V tom vedru

Dnes ráno, krátce před šestou, vzbudil mě manžel a prý: pojedeme na výlet.
Ještě v rozespalosti jsem něco posnídala, pak jsem procedila mezi zuby, že snad nebude pršet, nebude vedro, nebude ..., ble,ble,
zkrátka se mi nikam nechtělo.
Jenže, to bych příště zase mohla marně doufat v nějaký výlet a nikam by mi nejel, tudíž schůdnější bylo se vzpamatovat a vypravit se.
Odjížděli jsme za takové jemné mlžky, teplota příjemná, slunko právě vykouklo za nejbližší střechou.
Vzali jsme to směr Veltrusy a pak k Budyni, kde jsme byli už mockrát a dnes jsem jela na jistotu.
Manžel mi řekl, do kolika hodin chce být zpátky, tak jsem to v duchu spočítala a bylo jasno, kam to bude. Budyně nikdy nezklame, byli jsme tam brzy ráno, obešli hrad a pofotili už po sté to samé a stejně jsem tam zase objevila něco nového!
Pak jsme se přesunuli do Libochovic, prošli jsme se po náměstí, k Ohři, k zámku a do jeho parku.
Z fotek poznáte,
milé KOČKY,
čím jsem se tam zabývala.
Výhledy na hrad Házmburk byly zamlžené, dnes viditelnost nic moc.
Když jsme se pokochali a zaveleli k dalšímu cíli, už se teplota vzduchu hodně zvýšila a sluníčko peklo.Tak jsem udělala zastávku v Brozanech na pár obrázků a poté na několik fotek v mých oblíbených Doksanech v areálu kláštera.
Terezínem jsme pro horko jen prosvištěli do Litoměřic a minuli jsme je celkem bez povšimnutí, pro tentokrát! Sice jsem jejich významné stavby obdivovala z mostu a stálo by to za snímek, ale řidič nezastavoval.
Na oběd a řezaný Birell jsme se zastavili u Labe v Nučnicích a pak už jsme to dojeli domů, kde sprcha a velké množství vody zachránili můj organismus od padnutí.
Můžete se podívat, jak jsme to pojednali, aniž byste vy samy musely do toho horka.

Budyně nad Ohří:

 Libochovice:

jeden manželův:

Doksany:

Brozany:

Televizní pořady

Já se mám,
na to, že telku sleduji téměř nahodile, měla jsem velké štěstí,
v několika posledních dnech jsem stihla krásný pořad Slovenské televize o Levoči a Spiši, o Pieninách.
Ó, jak je to dlouho, co jsme se tam byli naposledy podívat? Dokonce i manžel uznal, že u Červeného Kláštora byl.
Hned jsem oprášila starý plán na opětovnou návštěvu Slovenska a jen počkám, jak to bude vypadat počátkem září se zdravím, penězi a možností ubytování.
Pak jsem si se zájmem shlédla na, tuším, že ZOOMU, pořad o různých kaňonech kolem řeky Colorado,
dychtivě jsem také odsledovala  na ČT 2 krásný, asi francouzský, pořad o zapadlých koutech v Alžíru - neuvěřitelná místa. Mám dojem, že to bylo filmováno z balonu?
Jeden by neřekl, jaké barvy může poušť mít.
Ukazovali tam závěrem pro mne dosud neznámé skalní malby, ale to bylo něco!
Kam se na ně hrabe moderní umění!
V nedělní Toulavce jsem si oživila návštěvu v Hoslovickém mlýně, kde jsem byla před lety s vnučkami, když byly docela malé.
Tak si díky telce cestuji a téměř nic mi nechybí.
Vlastně díky tomu nepotřebuji očkování, eura, smlouvu s cestovkou a strach z koronaviru.
Hady a pavouky a škorpiony nevyjímaje.
Bylo toho víc a ráda jsem se po několik večerů oddala těmto pořadům.
Třeba na NOE jsem si opravdu vychutnala pořad o kostelích i jiných památkách, o zdejších obyvatelích a jejich osudech - jak kráčeli dějinami a kde že? v Boce Kotorské.
Říká se o ní, že je to jediný fjord v jižní Evropě.
To místo je mi milé, když jsme se tam kdysi s mužem ocitli na zájezdu do Černé Hory, bylo to takové středomořské pohlazení a moc ráda o tomto koutě světa slýchám. Nebyli tu vždy v pohodě, každý se sem cpal, ať to byli Benátčané, Turci, Rakušáci a další. Také tu není neobvyklé zemětřesení.
Nyní to tu patří Černé Hoře, ač by zdejší obyvatelé asi byli radši přičleněni k Chorvatsku?
A víte,
mé milé KOČKY,
že u pramene pod Křemešníkem je tabulka, na které je uvedeno, že odtud se voda, která údajně obsahuje stříbro, vozila do Boky Kotorské na válečné rakouské lodě?
Díky stříbru se ta voda nekazí!
To bych ráda věděla, jak dlouho tam s tím jeli.

zastavení v Perastu:

 vzadu, vlevo nahoře - Lovčen:

zastavení v Kotoru:

Křížky, sochy, morové sloupy

Jo,
milé KOČKY,
křížků a soch sv.Jana Nepomuckého mám v archivu taky velkou spoustu.
Když něco hledám ve fotkách, zjišťuji, že na výletech a zájezdech fakt fotím kde co,
sochy, morové sloupy, vlysy, brány,
tabule s informacemi o místě, kde se nacházíme,
tabule o rodácích a jejich činech ( že si to pak, doma, v klidu, přečtu )
venku v polích fotím křížky, kapličky, křížové cesty, smírčí kříže a podobně.
Ohledně soch sv.Jana Nepomuckého, těch je všude plno, především na jihu Čech,
potkat je můžete v Polsku, v Německu, v Rakousku a v Maďarsku, možná i jinde.
Taky se neudržím a v kostelích, pokud tomu nic nebrání, ráda fotím,
především v barokních je toho spousta.
Pro dceru zas ráda udělám pár obrázků z výloh s nějakou módou,
pokud je to něco neobvyklého a líbí se mi to.
Vnučkám jsem s radostí fotila hračky nebo atraktivně nazdobené předvánoční výlohy.
Pár soch tu mám na ukázku:

svržení sv.Jana Nepomuckého do Vltavy - na pomníku ve Wroclavi

socha sv.Jana Nepomuckého v městečku Köszeg:

toto fotil manžel, jinak bych tu nebyla...

tak různě:

Veselý kopec - skanzen:

v západních Čechách:

Bruggy:

dva obrázky z městečka Berching:

a ještě Maďarsko:

Fontány / druhý díl

To bych byla pěkné trdlo, kdybych sem nedala Zpívající fontánu v Mariánských lázních.
Líbí se mi, když nejen tryská voda, ale když je fontána či kašna ozdobena sochami, plastikami
a ještě navrch jsou tam okolo květiny.
Hned je na to pěkný pohled.
Milé KOČKY,
jistě máte taky svá oblíbená místečka.
Tak já vám sem dám ke koukání  nějaké ty vodičky z Maďarska a z Rakouska,
co vy na to?

ze zahrad v Tullnu:

V Maďarsku:

Mariánské Lázně:

Slavonice:

Heidenreichstein v Rakousku:

  v Maďarsku: