Pusto, prázdno

 Pokud chcete na výlet, nejste z cukru a máte chuť si vyčistit hlavu, chcete v letní, horký den třeba  být ve stínu, chládku a v zeleni a především! - v klidu, jeďte vlakem do Plavů a jděte podél řeky Kamenice na Spálov nebo alespoň na zastávku Jesenný. Zpestřit si to putování můžete výstupem ke zřícenině hradu Návarov nebo dokonce k Boskovským jeskyním, to podle toho, jakou máte fyzičku a co vás baví, někoho dostat do jeskyní nelze. Pokud byste ze Spálova chtěli ještě podle Jizery do Semil nebo dokonce ze Spálova do Železného Brodu, budete mít nohy ubroušené až ke kolenům.

Milé KOČKY,

šli jsme to s přáteli několikrát a vždy to mělo své půvaby, ale také jsme, pak, nejméně týden, byli pěkně  - jak říká kamarádka : urvaný.

Co bych vám vyprávěla? stačí namátkou vybrané obrázky, že? ty mají větší, přesvědčovací hodnotu.

Děvčata, sandálky na podpatku nechce ale doma, tam je neužijete. A pokud půjdete i do jeskyní, chce to tlustý svetr.

Mimo pořadí

Konečně doma! rozhodla jsem se, po chvíli přemýšlení, popsat včerejšek a dnešek, dát je na blog a teprve pak se jít podívat na komentáře u mých předešlých příspěvků a na blogy spřátelené. 

Včera dopoledne jsem nevařila, bylo pondělí a zbylo nám z neděle hodně segedínu a knedlík i domluvili jsme se s mužem, že to sníme. Pak jsem jela do Prahy na očkování ve vinohradské nemocnici, kam jsem byla objednaná na první várku. Právě, když jsem přicházela k pavilonu, kde se očkuje, z Kubánského náměstí pěšky, začalo pršet. V pátém patře to šlo jako na drátkách, měli to tam super zorganizované a krátce před 16tou jsem byla hotová. Venku lilo a byla skoro tma. V půl páté mě vyzvedl zeť a autem mě odvezl k nim na pobyt, popovídali jsme si s dcerou a vnučkami, však jsme se neviděly hodně dlouho. Přespala jsem u nich a dnes ráno jsem vlakem dojela do Prahy Hl.n. a přemístila jsem se na Karlák. Tady jsem, 

milé KOČKY,

proseděla a pročekala 3 a půl hodiny, což je tam dost obvyklé, nemocných je spousta a není to psina, ordinace tři a lidí přes třicet a stále přicházeli. Pokud někdy něco provedu a odsoudí mě do vězení, požádám o započítání prosezených hodin na onko do rozsudku a budu mít odsezeno! Sedací maso mám dnes úplně nepoužitelné! Však jsem také přijela domů docela odrovnaná a šla jsem si po jídle, které připravil manžel, hned lehnout. ( oběd kolem 16té hodiny - brambory s máslem a 2 volská oka ) - snídala jsem v osm ráno a tak bych byla spolykala možná i hřebíky, kdybych je měla. Po očkování mě trochu bolí ruka ve vpichu, jinak nic. Díky bohu, zatím pohoda. U paní prof. jsem se dopracovala k rozhodnutí, že mě nechají do května bez povšimnutí a bude se vyčkávat, co Vetřelec. Pak začne nové kolečko vyšetření a podle výsledků i případná léčba. Juch, je to sice jen odklad, ale i tak to beru.

Díky všem, kdož se za mne přimlouvali a to jakkoli!!!

Při odchodu z polikliniky jsem šla schválně chvíli pěšky, nafotila jsem budovu patřící Španělskému velvyslanectví, i kostel sv.Štěpána, přilehlou zvonici a rotundu sv.Longina. Vše Na Rybníčku. Který tu už není! A nějaký ten dům ještě pak v Ječné. 

Počasí mohlo být příznivější! Ale hlavní bylo to zdraví!

To už nestihnu

 Dlouhá léta jsem si ne snad pevně plánovala, ale myslela na to, kam bych tu a onde ráda cestovala, co bych tam ráda viděla, na některá ta místa jsem se, bohudíky, dostala a byla jsem spokojená a na některá to nevyšlo a bohužel, už ani nedojde. Protože můj osobní šofér, manžel, má problémy s chůzí a v jeho věku a zdravotním stavu nemohu žádat zázraky a já sama taky nejsem už žádný kamzík. Takže tentokrát, 

milé KOČKY, 

to nebude o tom, co jsem navštívila, nýbrž, co jsem navštívit chtěla a nechám si to do příštího života, kdyby náhodou existovalo převtělování? jeden musí být připraven na všechno.

V první řadě a dlouhá léta jsem si myslela na Kralický Sněžník. Jak jsme jezdili do Karlova pod Pradědem a to pokaždé pokud možno jiným směrem, na ten vytoužený K.Sněžník jsme nikdy nevystoupali. Dalším místem, které jsme promeškali a už na něj asi s manželem nemáme, je pěší tůra podle potoka nebo říčky Doubravy z vlakové stanice v Bílku do Chotěboře, buď zrovna pršelo, když jsme tudy jeli, nebo už manžel spěchal domů a je to můj nesplněný sen. Právě tak jsme zatím nebyli ve zpřístupněné části Brd, byla jsem jen dvakrát na Třemšíně. A vodní hamr Dobřív? to je taky takové místo, kam jsme několikrát cestou okolo zamířili a nikdy jsme se k tomu hamru nedostali. Nebylo nám přáno, právě loni tam dělali silnici a nebylo to přístupné. Jsem vtírací typ a dokážu se vpasírovat na mnohdy dost nepřístupná místa, ale jindy nemám štěstí.

A ještě něco tu zmíním, leccos se v čase mění, oproti dřívějšku, třeba jsme byli zvyklí, že v takovém lomu v Bechlejovicích - Březinách u Děčína bylo možno najít kameny s otisky asi kapradí a taky trilobitů?, ale naposledy, když jsem tam vzala známé,  to bylo oplocené a nepřístupné. 

Víte, že kolem Děčína jsou tři velmi zajímavé rozhledny? Velký Chlum: postavená 1928-9, Děčínský Sněžník na jediné stolové hoře u nás: postavena 1864, a nejnovější  Sokolí Vrch - je přístupná z Dobrné. Neměla bych zapomenout na Pastýřskou stěnu poblíž ZOO Děčín z r.1905: má pěkný výhled, tak proč ne? A vylézt si na Vrabinec a dívat se na údolí Labe, taky nemá chybu...

Vrabinec:

Pastýřská stěna na mých starších fotkách:

Sokolí vrch:

Děčínský Sněžník: pěkný v zimě i v létě, kdykoli.

Kdo tu budete autem, zajeďte si i do skal v Tisé...