Dnes se to ve mně pere, protože - pokud bych měla napsat vše,
co mi proletělo za den myšlenkami, bylo by to na několik příspěvků.
Ale zkusím napsat to důležité a neošidit vás,
milé KOČKY,
začnu tedy od lesa.
Minulé úterý dal manžel naše auto do autoservisu, nebylo to žádné kosmetické mazlení, ale pořádná oprava.
Tak to chtěl trochu vyzkoušet a na mně bylo, kam pojedeme.
Vybrala jsem si Šluknovský výběžek, kde jsme kdysi bydleli a už delší dobu jsem po něm šilhala. Minulý rok jsme byli v Rumburku a na Dýmníku - vše na starém blogu.
Nyní jsem chtěla zajet do Filipova k tamnímu vyhlášenému kostelu.
Je to téměř na hranicích a chvíli jsme to hledali.
Dostalo se mi mladého průvodce s rovnátky, který mi vše o bazilice zcela zdarma a ochotně pověděl a provedl mě po tomto zajímavém poutním místu.
Naposledy jsem zde byla asi před více než 50 lety.
O historii této stavby a oblíbeného místa hlavně německých věřících bych vás nechtěla ochudit, ale pokud si sem cestu najdete, čeká vás zajímavá historie a také velmi zajímavý betlém.
Koupila jsem si tu jednu pohlednici, několik obrázků zdejších kostelních oken, knížečku o několika Křížových cestách ve výběžku - viz dole.
Zase budu chytřejší!
Kostel málem nechali spadnout, naštěstí se podařilo po r.1989 jej opravit a nyní stojí za návštěvu, nejen pro lidi, kteří potřebují pomoc.
Odtud jsme zajeli ještě k jednomu kostelu v Jiříkově a pak jsme namířili do Šluknova. Tady byl naším dalším zastavením zámek, který kdysi vyhořel, nyní je opravený a má okolo hezký park.
Náměstí ve Šluknově se pomalu obnovuje, ale pořád je to město v pohraničí a chybí zde zoufale peníze.
Pokračovali jsme k zámku - téměř ruině, v Lipové. Zde jsem byla příjemně překvapená, neb oproti minulé návštěvě je tu posun k lepšímu, zámek už není obrostlý zelení a všudypřítomnými náletovými rostlinami, před ním je zajímavý obnovený barokní park s růžemi, ale je to zoufalý pokus o znovuobrození,
ale taky jsem byla zároveň zklamaná, neboť samotný zámek bude těžko v brzké době v pořádku, nemá střechu a je v opravdu zoufalém stavu.
Koncem padesátých let tu byli vojáci pohraničníci a poté se zámku ujal nějaký ústav z Teplic a za nich se prý zámek pomalu stal tím, čím je nyní, nějaká firma se snaží o opravu, ale nevím, zda se jim to může podařit, jsem většinou optimistka, ale tady mi fantazie selhává.
Odtud jsme zajeli do Vilémova, navštívili dávného přítele a pak do Velkého Šenova k přítelkyni, kterou jsem neviděla opravdu hodně let ( měla minulý měsíc 80 let ) a snad měli oba stejnou radost z nenadálého setkání jako my.
Nastala chvíle návratu a tak jsme se přes Brtníky, Krásnou Lípu, Č.Kamenici a kolem Úštěku protáhli k Mělníku a domů.
Od Lísky byly nádherné výhledy na Děčínsko a k Růžové, potěšila jsem se.
Ve výběžku bylo větrno a chladno.
O fotky nepřijdete, to bych si nedovolila.
Před časem jsem tvrdila, že ve Šluknovském výběžku není až tak ,,atraktivno,, jako jinde, ale dnes jsem změnila názor.
Kdekdo by si zde to své našel.
A komu by nevadilo jet i k sousedům, do bývalé NDR, hned za ,,čárou,, je také pěkná dávka památek k vidění.
Jo a můžete sem zajet vlakem přes Německo z Ústí n.L. až do Rumburku nebo přes Benešov n.P. z Děčína.
V Rožanech je i možnost ubytování a v Rumburku k vidění nejen Loreta.
( o stavu silnic po trase a pracích na nich pomlčím, raději )
pro zájemce: http://cz.poutni-mista-sluknovsko.cz/ a jinde...
