Okolo komína

Tak jsme si říkali, manžel, kolegyně Jana a já, že uděláme výlet nedaleko našeho bydliště,

tedy, po pravdě, já jsem to Janě slíbila a manžela jsem ukecala, protože jeho popojíždění moc nebaví.

On by raději jel na výlet na delší vzdálenost.

Nicméně jsem se dnes odvážila a v osm ráno jsme vyrazili za dobrodrůžem.

( doufala jsem, že nebudu mít padací chvilky )

První zastávka měla být tzv. na jednu fotku v Chlumíně, ale kostel byl opředen lešením a hustě obestavěn kvetoucími kaštany, tak jsme si ho ,,odložili,, na jindy,

dojeli jsme do Hostína u Vojkovic a zde byla další, plánovaná zastávka:

pofotili jsme zvonici ( škoda, že jsme neviděli zvon sv.Václava )

a zkoušeli udělat co nejlepší snímek zdejšího kostela Nanebevzetí p.Marie z r.1320,

když tu jde mladá paní a nabízí nám podívat se dovnitř,

s díky přijímáme, jsou zde k vidění starobylé fresky,

kapli na druhém konci vsi jsme si nechali na jindy, paní byla velice ochotná.

Odtud jsme přes Veltrusy a Kralupy n.Vl. dojeli do obce Holubice

( tedy, Kralupáci, styďte se, z kličkování u vás se mi vyrazil pot na čele, asi, že GPS zůstala doma!)

Půjčila jsem si klíče v blízkém statku - a navštívili jsme románskou rotundu p.Marie - pofotili ji zvenku i fresky uvnitř a pak jsme se přesunuli do Zákolan.

Vyšlápli jsme si na Budeč k rotundě sv.Petra a Pavla údajně z roku 895!

Odtud jsme odjeli přes Koleč do obce Želenice a tady jsme si zvěčnili románský kostel sv. Jakuba st. se zvonicí:

nechápu, proč v tak pěkném počasí nejsou ty kostely otevřené, mají mříže, tak by byly alespoň k nahlédnutí?!

Dojeli jsme do Slaného ( ty objížďky mě drtí! ) a tady jsme se prošli trochu víc: Velvarskou branou z r. 1443 na náměstí, právě tu probíhalo setkání historických vozů a motorek, srdce manžela zaplesalo!,

omrkli jsme opevnění ( zbytky hradeb ), bývalou synagogu, kostel sv.Gottharda, sochu sv.Antonína Paduánského,

a dopřáli jsme si i kávičku nedaleko náměstí, v bohatě zásobené cukrárně s posezením i venku.

Poté jsem odvlekla Janu ke klášteru bosých karmelitánů a hřbitovnímu kostelu ... moc pěkné místo.

Sochy, stromy, stín.

( Ve skutečnosti mě Jana podpírala! )

A ze Slaného, královského města, jsme se vydali na poslední místo: k baroknímu kostelu p.Marie z r.1727 do Zlonic.

Není sice přístupný, ale i tak je zvenku moc pěkný.

Ve Zlonicích je k vidění Muzeum železnice a Muzeum A.Dvořáka a židovský hřbitov a v okolí další zajímavá místa.

My jsme se rozhodli otočit se už k domovu, jen se zastávkou ve Vítově v místní restauraci na oběd.

(většinu těch míst jsme už kdysi viděli, ale stálo za to se tam vrátit )

Povedlo se nám přijet domů s dojmy, fotkami a ve zdraví.

A tady nabízím pár obr. z dnešní výpravy,

milé KOČKY:

Spolu

Venku je tak krásně,

( zemědělcům se to teplo a sucho asi jeví jinak! )

proto jsem už dala na balkon své muškáty a ještě si jich asi 5 přikoupím.

Sedla jsem si na chvíli k počítači a prohlížím si fotky z doby,

kdy mladší vnučka chodila ještě do školky,

bylo to moc hezké období...

( hledám nějaké staré, roztomilé fotečky, potřebuji udělat přáníčko )

Obě vnučky teď chodí na osmileté gymnázium,

jedna do prváku a druhá do třeťáku a už je to o něčem jiném!

A tady jsme,

milé KOČKY,

byly často spolu:

(pozorná návštěvnice blogu najde i psa )

Fiasko?

Manžel včera večer projevil zájem projet se v sobotu někam na výlet,

směr a cíl nechává na mně.

Nabídla jsem Šluknovský výběžek ( rozhledny Dýmník, Vlčí Hora, Tanečnice a tak...)

nebo Hruboskalsko, ale tentokrát od jihu.

Vybral si to druhé.

( ve výběžku jsme léta bydleli a připadá mu to moc obyč... )

Já jsem už dávno plánovala, že někdy pojedeme do oblasti Všeň - Vyskeř - Hrubá Skála,

že si prohlédneme domky v obci Kacanovy, případně v těch vesničkách okolo.

Že necháme auto třeba v Kacanovech a půjdeme pěšky ke Kopicovu statku, ke zřícenině hradu Kavčiny, na hrad Valdštejn, případně vylezeme ke zřícenině hradu Kozlov.

Jenže!

Milé KOČKY!

Situace na silnicích pana L. pěkně vytočila, byl pěkně napružený,

v Kacanovech prohlásil, že se mu tam nelíbí,

že na Valdštejnu jsme byli mnohokrát,

( máme to tam, po pravdě, prochozené křížem krážem tolikrát od Hlavatice k Troskám a dál k Jičínu, ze Sedmihorek k Sobotce )

a pořád jel a co já s tím?

Řičiči něco říkat, je jako dráždit hada bosou nohou,

zaimprovizovala jsem a promptně vymyslela,

že pojedeme do Českého Dubu, k rybníku do Hamru na Jezeře a přes Mimoň a Doksy a Mělník domů.

Udělali jsme několik zastávek, podnikli několik procházek v jarním vzduchu, nafotili pár obrázků, pozdravili v dáli se vypínající Ještěd, dokonce jsem si natrhala kopřivy na čaj v čistém prostředí.

A dovezla jsem i pár větviček šeříku, který rostl a kvetl všude podél silnic a na mnoha místech ve všech obcích, kterými jsme projížděli. Ta vůně!

Takže jsem si krásné, roubené chaloupky prohlédla jen z auta!, ale není všem dnům konec.

Pohled na Příhrazy mi připomněl lepší časy, kdy jsme tu výletovali pěšmo a nyní bych tam - do skal - raději nešla.

Vyměnili jsme si s mužem během dne energii, on se nakonec řízením uklidnil a já se vytočila!

Krásný den to byl, stromy v Podještědí ještě kvetly, zeleň svěží a nezaprášená,

všude plno bicyklistů, motorkářů a aut, ale také úseky silnic s děsnými dírami a nerovnostmi,

to nikde jinde nevidíte ( Německo, Rakousko ).

Alespoň jsme si pár úseků silnic, kde to bylo bez děr, opravdu skvěle užili.

A všichni, kdo předjížděli na plné čáře nebo na dvou plných čarách měli na SPZtce áčko!!! a motorkáři taky nedodržují pravidla.

To víte, neřídím, kochám se výhledy a tak vidím i co nemám.

Přikládám nepříliš atraktivní, řekla bych, obyčejné fotky.

Výlet nakonec nebyl takové fiasko?

( trochu jsem záviděla na těch silničkách kolařům, že si to tam mohou prosvištět a já momentálně ani náhodou )

( a sem se podíváme jindy? https://mapy.cz/turisticka?x=15.1635369&y=50.5695973&z=13&source=base&id=1713281 )

Někdy příště na shledanou.

Pozdvižení

Musím se smát, i když vlastně téměř není čemu,

protože jsem teď ta ,,padací babička,, - vodí mě manžel, pokud už někam musím jít,

za ruku.

A sousedky, převážně vdovy a neúnavné pozorovatelky přes záclony,

které jsou - řekněme - o 15 let starší než já,

mají pohotovost,

nejspíš se domnívají, že prožíváme v našem manželství renesanci,

sepnulo se jim

1.máj + kvetoucí stromy, naše vodění se za ručičku a pomalá chůze a BYLO TO.

O mém blogu nemají šajn, počítač nemají a tak se nedočetly o mých zdravotních potížích a pravém důvodu a já jim to říkat nebudu.

Pravda, byly doby, kdy manžel po práci rybařil, já jsem za ním jezdívala kvečeru na kole s menáží a vydrželi jsme na tůni klidně do 23hod.,

komárům jsem tam znepříjemňovala život malým čoudivým ohýnkem, pod nímž se nám dělala večeře...

( znáte? : dáte masíčko, papriky, cibuli, rajčata do alobalu a nad tím delší dobu přikládáte klacíky na ohníček )

pak manžel 1.5.2002 odešel do důchodu a vše se trošku změnilo,

každý z nás měl jiné priority,

manžel si hrál se svými hračkami: radiostanice, počítač, TV,

já se svými:

práce, domácnost, cestování, knížky, a pilné ježdění za vnučkami.

I pak jsme občas chodívali s mužem na večerní procházky kolem Labe, ale ...

posledních 15 let to bylo málokdy...

a najednou tohle - babky jsou ve střehu.

A já?

Milé KOČKY,

klidně se s ním budu vodit za ručičku, i když už padat nebudu.

Odrazem

Tyhle odrazy ve skle auta fotím často a ráda.

( a taky budovy v loužích, když naprší )

Milé KOČKY,

na první jsme s Janou spolu v Zubrnicích.

Druhá je hrk frk fotka v Úštěku na náměstí.

Líbí se mi ta zdánlivá deformace budov...