vilku v Toskánsku uprostřed vinice,

zkrátka, takové běžné věci....přeci....

Volby

První kolo voleb máme za sebou,

hlasy jsou sečteny,

výsledky známy,

chystá se kolo druhé....

probíhají debaty, řeči, řeči, sliby, sliby, sliby, nějaké ty plky,

jednomu jde hlava kolem...

a teď:

máme téměř dva týdny na přemýšlení...

Jako už tolikrát, seděla jsem v komisi a sledovala lidi,

přicházející k volbám,

bylo jich tentokrát docela hodně,

především přišli ti starší,

ale chodily i rodinky a s dětmi,

a zaujaly mě některé jejich názory,

také ty, které říkaly moje ,,kolegyně,, u voleb.

( povídalo se o všem možném, když voliči v místnosti zrovna nebyli )

Můj VYVOLENÝ se do druhého kola neprobojoval, ale!

dýchal těm dvěma pěkně na záda.

Když ho sleduji a to - přiznám se - vím o něm jen krátce,

dovolím si tvrdit:

ještě o něm uslyšíme!

( zprvu jsem si loni myslela na jiného,

,,znala,, jsem ho z jiné stránky,

byl sympatický, že si to platí sám,

nicméně jsem pak, postupně, měnila názory a pohledy na jednotlivé kandidáty,

jeden mi připadal moc starý, jiný nevýrazný, další moc ambiciozní, někdo nečitelný, delší dobu jsem si myslela na mladého, ale jeho čas ještě přijde?

až jsem se rozhodla a nelituji... )

Načuřelá

Dnes je to tři týdny a 3 dny, kdy jsem si způsobila zranění - naražení žeber,

už se to hodně zlepšilo a bolesti zvolna ustupují,

začínám se pomaloučku stále více zapojovat do běžného života,

nejen v domácnosti,

i když,

milé KOČKY,

není to ještě zdaleka v pořádku.

Trochu jsem zpovzdálí sledovala televizi,

vlastně - asi to byly zprávy na ČT 1 -

a naštvalo mě, že nějaká mladá žena, čerstvě matka, která během těhotenství zjistila rakovinu,

musí se soudit s pojišťovnou o úhradu za potřebná léčiva - kde to žijeme?

Kolik takových případů u nás máme?

Kdo za to může?

...pak nemám být načuřelá!

Obyčejně

Jestli je to tím překlopením do nového, ničím nezatíženého roku,

nebo tím, že mám čas se zamýšlet nad stavem mých věcí,

zjišťuji,

milé KOČKY,

že dávám přednost klidu, jednoduchosti a obyčejnosti,

před mumrajem, hlučností, vyumělkovaností...

nebo mám alespoň ten dojem!

Už se těším na to všechno, co mě letos potká ...

( sedět v koutě a čekat ale nebudu, půjdu tomu naproti )

To byste nevěřily

Milé KOČKY,

vítám vás na svém blogu v r. 2018 -

poslední dobou jsem člověk povalovací, ležící, spící,

a pokud povolí ty bolesti, nebude to tak špatné,

to byste nevěřily,

co vše se dá promyslet v takové poloze...

přestavba kuchyně, všelijaké úpravy v bytě,

různá ,,vylepšení,, - jak už to my, ženy, máme ve zvyku...

kdyby se myšlenky daly přečíst,

asi by mi manžel servíroval jedy místo léků a čaje,

netuší, že mám tyhle spády a plány na jaro...

které jemu jsou z duše odporné.

Tapetování, natírání, přesunování nábytku,

s tím spojené omývání všeho, co se musí vyndat a zase schovat,

změny k lepšímu nebo taky ne...

Zatím sbírám síly a plánuji,

po chvilkách listuji v časopisech s tématikou bydlení...

a teď by to chtělo nechat si uvařit kafíčko do pěkného hrnečku s podšálkem...