Kdo hledá, najde

 Milé KOČKY, většinou jste milovnice květin a pár nějakých se mi podařilo ve Slovinsku i nafotit, dokonce občas i nějakého toho motýla nebo čmeláka zvěčnit:

běžně tam v lesích kvetly pidibramboříky a nahoře v horách i takové druhy, že nevím, co to bylo:

v parcích ovšem, to byla jiná: tam byl tedy bzukot!

znalci vědí, že Slovinsko je zemí včel a medu, vinic a vína...hor a docela prima lidí.

O Julských Alpách píší:

Julské Alpy je pohoří patřící geologicky k soustavě Jižních vápencových Alp. Z větší části leží na území Slovinska, do Itálie zasahují pouze svou menší západní částí. Julské Alpy jsou zároveň nejvyšším pohořím Slovinska. Základním stavebním kamenem je triasový vápenec s výraznou vertikální modelací

U moře

 Poslední den zájezdu jsme měli naplánovanou návštěvu městeček PIRAN a KOPER na pobřeží. Kdo by nechtěl ke slané louži? Vedro bylo kolem 32 - 34 st. a tak jsme tomu výletování po památkách moc nedaly, my dvě s Janou. Vylézt na  kopec na hrad a procházet se po hradbách jsme vzdaly, Jana už zde byla dříve s manželem, já jsem jen vyběhla ke kostelu, který vévodí celému Piranu a daleko více času jsme strávily pod slunečníkem v cukrárně se zmrzlinou a kávičkou, případně procházkou kolem moře po nábřeží.

A vůbec: posedávání u pivka Laško temné nebo u kávy, zmrzliny či krémšnitu nám šlo. Po celý zájezd! Na to jsme kabrňáci. Ale umí si někdo představit, že by si tam nedal zmrzlinu?

Milé KOČKY:

Slovinci mají bohatou historii a ne vždy vše bylo krásné a zalité sluncem. Různé pronárody tam přišly a vzaly si, co se jim líbilo a táhly dál. Pobřeží nyní mají Slovinci jen kousíček,  mezi Terstem a Istrií, diví se někdo, že si tam připadám trochu jako v Itálii ? - některé domy, množství skůtrů a jiné vlivy --- chtělo by to více dní na prozkoumávání.

Zájezd byl na 7 dní, ale de facto byl pětidenní, první a poslední den jsou na přejezdy.

Strašidelný hrad

 V den, kdy se jelo do Postojenských jeskyní ( Postojna jama ) a následně na hrad, o kterém tady chci podat zprávičku, měli jsme odpoledne také ochutnávku vína ve vesničce Slap - tedy zájemci to měli a s pohoštěním. My jsme s Janou jeskyně tentokrát vypustily a ochutnávku také. Nebyly jsme samy, udělali jsme si jiný program, stejně, jako některé maminy s dětmi, které na zájezdu byly s námi. Ovšem na hrad, který si dokonce zahrál ve filmu, jsme si vyšláply.

Zdálky na mne dělal dojem jako jeden klášter podobného vzezření v Černé Hoře.

Milé KOČKY, 

samé schody a samá skála, to je asi nejstručnější charakteristika tohoto hradu. Výhledy z jeho oken byly naprosto uchvacující. Prý nebyl nikdy dobyt, i když zájemců bylo hodně. My s Janou jsme po prohlídce naopak měly zájem o blízkou hospodu, kde jsme si daly napůl černé pivo a hrad jsme už pozorovaly jen zpovzdálí.

Pojďte, provedu vás:

Jo, dlužím vám název: je to Predjamský hrad. A připadala jsem si tam jako opice, neb jsem se snažila vše navštívit a udělat fotky a moje stará kolena si o tom myslela své!

o hradu píší:

Predjamský hrad se nachází v jihozápadní části Slovinska v obci Predjama, 9 km severozápadně od města Postojna a 40 km jihozápadně od Lublani, poblíž dálnice A1. Hrad byl postaven na konci údolí, kde se potok Lokva noří pod 123 m vysokou skálu. Stojí pod velkým převisem této skály u vstupu do jeskynního systému a tato poloha mu dala také jméno