Prosinec

Zítra odjedu a v neděli večer, nejpozději o půlnoci, bych měla být doma,

to znamená, že se vrátím až v prosinci!

A co je pro mne prosinec?

---

Advent a Mikuláš, Vánoce a Silvestr a pak - Nový rok.

Uklízení, pečení, vůně vanilky v bytě, perníčky, cukroví, oříšky, čokoláda...

Stromeček, ozdoby, dárky, světýlka, svíčky,

pro někoho pohádky, klídek, pohoda, a v lepším případě zima a sníh.

Zdá se to daleko, ale!

ono to uteče,

milé KOČKY,

tak rychle, že?

( tyhle fotky jsou asi 10 let staré, hihi )

Peče důchodkyně

Je to tak trochu moje ostuda, ale co, já to unesu.

Dostala jsem chuť na něco sladkého,

zkusím něco s jablky, říkám si a

---

šla jsem do osvědčených receptů:

stará kuchařka ( v tomto případě nemluvím o sobě, ale o knize )

a křehké těsto, oloupat jablíčka, nakrájet na plátky, trocha skořicového cukru a šup s tím do trouby.

Kousek těsta jsem si vykrájela formičkou, abych měla ,,pokličku,,.

dobré jako trénink na pečení cukrátek, hihi.

Jenže - a tady je ta ostuda,

kousek těsta mi zbyl a tak jsem ho nacpala na okraj a srdíčka jsem nakonec neměla pěkně naskládaná.

Nicméně,

milé KOČKY,

upečené je to dobré a přesto, že se to děsně drobí, už si na tom s mužem pochutnáváme a voní to tu tak,

jak to mám ráda.

( fotím dřív, než přendám na tác, to mě podrž! )

Hezký večer.

Loučení

Dnes jsem se sama se sebou dohodla, že už se rozloučím s výlety do přírody,

každoročními toulkami ve spadaném listí,

venku je typické listopadové počasí, kdy by psa nevyhnal,

---

tma už ve tři hodiny odpoledne,

moje loučení platí pro letošní listopad,

stačí mi,

že 29.11. jedu na 4 dny do Alsaska na advent.

Až se 2.12. večer vrátím,

bude co dělat ( něco možná před svátky upeču )

a můžu si vyzdobit příbytek.

Jeden den pojedu s vnučkami do Prahy, jako každý rok před Vánocemi,

a taky plánuji něco ještě s kamarádkami, buď zajedeme do Chebu nebo jinam?

To je ještě ve hvězdách.

Určitě se zmíním na blogu.

Pro vaše obveselení přikládám moji starou fotku z místa poblíž Nedvězí, což je,

jak jistě všechny tušíte, na Kokořínsku,

z tohoto kopce je krásný, kruhový výhled! ( když je hezky )

- poblíž městečka Dubá!

a taky jednu z přírody, kdy lze najít starou botu,

rybáři občas také nějakou uloví.

Hezké podzimní dny vám všem,

milé KOČKY.

Obyčejný příběh

Byli jsme nedávno v Chomutově a okolí na výletě a koupila jsem tam vnučce podle mne hezkou - ač poněkud dražší - noční košili. Jelikož jsem slabá nátura, hned poté jsem jí ji dala.

---

To by nebylo nic divného,

milé KOČKY,

ale včera jsme se sešli, rodina mé dcery, abychom oslavili jméno mého zetě.

( nepřijel na bílém koni )

Šli jsme na oběd do vedlejší vesnice, kam nás zeť pozval na husí stehno a cestou v důvěrném rozhovoru s druhou babičkou jsem se dověděla, že koupila pod stromeček starší vnučce noční košili,

vyprávění bylo dostatečně barvité a podrobné a já jsem pojala podezření:

řekla jsem jí o ,,své,, noční košili a tak jsme se dnes pomocí snímku dopátraly - dcera, druhá babička a já, že obě košile jsou totožné!

Druhá babička z toho moc radosti neměla, ale půjde a košili vymění za něco jiného.

Vnučka by asi koukala, kdyby bývala dostala pod stromeček stejné dvě noční košile, - za předpokladu, že bych jí já košili dala až o Vánocích a druhá babička mi o své koupi neřekla, asi by si myslela, že má Ježíšek sklerozu.

U nás asi nemůže nic proběhnout normálně, hihi.

a košile: je prostě s medvědem a medem a medvědy vnučka může, od mala a zdá se, že napořád.

Však těch plyšových mají dosud plný pokoj.

Svatba mé dcery

Byl 21.březen, rok 2003 -

jasno, velmi chladno...

( matka ženicha měla právě narozeniny! )

---

moje dcera se vdávala, brala si milovaného muže, mého dosud zetě.

Jako vždy, když to nejmíň čekáte, přišly potíže,

tedy - dcera s nastávajícím si veselku vymysleli, připravili a zorganizovali sami,

tak, jak to chtěli.

A dobře udělali,

milé KOČKY.

Ale já jsem měla od rána veselo, v našem městě netekla voda, nikdo mi nebyl schopen umýt a upravit vlasy,

od nás do Prahy, kde svatba probíhala, nás rodiče a moji matku, babičku nevěsty,

vezl synovec, se kterým jela jeho tehdejší pražská přítelkyně,

( oblečená už jako na chalupu - do Kytlice odjeli po obřadu )

a další problém byl, že se rodiny navzájem neznaly a svatebčané se viděli spolu poprvé.

( kupodivu se babičky nevěsty a ženicha skamarádily okamžitě )

Jinak obřad proběhl v kapli v Libni slavnostně, důstojně, a bylo to moc hezké,

posléze jsme se odebrali na oběd do krásné restaurace kousek výš v Praze.

A tam další mindrák: ony nestačily ty mé neumyté vlasy!

manžel začal hledat mobil,

příbuzní ho prozváněli, nic.

Zajel tedy zpátky do zámečku v Libni, zda ho tam nenašli, nic.

Takže mě nutil jet co nejdříve domů!!!

dostali jsme výslužku, dorty a koláčky,

vynikající, které upekla naše kamarádka Maruška z Brázdima,

a taky jo, můj odhad byl správný - mobil ležel na manželské posteli, kde ho ráno manžel zapomněl.

Jenže, abych se vrátila ( byla jsem pěkně načuřelá ) zpátky do Prahy na svatbu, to nepřicházelo v úvahu

a tak mám dodnes pocit, že jsem si to moc neužila.

Ale konec dobrý - všechno dobré.

Dcera je vdaná téměř 16 let a klape jim to, mají dvě dcery 14 a 12 let a nedám na ně dopustit.

Dělají mi jen radost.

( a kdo si pamatuje, že děda zlobil s mobilem a babka měla na hlavě vrabčí hnízdo? )