Pod rouškou tmy

 Když jsem byla nedávno ve Vrtbovské zahradě v Praze, dověděla jsem se, že 31.10.24 bude tamtéž slavnostní rozloučení s letošní sezonou, zahrada bude od listopadu do jara uzavřena a poslední den října bude otevřeno od rána do 21.hod. - s tím, že po setmění bude slavnostně nasvícena, bude se prodávat víno a svařáky. 

Tak jsem dala vědět svým oblíbencům a s kamarádkou Jarmilou jsme tam kolem 17té hodiny vyrazily. Bylo tam hodně lidí, také spousta cizinců, došly jsme až nahoru a výhledy na Prahu byly o poznání slabší, než minule za plného sluníčka. Každopádně jsme se pobytem v zahradě potěšily, nesporně to mělo jisté kouzlo, popovídaly jsme si a setkání s kamarádkou nemělo chybu.Potmě i za umělého osvětlrení  se nám to moc líbilo, jen jsme musely hodně dávat pozor, kam šlapeme, snažily jsme se dost, abychom to i nafotily a některé snímky sem přidám, ovšem nejsem schopna říct, 

milé KOČKY, jestli se vám to bude zdát dobré. 

už tam budu....

 

Moc mne mrzí, že nemohla jít Jana a Marcela, kamarádky, se kterými jsme počítaly. Nakonec se omluvila i má milá mladší vnučka. 

Na sletu

Kdysi jsem pracovala v jednom podniku, kde jsme seděly 4 ženy v jedné kanceláři a dlouho jsme se domlouvaly, že se konečně zase jednou sejdeme, popovídáme si, prostě uděláme si babský slet. Jenže, to bylo pořád překážek a neduhů, co nám v tom bránily, až nyní - domluvily jsme se na úterý 29.10.24 na desátou dopoledne. Jedna z nás měla nedávno narozeniny a tak jsme to trochu pojaly jako oslavu. Ona přijela autem, nabrala nás postupně a odvezla do Úžic do areálu, kde už to znala. Pro mne to bylo docela překvapení, protože, ač blízko, neměla jsem o tom ponětí.

Milé KOČKY, já jsem si nevzala sebou foťák! a tak mi jedna z kolegyň vnutila její chytrý telefon a prý foť s ním. Snímky si můžete níže prohlédnout - ještě ráda se vrátím k mému fotoaparátu.

Pěkně jsme si areál v klidu prohlédly, prošly jsme se a popovídaly, co nového, později jsme v tamní hospůdce poobědvaly a kolem 15 hodiny jsme se vrátily poslušně domů. Bylo to moc fajn setkání a prý si ho určitě brzy zopákneme. 

Tento uplynulý týden byl, jak milé blogerky můžet sledovat -  opravdu výživný, ještě jsem ve čt měla další akci a v sobotu nás navštívila dcera s rodinou i udělali jsme si malý výlet (zeť bude mít brzy svátek, tak to odnesla tradičně kachna) - a časem to dění na blogu zveřejním. Tento další týden bude útlumový...střídání - jak už je u mne posledních 5 a půl roku obvyklé.

Symfonie barev

 Vážení a milí, původně jsem chtěla jít ze vsi ještě po modré značce do skal, ale vzhledem k tomu, že manžel už měl v úmyslu jet směrem k domovu, nechala jsem si to na příště, buď sem zajedu autem s přáteli a nebo busem s kamarádkami, nakonec ani nyní jsme tu nebyli poprvé. Jen tentokrát jsem načapala vhodnou chvíli, kdy se podzim docela nestydatě předváděl v křiklavých barvách a ukazoval to nejlepší, co má v rukávu pro lidi, kteří nejsou líní vytáhnout paty z domova.

Milé KOČKY, obešla jsem ten dům se zajímavou věžičkou ( doma z mapy jsem vyčetla, že se jedná o historickou vodárnu se studnou hlubší 220 m ) a na jeho plotě, po celé délce, to hýřilo a svítilo, jako by hořelo: od žluté, přes velké množství oranžových odstínů až po červené, ale kolik červených! To ani foťák neumí tak přesně pobrat.

Nu, dělala jsem, co jsem uměla, to mi věřte:

roztomilý útulek pro pocestné:

přísavník se předváděl!

Na rozdíl od bydličasopisů tu nikdo nenabízel a nevnucoval betonovou stěrku, černou kuchyni ani vše šedé, jaká krása! A do toho si představte vůni spadaných jablek, posekané trávy, jemný vánek a perleťové mraky, přes které se jen zvolna prodíralo slábnoucí, podzimní slunce. 

A nyní přidám zajímavosti této lokality:

A těch skalních objektů nábožensky motivovaných je tu v okolí spousta! Také tu bývala ve skalách mnohá skalní obydlí.