sobota 5. ledna 2019

Hérečka...

Tak mám takový dojem, že nám v rodině roste nová hérečka,
bere každou roli a vpraví se do ní docela snadno:


milé KOČKY,
můj synovec vzal svoji dcerku, které budou v dubnu 2 roky,
na focení a tady tu budoucí divu máme:
vybrala jsem dvě její polohy,
čert a anděl...to jí jde nejlépe,
střídá to pravidelně, dle slov jejích rodičů,
ale když spí, je to prý neviňátko!
To si na Herodesa ani nevzpomenou.
Synovec mi poslal hodně snímků,
taky v různých šatečkách a jak si hraje,
ale myslím si, že na dokreslení pro vás to bohatě stačí.
Jo a jmenuje se Julie.
Za pár let se může fotit na balkoně ve Veroně...












Sůl

Konečně tůhle začalo malinko chumelit, bylo to pohledem z kuchyňského okna krásné, takové vánoční,
sice v TV a rádiu hlásili, jak na Vysočině a leckde na Moravě a na Liberecku či v Jižních Čechách mají sněhu spousty,
konec konců to si umím docela hravě představit,


neb jednak mám bujnou fantazii a druhak v Jablonci n.N. jsem v mládí bydlela, do Liberce jsme jezdívali k tetě,
ale, to teď není důležité...
koukám z okna na tu nádheru, trávníček před domem pocukrovaný jako čerstvě upečená bábovka
a v tom:
milé KOČKY!,
vidím, jak jede monstrum a posypává sůl,
čert mě bere a volám na muže, kde jsou, SAKRA, ti Zelení?
To zas budou mapy na botách a pneu v rozkladu.
( no, jo, znám...film Sůl nad zlato! )
Pak ve zprávách slyším, jak se nějaký pracovník vytahuje: že už spotřebovali tolik a tolik tun soli...
no, alespoň to nebudou cpát do jídla, že?
Jelikož je všeobecně známo, že Vltava a Labe odvádějí vody z Čech přes Německo do Hamburku,
ráda bych věděla, zda ta sůl všechna skončí tam?
Tipnu si - ANO!
Pak nemá být moře slané!

čtvrtek 3. ledna 2019

Obyčejný den

Ráno jsem hbitě vyskočila před šestou
( to je vtip, vstávat se mi nechtělo, ale musela jsem ),
v půl sedmé už jsem seděla v busu a jela do okresního města...na krev.


Kolem sedmé ve špitále, pak do laborky,
více jak hodinu čekání na výsledky a pak ještě k paní doktorce pro info a papíry -
přípravy na vyšetření v hlavním městě příští týden.
Přesun zpátky k nám do města s přestupem a v teplém, čistém busu...jela bych klidně i dál.
Krátce po desáté už jsem byla doma a postavila na kafe.
Po obědě jsem využila výhody důchodkyně a lehla si.
Odpoledne nenadálá návštěva, přišel jeden manželův známý,
ještě z doby, kdy patřili mezi pracující...
nechtíc jsem vyslechla zpoza rohu chlapský rozhovor.
Teď podvečer telefonát:
zvonivý hlásek mladší vnučky mi oznámil: skončila v hudebce a kluše na tanec,
pobavilo mě, že mi řekla,
babičko, viděly jsme se naposledy loni!
( milé KOČKY,
bylo to přesně 29.12.2018 )
Holka je vtipná, jak tvrdívá, po tátovi.
Je třetího, čtvrtek a takový obyčejný den. Dík za něj.

pondělí 31. prosince 2018

Silvestr

Dnešek je tak jiný, než jsem si představovala:
začnu od lesa - ráno manžel zjistil, že nám klekl počítač,


máme sice ještě každý svůj notebook, ale já jsem na něm nebyla asi půl roku, proč taky?
a tak se díky tomu maléru manželova nálada prudce zhoršila,
( vzteklý pes a naštvaný chlap - je lepší se držet v povzdálí )
tudíž jsem nasadila léčbu,
nic neříkat, neodporovat, uvařit oběd a odpoledne udělat oblíbenou pomazánku,
( 1.pomazánkové máslo, lučinu a česnek
2.pomazánkové máslo, nastrouhaný tvrdý sýr a česnek
3.pomazánkové máslo a nastrouhanou nivu a česnek
dělávám tyto tři verze, nivovou zdobím půlkou vlašáku, třeba...
umíchat a natřít na kolečka rohlíků, ozdobit kouskem kompotované mandarinky, komp. ananasu a plátkem kiwi )
a uvařit kotel čaje.
Mezitím jsem se uklidila do nejzazšího kouta bytu s další knížkou L.Zibury, až později jsem dospěla k názoru, že to je nejspíš třetí díl, ale nešť, druhý tedy přečtu jako poslední.
Kniha je výrazně vtipnější - než první, i když se to zdá nepravděpodobné, ten chlapík Zibura je obdivuhodný, z mnoha důvodů.
Tady se hodí vsuvka:
výňatek z knihy - vtip
Potká se takhle u stolu muslim, křesťan, hinduista a žid...a úplně normálně se spolu baví, protože nikdo z nich není debil.
Jelikož nejsme s mužem ti, kteří by kdy utratili jedinou korunu za petardy a ,,zábavnou,, pyrotechniku a nehodláme přijít o uši ani prsty, držíme se doma a přečkáme v klidu domova poslední den v roce.
Sice o půlnoci dáme dvojku vína a pusu sobě navzájem, ale to je z bujarých oslav opravdu asi vše.
Zato zítra bude manžel vařit čočku k obědu a já mám volno,
kéž by platilo: jak na Nový rok, tak po celý rok.
Kdo by ale jedl neustále čočku?
Milé KOČKY,
dovolte mi popřát do dalšího roku vám všem hodně zdraví, štěstí a úspěchů, ve všem ať se vám daří.
Jiřina

neděle 30. prosince 2018

Zibura

Ježíšek mi letos nadělil ( kromě jiných dárků ) tři knížky Ladislava Zibury,
přiznám se, že jsem si všechny tři chtěla časem půjčit v místní knihovně a se zájmem je přečíst.


Podle všeho mě Ježíšek dobře zná,
ví, co mě zajímá a po čem toužím,
a co už neví je, že jsem poslední tři dny, resp. večery proseděla v posteli a četla a četla.
Můžu si to dovolit, jsme s mužem sami doma a jíst máme co,
zkrátím to: jednu z těch tří knížek jsem dnes dočetla.
Na ty další dvě se vrhnu podle nálady brzy.
Ale,
milé KOČKY,
to by nebylo nic zajímavého,
musím vám napsat jinou věc:
děsně jsem se naštvala!
Ten chlap, rozumějte spisovatel Ladislav Zibura,
je mladý a asi svobodný a chodí si po světě s krosnou -
a píše o svých cestách vtipně, svižně, zajímavě, pěknou češtinou,
vadí mi, že to tak já neumím.
Je to KOUSEK!