neděle 3. listopadu 2019

Na zdymadle

Někdo mi napsal, že ač žije v Ústí n.L., nikdy nebyl na zdymadle, tak mě napadlo, že bych sem mohla dát starší foto z některého našeho výletu,


obvykle jsme jeli vlakem na Ústí západ, pak lanovkou na Větruši a pak pěšky k vodopádu po stráni...odtud k Vrkoči a poté přes zdymadlo na hrad Střekov, pak na nádraží Ústí Střekov a domů,
abych nebyla škrob, přidám i jednu fotečku Vaňovského vodopádu a přilehlé vyvřeliny Vrkoč
( já tomu útvaru na levém břehu Labe říkám po svém Vějíř ).
Milé KOČKY,
obdivuji vaše podzimní fotečky na vašich blozích a probírám se svými, staršími fotkami,
momentálně se držím doma, ale!,
snad se mi příští týden také povede zase vyjít do přírody.















neděle 27. října 2019

Výzdoba

Koupila jsem si,
milé KOČKY,
mé oblíbené podzimky, neboli chryzantémky.
Už trůní na stole ve džbánu.


Dostala jsem taky vřes, v jedné míse několik rostlin dvou barev.
Pak nemám mír radost, že?
( muškáty se budou stěhovat na schodiště, vřes na balkon )
A včera večer jsme byly s Janou na představení ve Stavovském divadle:
Audience u královny.
Paní Janžurová a několik dalších herců - krásný večer!
Mělo to jen jednu chybu, že jsme po divadle musely domů a nešly na skleničku,
kdybych si to mohla dovolit,
dvě decky bílého s něčím malým, dobrým, na zakousnutí, by mi přišlo vhod.
Krásnou neděli vám přeji.


sobota 26. října 2019

Oběd po hádce

Říkává se, že se vařit a jíst dají, ale jen jednou.
Moje milé KOČKY,
předpokládám, že mi to nikdo neuvěří,


že bych vařila manželovi takové dobroty!
Ale vypadá to krásně,
tyhle podzimní krásky jsou táák fotogenické.


pátek 25. října 2019

Doksy - Břehyně - Bezděz

Co k této trase dodat?
S mojí sestrou a jejím vnukem jsme si udělali výlet - od nádraží v Doksech,


kde jsme se scukli, neb jsme přijeli z různých stran, a pak pěkně pěšky, pomalu a v klidu k Břehyni,
poté lesní cestou k Bezdězu, hore kopcom až ke hradu, načež už pěkně utahaní k nádraží Bezděz a zase po rozprchu domů.
Sestra směr Česká Lípa a po přestupu směr Děčín, já na druhou stranu přes Bakov a MB směr Praha.
Nohy sice bolí, ale duše plesá.
Aby ne,
milé KOČKY,
každý hezký den se počítá!



















středa 23. října 2019

Tajtrlík

Milé děti, hezky se položte, zavřete očička a dobře poslouchejte,
dnes večer vám povím pohádku na dobrou noc, sice vám, možná, budou vstávat hrůzou vlasy na hlavě,
ale, to už tak u hororu bývá, že?


Zahlédla jsem nedávno na nejmenované televizi zcela náhodou zprávy, kde chlápek mluvil na mikrofon, všelijak se u toho pitvořil a pravil asi toto:
ať si chlapci zastřílejí a trochu se pobaví.
( moje babička, kdyby žila, by řekla: Bože, to je blbec! )
Já jen konstatuji, je to Tajtrlík.
A nebezpečný k tomu.
Asi neměl v životě při vydělávání velkých peněz čas si sednout a přečíst dokonalou knížku pana Františka Koukolíka - Deprivanti.
Asi nečetl známou větu: Válka je vůl.
Asi neví, že každá válka postihne hlavně civilisty, muže zabijí, ženy znásilní a z dětí, pokud přežijí, udělá ty deprivanty.
A že už jich je hodně!
V zemích, kde se střílí, zabíjí, vidíme v přímém přenosu rozbité domy, zaminovaná pole, hloučky vystrašených, hladových a špinavých lidí, kterým kouká z očí děs. Ani se jim nedivím. Nemohou v klidu spát, pracovat, vařit, prát, jíst, pít, mnohdy není co.
A okolo pobíhají zdivočelí a po zuby ozbrojení, převážně mladí hoši, a já se ptám: kdopak jim prodal ty zbraně, kdo jim to zaplatil a z čeho?
( chlapi, co byli na vojně, hravě rozklíčují jaké zbraně tam vidíme - v zemích Afriky, nebo od Středozemního moře až po Pákistán, každý tam má kvér! )
Dočetla jsem se kdysi v jedné chytré knížce, že největší prospěch je z prodeje zbraní, z prodeje drog, z prostituce.
Ovšem, když se rozhlídneme, kde se střílí a bojuje, tak nikdy není daleko od konfliktu naftové pole nebo něco podobně dobře vynášejícího?
A pan nejvyšší turecký papaláš, taky pěkný týpek, drží Evropu pod krkem a vyhrožuje, že sem pustí uprchlíky.
Dobře si ještě pamatuji na ty ženy z Balkánu před lety, jak seděly v metru s dětmi a žebraly, rovněž na západ od nás jsem je občas zahlédla ( na zájezdu ).
A při první mé cestě do Chorvatska v září 1999 jsem viděla tamní vypálené domy, vyhořelá auta, ani nechci vědět, co vše se tam dělo.
Nyní Velký Tajtrlík říká, ať si hoši zastřílejí.
Každý takový den v tom prostoru je hrozba pro nějakou rodinu, která nemá kam jít!
Podle mne má plnou hubu míru a pak dělá tohle. Ovšem, je mi jasné, že není sám, že těch Tajtrlíků je spousta.
Podívejme se na různé strany od nás!
Daleko, blízko,
víte o tom,
milé KOČKY,
že jedna Tajtrlíkova velká vojenská základna je nedaleko od našich hranic a že bych tam hravě na kole dojela z Tachova?
Já jen, že některým se zdá, že se nás to netýká. Ale ono do Sýrie to zas tak daleko není.