4.povídečka

 Citováno resp. opsáno z knihy V. Fischla: Z Davidových nejkratších povídek -

Spekulanti:

Měl jsem dva přátele. První z nich, zámožný bankéř, přišel o jmění při náhlém krachu na burze.Octl se na mizině a dal přednost smrti před životem v bídě. Přiložil ke spánku revolver zdobený perletí a stiskl spoušť.

Druhý, profesor, objevil trhlinu ve filosofickém systému, který vymyslel po mnoha létech hloubání a který, jak věřil, mohl plně vyložit smysl života. Zoufal si ze zklamání. I teď však myslel ještě v logických kategoriích a věděl, k jakému závěru dojde, vloží li hlavu do oprátky, zavěšené na skobě ve stropu, a odkopne stoličku, na kterou předtím vystoupil.

Pohřbili oba vedle sebe u hřbitovní zdi. Jednoho dne se nad jejich hroby setkal syn bankéře A. s dcerou profesora B. Cestou ze hřbitova, přesně řečeno hned za hřbitovní branou, se jejich ruce nějak našly. Krátce nato si řekli, že se milují, vzali se a žijí dodnes jako v ráji.

Hlavně proto, že oba věděli od svých otců, kam vedou spekulace. Ale trochu snad také proto, že vědí, jak malou záruku štěstí dávají nakupené poklady a že nějaká ta skulina v nejdokonalejším filosofickém systému nemění nic na kráse zahrádky u domku na předměstí, ve kterém žijí.

3.povídečka

 Citováno resp. opsáno z knihy V. Fischla: Z Davidových nejkratších povídek -

ROK 3001:

Na sklonku třetího milénia se zmocnila lidstva víra, že se přiblížil konec světa. Ti, kteří věřili v posmrtný život a v soud boží, rozdávali své hmotné statky, zahazovali prsteny a šperky a v hadrech a s oholenými hlavami odcházeli očekávat konec a soud v klášterních kobkách, jeskyních a pustinách.

Nevěřící se naopak chvátali vyžít v posledních orgiích.

Tu se objevil na trhu kalendář na rok 3001. Vytiskla jej ve všech jazycích světa známá tiskárna v Jeruzalémě.

Všichni spěchali koupit nový kalendář a konec světa byl odložen.

2.povídečka

 Citováno resp. opsáno z knihy V. Fischla: Z Davidových nejkratších povídek -

Nad rozbitou hračkou:

Dítě si dlouho hrálo s hračkou, pojednou ji však zlostně hodilo do kouta. Buď se na hračce něco pokazilo, anebo je prostě přestala bavit.

Dlouho jsem pozoroval dítě, které si hrálo s hračkou a pojednou ji hodilo do kouta. Člověku napadají podivné věci. Mně tehdy napadlo, že možná i náš svět není nic jiného, než rozbitá hračka, kterou Bůh odhodil ve chvíli, kdy ho přestala bavit.

Má žena, která o těchto věcech ví víc než já, tvrdí, že se dítě vrací s láskou vždy znovu i ke starým, dávno odloženým hračkám. Snad tedy není všechno tak beznadějné, jak se nám někdy zdá.

1.povídečka

 Citováno resp. opsáno z knihy V. Fischla: Z Davidových nejkratších povídek -

Nalezeno v Osvětimi:

Bůhvíodkud se tu vzala plechová krabice, do níž si zas bůhvíkterý z tisíců vězňů, kteří nepřežili pohostinství tohoto tábora, ukládal každý útržek papíru, jejž se mu podařilo nalézt. Zapisoval na ně myšlenky, jichž chtěl snad jednou užít v knize, kterou nosil v hlavě.

Když zrezivělou krabici našli pod zpráchnivělým prknem podlahy jednoho z kasárenských baráků, byl v ní též útržek s tímto záznamem:

 Dva hradní páni popíjeli z dovedně tepaných stříbrných pohárů nejlepší rýnské víno. Jeden vypravuje o pánu sousedního hradu, že jeho žena byla minulý týden upálena jako čarodějnice. Nato prohodí druhý s údivem: ,, že něco podobného je ještě možné ve dvanáctém století? ,,

Pauza

 Již delší dobu koketuji s myšlenkou, že si dám pauzu, od věcí a činností, které nejsou nutné a které pohlcují mou mysl a čas, nehledejte v tom, milé KOČKY, nic divného.

Chemoterapie poškozuje nejen nervy a moje nohy a ruce by o tom mohly povyprávět, jaké je ze mne nemehlo, ale možná to má vliv i na buňky v mozku a jinde, co já vím. Na blog se snažím připravit pár dní dopředu vždy několik příspěvků, pokouším se vložit aktuality a také nějaké archívní věci, o kterých si myslím, že by mohly někoho zajímat a pak se večer alespoň na chvíli zaskočím podívat na komentáře a mít s vámi nějaký, třeba i krátký kontakt, o ten rozhodně nechci přijít.

A nyní si říkám: každá z vás má plno práce s úklidem a pečením a jinými činnostmi v bytě či domě a já si také ráda srovnám myšlenky v hlavě nebo knížky v knihovně.

Počkám, až na tom budu krapet lépe a ustrojím stromeček ( moje oblíbená činnost ), zajdu pro nějaké roští a ozdobím ho a dám na stůl. ( nakonec jsem stromek ustrojila ve středu, heč)

Aby vám tu nebylo smutno, vymyslela jsem pro vás kulturněpoznávací záležitost: to se asi k Adventu hodí? Náhodně jsem si na včerejší podvečer vybrala knížku Viktora Fischla alias Avigdora Dagana, rodáka z Hradce Králové a později obyvatele Izraele, velvyslance, spisovatele a autora nejen Jeruzalémských povídek. 

Z nich vám zde několik dní po sobě opíšu pár těch nejkratších, nikoli však nezajímavých.

Třeba vám přijdou vhod? Snad mě za to nikdo nebude žalovat?

Tak zítra!