Bio

Koukám, že jsem si pořídila celých pět rubrik a poslední dobou vše cpu do nápadníka.

Jenže mě okolnosti nutí psát o tom, na co myslím, čím žiju.

---

Co mě napadá.

Takže BIO.

Koukala jsem, že hodně lidí kupuje biopotraviny, jinak řečeno bioprodukty,

( to by mě zajímalo, jestli jsou opravdu bio! )

dokonce podle internetu existuje Biologická olympiáda,

do dneška jsem o něčem takovém neslyšela!

Já taky najela na bio,

minulý týden jsem byla na biopsii.

( to vám odborník uždibuje kousek něčeho, co v těle nemáte mít )

Neříkám, že jsem už kdysi dávno na biopsii nebyla,

ale tentokrát byl vetřelec hodně dobře schovaný a dělal při výkonu drahoty.

Prostě se mu u mne líbí a s doktory se moc nekamarádí.

( to mám za to, že nekouřím a nepiju )

- no, dobře, občas tam byla dvojka vína a nebo kafe a dort, nejlepší sport!

A teď máme 14 dní na vymýšlení, co se bude dít, až přijdou výsledky.

Jsem divná, když mi doktoři říkají, co nemám jíst:

tak nic z toho vlastně za svůj už poměrně dlouhý život nejím!

Třeba:

špek, tlusté maso, hodně kořeněná jídla, hodně soli, nepiju tvrdý alkohol, neholduji cigaretám,

já si odkrajuji i více upečené kůrky z chleba! na vnitřní straně.

Milé KOČKY,

chcete-li a máte-li volné ruce, držte mi palce.

Svět je malej!

Onehdy jsem taky jednou koukala na telku dřív, než manželovi vypadl z ruky ovladač ( tzn. obvykle kolem 21 hod. )

a viděla jsem příspěvek o Azylovém domě v Jiřetíně pod Jedlovou

---

( tam u nás na severu, kde jsme kdysi poblíž bydleli - jak s oblibou říkám: v Jižní Skandinávii ).

Hovořila tam paní Marcela Dvořáčková a byla mi velice povědomá.

A co myslíte,

milé KOČKY,

dnes jsem sedla, našla číslo tlf. na ten azylák a dovolala se tam:

položila jsem pár dotěrných otázek a trefila se do černého,

je to moje švagrová, od brášky, co loni zemřel, jeho první manželka.

Popravdě - mám z toho radost.

Na spoustu let jsme se ztratily jedna druhé z očí,

budeme mít co si napsat a sdělit,

a zase se potvrdilo, že svět je malý.

Měla jsem tu hezkou holku ráda,

byli jsme jim na svatbě a ráda na ni dodnes vzpomínám.

A tady jedna fotka z jarního pobytu s kolegyní Janou v Keukenhofu, jak mě zachytil její aparát:

( ty datumy má pokaždé na fotkách Jana i moje sestra! )

Kanyla

Příjem: jdete do špitálu a honí se vám myšlenky v hlavě:

v jakém pokoji budete dočasně spát, s kým se tam setkáte, kolik lidí bude na pokoji s vámi,

jako by nestačilo to, na co se snažíte myslet spoustu dní nejméně,

---

totiž - co vás čeká po zdravotní stránce,

na důvod - proč vás vlastně objednali.

Čekání nebere konce, pak : pojďte dál.

Mladinký doktůrek, vlnité až kudrnaté vlásky, kudrnaté vousky,

kdybych měla velké a bujné poprsí jako kamarádka Dáša od Opavy a svetr s výstřihem do V,

asi bych ho přivinula na hruď.

Abych viděla, jak se bude tvářit.

Ptá se: kolik vám je?

Popravdě a bez uzardění odvětím: loni v únoru mi bylo sedmdesát ( zní to líp než sedmdesát jedna?, že? )

Doktor na to: hádal bych vám nanejvýš padesát ( taky bez uzardění! ),

poposedla jsem a narovnala záda.
( ani jsem neřekla oblíbené, aby si skočil na oční, to bych si u něj nedovolila ),

po zapsání všeho možného mne dokonce dovedl nahoru do 2.patra na sesternu a nechal mě usalašit.

Zavedli mi kanylu do levé ruky,

svlékla jsem se a oblékla pyžamo, u toho koukám, že mám ruku samou krev.

Přivolaná příjemná, drobounká blondýnka, zdr.sestřička od Bardejova mi ji vyndala, zavedla novou na pravou ruku.

Druhý den ráno, před výjezdem sanitou do Prahy, mi dali kapačku a já u ní usnula, vzbudím se a koukám, že nad kanylou mám bouli - přivolaná sestřička: prý jsem to měla hned hlásit!

Nojo, ale já u toho usnula!

Tak zase výměna, kanyla na levou ruku, do jiného místa.

Podezírám je, že mi to dělají schválně, abych měla o čem psát.

To je stejné, jako když můj manžel jede vlakem, vždy se něco stane, něco neobvyklého, ale jak nádražáci přijdou na to, že je ve vlaku, opravdu netuším! Například jednou ve Svoru, kolem půlnoci, se roztrhnul vlak!

Sešla jsem se v pokoji s paní, které bylo 83 let a která vypadala taky o hodně mladší a dalo se s ní hezky povídat.

Jen říkala, že v noci nespí a kouká do stropu, ráda bych jí to věřila, kdyby u toho tolik nechrápala.

Pokoj byl čistý a hezky vymalovaný a s pěkným výhledem k východu.

Některé detaily toho konkrétního setrvání v délce tří dnů se společnou koupelnou a WC s pokojem chlapů naproti si raději nechám pro sebe?

A tak toto považujte,

mé milé KOČKY,

za dostatečné vykreslení mého pobytu v okresní nemocnici.

Dnes jsem si povlékla nové, vyprané, flanelové povlečení a užívám si pohodlíčko své postele. Vyluxovala jsem matrace, koberce, to se to bydlí v čistém.

Na křižovatce

Odvážila jsem se dnes ráno jít do obchodu, že si dokoupím nějaké drobnosti.

Po cestě jsem přemýšlela, jestli mě to tu na světě tak moc baví,

abych si i nadále přála tu být třeba do těch proklamovaných 99 let.

---

Na stromech vlajou igelitové tašky, mladé, krásné holky mluví jako dlaždiči,

mladice jede s kočárkem a hulí u toho jako fabrika...to a jiné takové jevy mi vadí,

že jí z krátkého trika lezou špeky je mi ale,

mezi námi,

milé KOČKY,

srdečně jedno.

V obchodě se mi kupodivu spravila nálada.

Měli tam totiž kytky, několik různobarevných kytic tulipánů, zlaté narcisy a takové velké kytice všehochuti.

V únoru jsem k svátku a k narozeninám dostala dárky a na kytku od muže peníze, abych si sama vybrala.

Protože nejprve několik týdnů viroza, pak lítání po doktorech a hrozila hospitalizace,

tudíž jsem s nákupem kytky čekala, až budu doma a pořádně si ji užiju, no né?

Takže to dopadlo tak, že k svátku mám čerstvě tmavou orchidej, k narozeninám barevnou kytici,

vybrala jsem tu do růžova, i když měli i do mé oblíbené žluté.

Je jako naše manželství: pestrá a divoká.

Orchidej jsem dostala i od sestry, tak mám na stolku hned dvě a v ložnici na okně jich kvete několik.

Navíc přišel na návštěvu malý Honzík a zase naskočil ten pověstný optimismus,

co se mi cestou do krámu někde na křižovatce ztrácel -

můj svět je zase ( téměř ) v pořádku.

Sobota doma

Na dnešní sobotu jsem chtěla s mužem zajet do Zubrnic pofotit bledule, pokochat se,

jezdíme každoročně buď tam a nebo do Pekla u České Lípy,

jenže v Pekle spadla skála a tak to bylo jasné.

---

A jak to dopadlo?

Středu, čtvrtek a pátek jsem strávila v okresní nemocnici s tím, že mě ve čt vezli do Prahy na vysoce rizikové a nepříjemné vyšetření,

výsledky budou za 14 dní,

odpoledne mě s houkačkou vrátili zpátky do špitálu, ( to byla jízda! )

v pátek mě neteř dovezla domů a mám dva dny polehávat a posedávat, tak bledule počkají - asi.

Doma mě manžel přivítal s vynikající slepičí polévkou a zapečenými nudlemi,

konečně jsem se po třech dnech hladovění a diet slušně, i když málo najedla.

( dojmy z hospitalizace a dopravy sanitou by vydaly na tenkou knížku )

Místo výletu za jarní květenou jsem se pustila do uklízení koupelny, ( velká radost mého muže, musel mi asistovat! )

a teď jsem si sedla k počítači.

A právě jsem,

milé KOČKY,

natrefila na krásný domek, pěkně zařízený a už bych se stěhovala:

změnila bych jen dvě věci - nechala bych udělat pracovní desku v kuchyni celodřevěnou a venku nasázela spousty narcisů, tulipánů a hyacintů, jak to je obvyklé v Anglii na jaře.

Pak bych vás pozvala na kafe. Fakt.

Však si to samy prohlédněte:

https://www.drevostavitel.cz/clanek/stylovy-anglicky-dreveny-domek