Odškrtnuto

 Milé KOČKY, již delší dobu jsem uvažovala o návštěvě Království železnic na Smíchově, že tam vezmu Honzíka, chlapce, kterého jsem kdysi, asi před osmi lety občas hlídala a nakonec jsme si k sobě našli cestu a máme pouto pevnější, než byste hádaly, chodí k nám stále, jedno odpoledne v týdnu a někdy i v sobotu.

Bylo vysvědčení, Honzík donesl samé biče a jednu dvojku - 4.tř. ZŠ.A bylo to jasné - pozvu ho na mašinky. Byl pátek, školu neměli, přišel k nám po dohodě už dopoledne. Poobědvali jsme tedy na půl dvanáctou, Jeli jsme v poledne do Prahy, a pak, pěkně do světa mašinek, autíček, dokonce jeho oblíbeného Merkuru.

Pro dnešek ale - protože chci potěšit hlavně vás, milé KOČKY, uvedu pár snímků, které jsem tam ukořistila a jsou převážně holčičí. Ty ostatní ( některé ) budou později následovat.

Připomínám, že se tam pravidelně střídá jakoby denní a noční osvětlení, tak ne všecny fotky jsou pořádně nasvícené.

 

Berte to jako milou vzpomínku na Růženku. Dost často na ni myslím.

Barevně

Nakoukneme, milé KOČKY, na jednu z našich procházek okolo Nerátek? to jsme si s Janou v listopadu vyšly do Mlékojed a k tůni - rozuměj k bývalému rameni Labe. 

Mám moc ráda zdejší prostředí, kousíček od města a v každé roční době jinak zabarvené a jinak zvířátky obsazené - zjara tam kvetou dýmnivky a hnízdí kachny a labutě a kdo ví, kdo ještě, na podzim to hýří barvami...rybáři tam podřimují a sní svůj sen o pořádném úlovku...

My jsme se ,,vyluftovaly,, - vypovídaly a jdeme zpátky do svých bytů...taková naše přírodoterapie.

K pískovně

 Malá procházka na druhý břeh - do Mlékojed -

milé KOČKY, nic tak atraktivního, co by někomu vyrazilo dech nebo to všem musel hned přeposlat tu nemáme a tak dnes jen skromně:

socha ve staré části Nerátek:

pískovna cestou do Tišic:

V létě je tu živo:

Na trati Praha - Turnov - Tanvald:

Studie na strouze u Janiny zahrady:

Ve Středohoří

 Zima u hradu Kostomlaty:

Milé KOČKY, tyto skvělé snímky mi z výletu poslaly dvě bývalé kolegyně, pilné turistky, Markéta a Ilonka a jsem moc ráda, že vám je mohu tady ukázat - třeba někoho navedou na tento hrádek časem také. Je to od Milešova kousek ,,přes les,,.

Pod dekou

Leden, ještě k tomu málo zimní, šedivý, mokrý a nudný, řekla jsem si - s tím musím, milé KOČKY, rázně něco udělat - proto není divu, že jsem koupila 5 knížek a čtu, pěkně pod lampou a pod dekou - ušák i postel jsou nyní moji častí a přítulní společníci.

Asi nepřekvapí, že už jsem dočetla 4 z nich a čeká na mne poslední, pak se vydám raději do knihovny a napůjčuji si něco na únor. 

Tady jsem pro vás  a především pro sebe nafotila, čemu jsem se po večerech věnovala - já vím, není to žádná oddechová četba, ale já to tak mám, že to střídám.

Tato mne čeká:

Tohle jsou moje největší kámošky, se kterými se občas radím - ty už mám hodně dlouho - dárečky od matinky a od některých sourozenců.

Čtu, milé blogerky, docela hodně, ale zapomínám si knížky nafotit a přidat je do ,,knihovničky,, na blogu - tak jednou taky udělám výjimku.