Právě včas

Kdysi jsem se dočetla o vršíčku Kopeč kousek za naší obcí.

Léta jsem se tam na jaře chtěla podívat a nějak se nedařilo.

Kdo si počká! - ten se dočká.

---

Dnes jsem po obědě na sebe něco navlékla a hurá na dráhu.

( pana Pecivála jsem nechala u PC )

Za celých 10,- Kč jsem si koupila zpáteční jízdenku do dvě stanice vzdálené vesnice,

a pak pěkně pěšmo na Kopeč.

Mírné stoupání po silničce s výhledy na Krtinu ( jak doma říkáme familierně Řípu ),

okolo se vše zelenalo, pole právě čerstvě zoraná tmavě hnědá a okolo spousta kvetoucích špendlíků.

Prošla jsem vesničku stejného názvu, jako byl cíl mojí výpravy,

vystoupala na vršek a cestou zkusila nafotit ty zlaté kvítky.

Tak blízko města a taková krása,

prý tu byla kdysi sopka, momentálně soptívám víc já.

Na celou akci jsem potřebovala něco přes dvě hodiny,

ve 14 hod. jsem odjížděla z N. a v 16 hodin už jsem z vlaku vystupovala zpátky u nás na nádraží a kmitala domů.

Milé KOČKY,

cestou jsem uvažovala, že bych mohla vyhlásit takovou malou VÝZVU:

není to povinné, není to soutěž, nebudu nikoho do ničeho tlačit,

ale!:

kdybyste chtěly, můžete nafotit během týdne nějaké své oblíbené místo nebo koutek, ať již na své zahrádce

nebo potok za vsí, cokoli, kam rády chodíte a není to běžně známé,

je to blízko vašeho bydliště a stojí za nakouknutí, za fotku.

V komentářích pod tímto článkem dejte vědět, kam se máme podívat.

Na jaký blog.

Uděláme si tady takové hezké, české JARO:

Níže mám pro vás fotodokumentaci mé dnešní spanilé jízdy:

Co se nevešlo

Do minulého článečku se nevešlo:

na poli rostou pneumatiky,

cestou zpátky u pangejtu na mne číhal krokodýl

---

a taky jsem nafotila tři velmi levné domečky:

to abyste,

milé KOČKY,

věděly,

že jsem na vás při focení nezapomněla,

dnes je přeci APRÍL!

Zpěv

Neměla jsem to v úmyslu, ale stalo se,

o sobotním výletu jsem vám,

milé KOČKY,

zapomněla napsat velmi důležitou věc:

---

Při procházce kolem potoka v Zubrnicích, když jsme hledaly s Janou nejlepší místa na nafocení bledulek,

doprovázel nás čilý ruch v povětří -

lítali kolem nás pilní ptáčkové, nosili suché trávy na hnízda a hašteřili se o vhodná místa,

v takovýchto místech se starými ovocnými stromy si nakonec najdou každý to své...

- doprovázel nás celou dobu zpěv, štěbetání, pokřikování a cvrlikání toho drobného ptactva.

To je ten správný moment, kdy si člověk, pokud není úplně hluchý, uvědomí, že je jaro!

Nikdy jindy v roce totiž takové zvuky neuslyšíte!

pozn.: ač se navzájem překřikují, dohromady to na mne dělá ten nejlepší dojem!

A taky jsme měli štěstí, nikdo ze zdejších neměl zapnutou sekačku ( ještě není tráva ) ani motorovou pilu!

Krásné jarní dny vám všem!

Na kolejích

Pro tyto fotky z nádražíčka v Zubrnicích si nechám tento chlíveček,

aby se to nepletlo s těmi bledulovými,

které jsem zveřejnila před chvílí!

---

Hihi.

Milé KOČKY,

nebudu tu znova a znova psát o bledulích, co jich v údolí potoka je,

od Lovečkovic do Zubrnic a v okolí,

o mlýnu, kde se točila pohádka Duhová víla,

to jsem psala minulé roky několikrát.

Taky o Bukové Hoře a na jejím vrcholku posazené televizní věži, která pokrývá signálem prý 1/4 republiky,

která ,,se cpe,, v Zubrnicích na každou fotku,

raději dám ve známost, že sem jezdí vláček ze Střekova.

Trať vedla do Verneřic a taky jedna větev dolů k Úštěku.

Pozůstatky tělesa trati jsou dosud v krajině patrné.

Nadšenci do vlaků to znají a nebo si hravě najdou na internetu.

Uznávám, že na všech těch našich dnešních zastaveních bylo možné navštívit toho více,

ale chtěli jsme klídek, pohodu a ne stíhací závod, a to se, myslím, podařilo.

Já přikládám obrázky:

Noční zprávy

Konečně mohu zase jednou směle udělat příspěvek do rubriky ,,výletování,, -

po všech těch týdnech povalování se v posteli s jakousi virozou a laškování s doktory.

---

Včera, tedy v pátek večer, jsme s Janou, kolegyní, vyrazily na dávno zakoupený koncert Žalmana Lohonky.

Těšila jsem se, ale stalo se něco nevídaného.

Uprostřed koncertu se mi udělalo špatně,

měla jsem co dělat, abych nemusela koncert předčasně opustit.

Ustála jsem to, nicméně jsem z toho neměla žádné potěšení.

Určitě za to nemohli Žalman a jeho dva spoluvystupující a Míša Hálková, která hrála a zpívala krásně.

Prostě mi něco nesedlo.

Cestou domů mi Jana říká:

nepojedeš s námi zítra na výlet?

A tím na mne vybaflo další nemilé rozhodování:

byla jsem totiž domluvená s manželem, že pojedeme někam KONEČNĚ na výlet a vezmeme třeba Janu sebou, a teď tohle!

Tak jsem došla domů a manželovi po pravdě vykreslila situaci a bylo rozhodnuto, manžel ochotně ( ???!!! ) svolil, ať si jedu s konkurencí a ráno mě včas vzbudil.

Trochu jsem si hrála na GPSku, jeli jsme přes Štětí do Zubrnic,

ráno bylo jiskrné a svěží, ( my s Janou v první moment taky ).

Prošli jsme se, nafotili bledule ( ty Jana požadovala zařadit do plánu cesty ), prohlédli si železniční zastávku / muzeum, taky část obce,

s obdivem jsem sledovala pozůstatky stavbiček kolem samotných mlýnů, náhony a pod.

Poté jsme se přesunuli do Konojed.

Tady mi vyrazili dech s rozsahem oprav zámku a kostela, které už jsou hotové,

zvenku už se to krásně vylouplo do krásy, jednou to bude šperk!

Od naší poslední návštěvy úžasná proměna.

Zato ten zámecký park! jako u Šípkové Růženky.

Pak jsme po blátivé cestě došli ke Konojedským bochníkům a následoval přesun do Kravař. Tady oběd v hospůdce, procházka ke kostelu a kolem hradeb, načež jsme se odebrali do Zahrádek.

Váhala jsem, co Janě a jejímu manželovi tady ukázat dřív, vyhrála výpusť z rybníka - a pak jsme se vydali na cestu k domovu.

Přivezla jsem si hezký pocit, že je jaro, natrhala čerstvé kopřivy a podběl.

Na dvě příští soboty Jana připustila, že by se znova mohlo výletovat. Tentokrát s naším autem a řidičem. Tak uvidíme.

Milé KOČKY,

psát, že bylo krásně asi nemusím, viděly jste to dnes samy?

( udělala jsem asi 200 fotek a nejdou mi sem vložit stojáky, ach jo )