Šla jsem do Zásilkovny, resp. do dvou z nich a malinko padal sníh. Měla jsem sebou malý foťák a tak jsem si cvakla jednu zimní fotku.
Milé KOČKY,
v našem městě pomalu celou zimu můžete chodit v nízkých botách, pokud se nechystáte někam dál.
Tak, jako si v Anglii dělají legraci z léta, že bylo ve středu, tak u nás bývá pořádná zima málokdy a sáňky byste tu moc neužili.
To tak hledám nějaké starší fotky a bác ho, najdu úplně jiné, třeba z výstavy nočníků, kdy jsme byly s Janou v Praze, taky z výstavy v Muzeu kávy, nebo z výstavy Muchových plakátů a podobně. To vše jsem kdysi dávala na blog a fotky byly smazány.
Milé KOČKY,
protože se líbily kostely barokní, našla jsem a uveřejním fotky z návštěvy jedné výstavy v Trojském zámku v Praze, z doby, než spadla tamní lávka přes Vltavu, doufám, že jsme ke spadnutí do řeky nepřispěly s Janou tím, že jsme přes lávku šly spolu, najednou!
V zámku a hlavně v zahradách se mi tehdy moc a moc líbilo. Taky jsem tam fotila jako vzteklá a teď se to hodí. Můžete tam tudíž nahlédnout také:
Tak jsem se, na starý kolena, zamilovala. Vím, měla bych napsat na stará kolena, ale to není v tomto případě podstatné, ptejte se,
milé KOČKY,
do koho! Případně do čeho, je to náhlý cit a silný! ale nebude mít dlouhého trvání, ne proto, že bychom my, Vodnářky, byly úplně nestálé, ale může se objevit něco lepšího, přeci. Zakoukala jsem se totiž do domečku ....
https://www.novinky.cz/bydleni/tipy-a-trendy/clanek/roztomily-minidomek-si-majitel-na-pozemku-proste-rozbali-40346900#dop_ab_variant=0&dop_req_id=xG2alhwbNBH-202101071156&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box&utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu
který si zde můžete, na této adrese, prohlédnout. Už se vidím, jak takový domek postavím u borového lesa, vysoko nad řekou nebo rybníkem a s okny, ze kterých možno pozorovat západ slunce. Pod domečkem skála. No jo, jsou to chiméry, ale krásné. Zvu každého na víkend, vstupenkou je dobrá bábovka. Kafe a čaj dodám.
Bylo po obědě, (zapečené brambory a slepičí polévka ), manžel si tradičně zabral místečko na sedačce a pustil si telku, asi omylem navolil ČT 2, shodou okolností pořad o Španělsku, který jsem už dříve viděla nejmíň dvakrát. Ale ráda jsem se opět zakoukala do té krásy. Pořad skončil a já na manžela: tak, jak se ti to líbilo? tam bych se na tolik míst ráda podívala, ty vesničky, hrady, městečka, hory, kláštery a bývalé stavby muslimské, nádhera...vrkám jako holubička, zasním se, moje fantazie dostává křídla. A do toho sprcha - manžel na to: hmm, pořad na spaní, nuda, ani jednou tam nevystřelili... je mi jasné, že to říká schválně, protože já vždy říkám, že se dívá nejraději na americké střílečky a že mě to nebaví, ty jeho kovbojky...tak mi to oplatil. Dostala jsem z toho záchvat smíchu!
Milé KOČKY,
takový rychlý náhled do naší obyčejné středy. Teď si dám kávičku a pak? Jdu něco dělat.
Nebudu vyprávět žádnou pohádku, alespoň ne dnes. Navíc jsem onehdy zjistila, že už ty pohádky moc neumím. Buď bych si je zas musela přečíst nebo si vymýšlet! Ale proč tu píšu právě tohle? Onehdy jsem našla jednu fotku koníčků, ani pořádně nevím, kde jsem to cvakla a vzpomněla jsem si, jak jsme na střední škole třídnímu Václavu Š. daly, my holky - bylo nás ve třídě 32 holek - knížku 30 koní Vénu honí. Ten zíral.
Milé KOČKY,
taky se vám náhle cosi z mládí vybaví a vyplave z dávno zasuté paměti? A stačí k tomu obvykle docela malý podnět.
