čtvrtek 22. února 2018

Ve skle

Nejsou to tři vejce,
ale domy v Praze...
líbí se mi, když mohu fotit nějaké budovy odrazem v protilehlé skleněné fasádě,
tady to tedy nebylo tak přesně ono...
ale -
milé KOČKY,
docela mě ohromila ta velikost budov kolem libeňského mostu,
hlavně to obří staveniště, tam toho ještě vyroste!








středa 21. února 2018

Tramvaje

Nepřehlédnutelné jsou v Praze také tramvaje,
včera jsem měla radost, když jsem potkala jednu starou, historickou, ale zachovalou
( něco, jako já ) -
naskákalo do ní plno Japonců nebo Číňanů,
jeden človíček jim tam hrál na harmoniku,
hned bych se s nimi taky svezla...
asi by se vám také líbila,
milé KOČKY,
jen ty dráty mi občas lezou na nervy, když něco fotím a je jich tam jak v Americe...
a nelze udělat pořádný snímek:























úterý 20. února 2018

Mosty

V pondělí v 11.45 hod. k nám zničehož nic přišli neohlášeně švagr se švagrovou,
trochu mě to zaskočilo, neb jsem doma neměla nic dobrého na zub...
přišli mi popřát a donesli dárek.
Děkuji jim moc i zpětně.
Ale po chvíli - kdy jsme se s Marcelkou bavily, jsem musela opět a znovu prohlásit,
že když k nám chodí švagrová, nemusí k nám lékař...
( tak jsem si upravila známou větičku )...
odpoledne jsem měla o hodně víc energie, než před jejich příchodem a
hned jsem toho využila pro různé práce v bytě.
Dnes, asi díky sluníčku, také...a po obědě jsem se vydala, sama, do Prahy.
Řekla jsem si, že se podívám na Libeňský most, vyfotím si ho,
dříve než sám spadne nebo než ho zbourají.
Prošla jsem ho od Palmovky až do Holešovic na Maniny a pak jsem využila bus 156,
i tramvaje sedmnáctky, projela se kousek, a nafotila ještě i další mosty.
To staveniště okolo libeňského mostu mě docela překvapilo,
už jsem tam dlouho nebyla a nestačila jsem se divit,
co tam všechno vyrostlo!,
ale! - jestli jednou ještě přijdou povodně, neumím si představit, jak se dostanou lidičky do těch domů...
pravda je - nevypadá to špatně.
A pro ty z vás,
milé KOČKY,
kdo se do Prahy jen tak nedostanete,
trochu těch obrázků na dokreslení:



























pondělí 19. února 2018

Už je to tady

Tak krátce po kulatých narozeninách a už je to tady,
mám neodbytný pocit, že jsem stará,
se vším, co k tomu patří:
v pátek jsem jela do Prahy dát si vystavit průkazku 70+
-
abych si mohla užívat výhod jízdy busem a případně vlakem za málo a v jistých případech zadarmo.
Když už jsem v té Praze byla, zajela jsem si do Ikea na Černý Most...
potřebovala jsem si koupit rámeček na tři fotky,
měla jsem ho vyhlédnutý hodně dlouho...
a tady je můj postřeh, který svědčí o mé celkové změně:
dost ráda jsem tam jezdila, prohlížela, a mnohdy něco nakupovala,
kávu a džus a čokodortík jsem si vždy na začátku dala....
džus už tam nemají, jen nedobrou obarvenou vodu a čokodortíky taky ne...
a dále?
předně mi tam vadí ta hlučná a všudypřítomná hudba, rozčiluje mě,
pak se mi vůbec nelíbily látky na povlečení, téměř vše je hrubé a nepříjemné, polštářky jen malých rozměrů,
sice nejsou příliš drahé, ale nekoupila bych to...
zlatý bývalý BENAR, ještě, že mám tolik benarských povlečení doma.
( zajímala jsem se o ně, chtěla jsem koupit sestře dárek - povlečení na jednu postel )
Koukala jsem na nějaké drobné kousky nábytku a nakonec jsem se rozhodla, že to není nic pro mne,
jsme s mužem vyšší postavy,
z nabízeného je vše hodně nízké a vstávání z jejich sedacího nábytku problematické pro starší lidi,
ještě štěstí, že je i jiná nabídka jinde.
Milé KOČKY -
asi tam hodně dlouho nepůjdu.
Krátce a stručně: jsem s Ikeou nespokojená.

sobota 17. února 2018

Nekončí

S vyšším věkem nic nekončí,
tedy, mezi námi,
milé KOČKY,
pokud je zachováno zdraví, není zatemněná mysl, a je dost počáteční energie,
aby člověk ráno vylezl z postele a šel něco dělat...
a je jedno, jestli jen nějaké práce v bytě, v domě, na zahradě,
upéct koláč pro návštěvu,
posedět na lavičce a krmit holuby v parku,
byl ochoten pohlídat vnoučata,
upletla šálu a nebo četla nemocnému knížku,
šel hrát šachy se stejně starými kámoši
a nebo jela s kamarádkami na výlet.
Však i nějaké ty ne právě nejmladší roztleskávačky se najdou...
klobouk dolů.
Prostě život seniora...a dost jich chodí do práce a pracuje, s chutí a rádi.
Já se teprve rozkoukávám, co bych v poslední třetině života měla a mohla dělat,
ještě jsme tu moji kulatou číslici ani nestihli oslavit a už
odhaduji, na co mám ???!!!
( zdravotně a finančně ),
- na letošek máme s kolegyní zaplacené Pobaltí v červnu,
Gaskoňsko v srpnu,
adventní Alsasko v prosinci
a s vnučkami? - budeme řádit týden v Potštejně a okolí ve druhé polovině srpna.
Mezitím nějaké ty výlety v Čechách a na Moravě,
( mám spadeno letos na Kroměříž )
bude to fičák, ten rok s osmičkou na konci.
Ráda bych expandovala na Slovensko, po dlouhé době,
vlastně od té doby, co mají euro, jsme tam nebyli.
A už se mi, nebojím se to říci, dost stýská.
Trnava, Nitra, dřevěné kostelíky na východě, a spousta dalších míst...to je to,
co bych ráda navštívila, poběhala, nafotila.
Auto máme, šoféra také, nějaké ty penízky možná dáme dohromady -
mohlo by to vyjít!
a proč bychom se netěšili?
............
( tady pár nostalgických obr. z minulé spanilé jízdy na Slovensko )