Tak jsem to riskla

Sedím 14 dní doma a jsem naštvaná,

než mi doktoři najdou příčinu mého padání, bude jiná móda!

Tak jsme se s mužem a s kolegyní Janou domluvili,

že zkusíme autovýlet do jarní přírody,

a snad to zvládnu...

sobota 28.4. jako malovaná, sluníčko, poměrně teplo,

jelo se ráno směr Mělník, Zakšín, vesnička Rašovice,

( na tady ten úsek silnice doporučuji vzít si obrněný transportér - co vy na to, pane Ťoku? )

tady necháváme auto a couráme se ke hradu Helfenburk ( nedaleko Úštěka ),

výhledy na vzdálenější kopce: Dlouhé Stráně, Sedlo, Ronov,

dětičky měly na hradě roztomilou akci, byly zdvořilé, zdravily, jsem nadšená.

Po obejití hradu a jeho nafocení ( jsme tu už pokolikáté ) jdeme zpátky k autu a přesouváme se do Úštěku,

zde ukazuji Janě: Ptačí domky, věž, synagogu, domy kolem náměstí a ostatní zajímavosti.

U Pikartské věže byl vystaven vůz s pohyblivými figurkami, něco jako pohyblivý betlém, úžasné postavičky...

a hned za rohem lákali čerti do muzea.

Pak jsme se přesunuli na nedaleký kopec, do vesničky Levín, se zvonicí zdaleka viditelnou,

tam jsem asi 25 let nebyla,

a odtud už to byl skok do Zubrnic. Právě zde probíhala nějaká akce s myslivostí, trošku jsme se prošli,

nakonec jsme sjeli dolů do Velkého Března a prošli se zámeckým parkem, rozkvetlým a zeleným.

Ptáci zpívali a dobře jsme si tu poseděli u kávy. Na dohled se vaří pivo Březňák!

Poslední zastavení na tzv. 2 fotky bylo u Křešic, kostelík na kopečku je velmi fotogenický.

A pěkně přes Hošťku a Štětí a Mělník domů.

Všude bylo plno kvetoucích stromů, dokonce kvetly kaštany! a množství šeříků, vůně a pylu.

Jsem moc ráda,

milé KOČKY,

že jsem to riskla a jela, udělalo mi to dobře na duši.

Každý něco umí

Mám jednu známou a ta je naprosto nepoužitelná v přírodě,

nejen,

že si plete Turnov a Trutnov,

Broumov a Bruntál,

a další místa...

ale tu postavíte 6 metrů od kraje lesa a neví, kudy z něj ven.

Naprosto dezorientovaná, prostě musí mít na výletě sebou někoho, kdo se vyzná.

( hrdě hlásím, třeba mne! )

Ona tedy není úplné nemehlo,

protože umí plést, vyšívat, šít na stroji,

a pozor! takové vánoční cukroví, jako peče zmíněná B. - to hned tak někdo neumí! Lahoda!

A taky se vyzná, co se má a co ne, v chování lidí....v tom já někdy plavu.

Kdo komu a kdy podá pac, koho má kdo pozdravit první a tak...

Takže, jestli se chlapi smějí ženám, že se neumějí vyznat v mapě - neplatí to na každou ženu

( s tím já třeba problém nemám )

a nutno uznat, že každý něco umí a něco mu nejde ani náhodou.

Já např. neumím drhat, vyšívat,

pořádně zpívat a kreslit,

nemám řidičák,

neumím hrát na žádný nástroj, ( leda tak na nervy )

nevlezla bych na raft,

neskočila bych padákem,

nechovala hady a pavouky,

nevlezla bych na ruské kolo,

neochutnala bych cizokrajné a exotické jídlo,

ale zkusila jsem střílet na střelnici a docela mi to šlo,

vylezla jsem na Kraví Hoře na rozhlednu, když byla ještě vojenskou hláskou těsně po revoluci

( ale nebylo to snadné! )

a mnokrát potom - když už tam stála nová, pohodlná rozhledna.

Jo, rozhledny, to je moje.

Umím tapetovat, plést, háčkovat, občas něco spíchnu, ale jen něco ne příliš náročného v ruce nebo na stroji,

natírání starého nábytku mě baví, rýpat se v hlíně a pěstovat kytky je pro mne zábava,

plavat a jezdit na kole je samozřejmost.

Před dvěma lety jsem si sama vymalovala obývák, řekla jsem si, když to může dělat kamarádka Irenka,

můžu já taky.

A když jsem řidiči ze Slovenska po telefonu řekla, jak se dostane k nám do areálu 15 km za Prahou, přijel a nemohl si mě vynachválit! v době, kdy GPS ještě asi nikdo neměl.

A když jsem zavařila okurky nebo udělala rybízový džem, snědli jsme to sami, na trh bych s tím nešla. Nejsem Blanka M.

Největší stres byl, když nás nutili na střední škole jednou týdně dělat na soustruhu,

jedna parta měla soustruh a jedna frézu,

čekala jsem, kdy to upnu špatně a přiletí mi obrobek na hlavu.

Jsem prostě na něco kopyto.

A už to,

milé KOČKY,

se mnou lepší nebude.

To pozná každý!

Schválně, je tu někdo, kdo by nepoznal, odkud je to snímek?

Milé KOČKY,

nepodceňuji nikoho a dala jsem ho sem z archivu jen proto, že je tak tulipánoidní.

Lorety

Čas od času se zajímám o nějaké téma víc než o jiné,

a pak se snažím načíst co nejvíc, případně se na ta místa podívat,

tak to bylo a je s Loretami v Čechách,

( Svaté chýše )

dočetla jsem se, že jich tu kdysi vzniklo, vyrostlo, kolem padesáti...

( v baroku ),

zdaleka už jich tolik nestojí, ale i ty zbylé stojí za to navštívit:

všem vám,

milé KOČKY,

které se také zajímáte o církevní stavby a místa s duší

doporučuji:

( pokud se tam vypravíte, poraďte se na internetu s možností vyhmátnout právě probíhající mimořádnou akci ).

já zatím vím o těchto:

Loreta v Praze

Loreta v Rumburku

Loreta v Římově

Loreta v Kosmonosích

Hájek u Č.Újezdu - tu zatím plánuji - prý nejstarší Loreta v Čechách

Loreta ve Starém Hrozňatově

Loreta v Itálii - jeli jsme okolo!!! a zatím jsem tam nebyla

Loreta u Klatov - plánuji

Loreta ve Slaném

Loreta v České Lípě

Loreta jižně od Jičína

( něco jsem napsat zapomněla a budu pátrat po dalších )

Vznik a pověsti o těchto stavbách jsou zajímavé a mají něco do sebe...

Zde pár starších fotek ze Římova:

je tam i pěkný okruh s kapličkami, a kdy jindy, než teď, když jsou louky plné pampelišek, tam zavítat?

a ta první fotečka, to je Loreto italské, vyfoceno z busu, když jsme frčeli z Apulie domů:

Objevy

Relativně často chodívám na návštěvu na ,,své oblíbené,, blogy,

o kterých jsem tu už kdysi psala,

ale vše se mění a tak jsem přibrala do party

i nějaké pro mne nové:

a ty také stojí za to!

však se podívejte,

milé KOČKY,

jistě tu najdete něco zajímavého a podnětného pro sebe!?

https://eklektickydomov.blogspot.cz/search/label/Praktick%C3%A9%20n%C3%A1pady

https://fotodasaf.blogspot.cz/

http://www.slamavbotach.cz/

http://beallara.blog.cz/

Je to silně návykové a občas, když se nejdu delší dobu podívat, co nového na oblíbených blozích, snažím se sama sebe přesvědčit, že se svět nezboří a že ty blogy a lidé, kteří je tvoří, tam budou v pohodě i beze mne.

A co jinak? co nového?

Už se blíží konec dubna a to jsme my, čarodějnice, na výsluní.

( letos mám porouchané koště a nikam neletím ).

Těším se na sobotu, prý mne manžel vyveze do přírody, pod nějakou tu zelenou břízu.