Anděl

Párkrát mi ( obvykle nějaká kamarádka ) někdo řekl, že jsem anděl,

nikdy jsem nad tím nepřemýšlela,

vzala jsem to jako nadsázku.

---

Tak nějak jsem si významu toho sdělení nevšímala.

Ale nedávno - když se to ZASE stalo, jsem si řekla,

tak jo, a vlastně: mně křídla nevadí. Nepřekážejí.

( doufám, že jste se,

milé KOČKY,

zasmály, pobavily )

Tohoto anděla jsem si sama - kdysi - vyrobila, když jsem doprovázela vnučky na keramiku,

a že je to už pár let,

nabídla mi to paní keramička, abych si něco vytvořila,

asi - abych nevyrušovala,

ač je nedokonalý jako já sama, nechala jsem si ho,

na památku na ty chvíle,

kdy jsem trajdala po vesnici na okraji Prahy po různých kroužkách...

ani nevím, proč jsem tehdy zvolila právě anděla?!

Perník

Říká se, že žena má být v kuchyni, pěkně zástěra a vařečka a tak...

no, abyste mě,

milé KOČKY,

---

nepodezíraly, že kuchyni moc nedám, když vše, co ukuchtím, nevyfotím a nevložím na blog,

udělám výjimku:

dnes jsem nakrájela jablíčka a nalila na to těsto na perník,

upekla a ještě za tepla ( no, fuj! ) ochutnala.

Myslím, že zítra k snídani to přijde akorát vhod.

Jen příště ta jablka oloupu a nebo udělám menší kousky.

Z knížky

Milé KOČKY,

dovolím si vám tady předložit jednu kapitolku z knížky, kterou jsem s chutí a potěšením přečetla:

pan Satinský mi pořád chybí,

---

ráda mám i pana Lasicu, ( promiňte mi, Magdo! )

a mohlo by se, občas, v televizi zase objevit něco z jejich dřívějších pořadů, ne?

No jo, ale to by nebylo tolik prostoru na americké střílečky a přiblblé seriály, kriminálky, zbytečné hádky politiků,

ale pozor!

dnes večer nastane příjemná změna:

dávají můj oblíbený film Sbohem, pane profesore.

Ani nevím, na jakém kanálu, musím se podívat, už za hodinu zasednu u obrazovky.

Slepičárna

Tajně jsem loni doufala, že letos prosadím změny v kuchyni a možná i v ložnici,

rozumějte,

---

milé KOČKY,

změny v nábytku a zařízení!...

jenže,

moje letošní nemoci způsobily jen radikální změnu myšlení a chování,

v bytě to zůstalo, jak bylo.

( myšlenky na změny ale zůstaly! )

A tak jsem dnes vrátila na polici umyté nádoby,

říkám tomu familiárně Slepičárna:

zatímco jsem vařila oběd, stihla jsem při tom uklízet,

ty otevřené police je nutné často umýt a čistit.

Ale vůbec neuvažuji o tom, že bych se jich ( kohoutů a slepic )

zbavila,

že bych tu polici zrušila...

Dokud mi stařecký třes dovolí vše umýt a nerozbít?

Hra

Včera večer v Kulturáku, u nás, ve městě N.:

šly jsme s Janou na hru Zamilovaný sukničkář,

---

Adéla Gondíková, Lukáš Vaculík a šest dalších prima herců a večer plný smíchu.

Vlastně jsem nikam jít ani nechtěla, myslela jsem si, že Janě zavolám, ať jde místo mne její dcera

a nakonec jsem byla velmi spokojená.

Kultura musí být,

milé KOČKY!

Jen ty židle v našem kulturáku, to je tedy ostudná věc,

podle mne si lidičky, co chodí na kulturní akce,

zaslouží něco novějšího!

Musím zjistit, kdo má tuhle oblast na starost a zda se s tím dá pohnout.