Za každou cenu?

Řekly jsme si s Janou, že když v sobotu má volno, že by to chtělo výlet.

V týdnu bylo krásně a docela teplo, tak jsem jí navrhla, že pojedeme vlakem na Dobříš,

---

dojdeme si k zámku, podíváme se na nějakou výstavu a projdeme se, zajdeme na kafe a ve vlaku probereme novinky, domluvíme se na podrobnostech ohledně adventu, jedeme už 29.11.

Jenže manžel navrhl, že pojedeme autem a někam jinam, aby nemusel přes Prahu.

( No, Dobříš nám neuteče )

Ráno mlha, chladno, nepříjemno, šedá deka nad krajinou.

Na můj popud jsme jeli po dálnici směr Ústí n.L. a sjeli jsme na silnici č.13

a kolem deváté už jsme se soukali z auta v obci Tisá.

Zima, vítr, mlha.

Jenže! -

milé KOČKY,

když už, tak už, vystoupali jsme do skal, jediná výhoda - neplatilo se vstupné,

ač počasí nestálo za mnoho, bylo tam dost zájemců - nějaké školou povinné děti s dospěláky,

pár manželských mladičkých párů s batolaty v krosně, jeden, dva páry starších manželů a nějací horolezci?

Prošli jsme skály po dlouhých letech znova a překvapilo mě, že jsem si už toho od posledka moc nepamatovala.

Pak jsme se vrátili lesem do obce ke kostelu, nasedli do auta a dojeli přes Sněžník do Děčína, kde jsme s Janou vylezly na Pastýřskou Stěnu, pofotily zámek, Labe a město.

Na nedaleké rozhledny v okolí to nebylo, mlžky to nedovolily.

Do ZOO jsme nešly, to až zase jednou s vnoučaty. Dolů strmým kopcem kolem synagogy a k muzeu.

A pak - přes Benešov n.Pl. a Žandov k domovu, ještě v Kravařích objížďka na Zahrádky a už jen stuha silnice vinoucí se k Mělníku s barevnými stromy okolo, jinde už holými.

Co by člověk chtěl, v listopadu?

Nakonec navzdoby větru ve skalách to nebyl marný výlet.

Jen hrad Blansko nad Ryjicemi zase dál marně čeká na naši návštěvu, nemělo cenu tam dnes lézt, nebylo by nic vidět.

Alespoň je nač se těšit.

Jo a - v Labi je málo vody!

Boj

Vypadá to na vleklý boj neboli: kdo z koho.

To máte tak,

---

milé KOČKY,

loni, když dokončili rekonstrukci domu a udělali betonové dlaždice okolo celého domu, posadili je jen do písku a letos, resp. právě dnes, to přišli předělat!!!

Protože ty dlaždice se v lůžku z písku různě prohýbaly a nakláněly a tak.

Jenže o tom jsem psát ani nechtěla, ta válka spočívá někde jinde.

Opět jsem začala pracovat na pozemku před domem, abych to tam zkulturnila a postupně vytvořila zase květinový záhon, snad i lepší, než ten původní, který mi firma zničila.

( ze šesti krásných keřů tmavě červených a voňavých růží zbyly dva )

Takže jsem dovlekla od známých nějaké kytky, denivky, hosty a dvě floxy, ty jsem dostala letos na jaře.

Zjara 2019 doplním letničkami, které tam naseju: měsíček zahradní a afrikány a pod., možná koupím i macešky?

Zasadila jsem je a co myslíte, na okraji záhonu stopy psů, které sem chodí venčit snad celé N.

Vzala jsem tedy větvičky odstříhané z růží, zapíchala je do okraje záhonu, aby to psům nebylo příjemné tam čůrat a ráno, světe div se, byly větvičky vyhozené na druhém konci pozemku.

Panička asi potřebovala pejsánka nechat vyprázdnit zrovna jen na náš záhon. A povedlo se!

Takže, je jasné, v čem bude ten boj. Už jsou tam nové větvičky s trny a baba ať si jde se psem jinam.

Nechci, aby jejich bobky byly 75 cm od našeho vchodu, a tuším, že lidé z našeho vchodu se svými psy chodí jinam, ti to nedělají.

( pozor - proti psům a slušným pejskařům nic nemám! )

Teď tam pracují ti opraváři dlaždic a pak - uvidíme.

Ale bezohlednost některých spoluobčanů nezná hranic.

A hoši znova pojezdili s kolečkem záhon přes nově zasazené kytky, pak mám být duševně v pořádku!

Na nervy

Na Blogu.cz mi pěkně brnkají na nervy:

nejen, že se mi u několika článečků koncem října ztratily moje fotky,

---

ale navíc mi k některým těm článečkům cpou fotky cizí, které s tématem vůbec nesouvisí,

už jsem ty cizí vyházela, a to - prosím - několikrát!

Chápete mne,

milé KOČKY,

že, ač mám asi docela dobrou nervovou soustavu,

tohle fakt brzy nezvládnu?

Na Moravě by asi řekli: vždyť já su taky jen člověk.

Plánování

Venku je mokro, pod mrakem, a já si tady v teple plánuju:

při tom třídím časopisy o bydlení a uvažuju:

v srpnu s vnučkami na Domažlicku - co asi navštívíme?

---

( určitě to, co už uznám )

Klatovy, hrad Klenovou a možná i Velhartice, i když vím, že tam holčiny už byly,

třeba půjdeme zase jednou k Černému jezeru,

podíváme se do Domažlic, do Kdyně, na rozhlednu Koráb, vyškrábeme se na hrad Rýzmberk,

navštívíme muzeum v Újezdu, nezapomeneme na Horšovský Týn,

třeba vnučky vezmu do Pivoně, do nedalekého muzea krojů v Postřekově,

určitě se nám bude líbit na zámku v Poběžovicích,

taky budeme chodit po lesích v okolí penzionu,

jo, jsem spokojená se svým plánem, bude toho na jeden týden docela dost.

Teď si jen budu přát, aby nám to vyšlo a ve druhé polovině srpna bylo pěkné počasí, aby to s tím penzionem klaplo,

aby se tam vnučkám i nám s manželem líbilo.

( a to už taky šilhám po nějakém tom zájezdu pro mne a kolegyni Janu nebo s mojí sestrou, uvidíme, jak štědrý na cestování ten rok 2019 pro mne bude ).

Líbí se mi představa, jet na zájezd do určité oblasti, kde jsem zatím ještě nebyla v Itálii a nebo ve Francii.

Jsem velký optimista a věřím, že nějaké ty nové a nevšední cesty budou.

A hned bude co dávat na blog,

milé KOČKY.

hihi

Muškáty

Jiné roky jsem určitě uklízela muškáty z balkonu do bezpečí domu dřív, než v listopadu?!

Nerada bych, aby mi namrzly, a tak hlídám předpověď počasí a trnu, abych to vychytala...

---

Manžel mě utěšuje, že je to v pohodě, ale moc mu nevěřím,

jemu by bylo naprosto jedno, že je po nich, určitě by procedil, tak si na jaře koupíš nové, no...

Jenže ony pořád ještě kvetou a mají takové hezké barvičky, tak uvidíme,

ale už brzy půjdou do chodby a nad schody.

Obvykle jich hodně moje zacházení přežije do jara v pohodě a něco málo si zjara přikoupím.

Mám spadeno na bílý muškát, tak uvidíme, co bude zjara v nabídce.

Nějak se stalo, že už těch barevných mám více druhů a bílý muškát by to spravil, aby se barvy ,,netloukly,,,,

milé KOČKY,

taky nerady vyhazujete rostliny, když se jim daří?

a to mi kamarádka volala, že budou i nějaké odkopky z jejich zahrady a můžu začít vylepšovat tu holou pláň před domem, která vznikla při loňské celkové rekonstrukci domu.

Dala jsem tam zjara několik trsů kosatců, krásně kvetly a jeden trs někdo obdivoval natolik, že si ho ukradl a odnesl.

Sucho zase způsobilo, že jsem musela dva druhy floxů dát do truhlíku na balkon a zalévat, jinak bylo po nich.

Z pěti keřů krásných tmavěčervených a voňavých růží zbyly dva, ráda bych udělala záhon kolem nich z letniček, ale jestli bude zase takové vedro, nevím, nevím.

Zalévat pitnou vodou za své peníze taky není právě nejlepší řešení.

Tady je několik zástupců z těch mnoha, co jsem za léta ,,pěstování,, nahromadila.