Praha - neotřele

Máme tu měsíc, kdy už to jaro určitě přijde - co takhle přidat Prahu ( jako by tu nebyla každou chvíli ).

Milé KOČKY, to je město, o kterém kdysi Libuše leccos věštila, kde si Šemík málem zlomil nohy a pak sotva doběhl do Neumětel, město - kde se snaží uplatnit kdejaký Brňák - ( mám v Brně moc fajn kamarádku, se kterou se smějeme tak, až mě bolí břicho, ona tomu říká hantecem lochec - nic proti normálním obyvatelům Brna ) - Praha, město, které nabízí ve dne v noci spoustu krásy ( pokud nefotíte záměrně sprejerské výtvory, odpadky a nevydáte se na Václavák po setmění ) - můžete fotoaparátem ukořistit památky staré, starší a nejstarší - třeba rotundy, budovy moderní, povedené i nepovedené - zahrady pod hradem úžasné, ale také zákoutí po celé Praze k uzoufání. Fontány a kašny bez vody, plné smetí - na druhé straně ovšem divadel a míst určených kultuře spousta - na každém rohu, stejně jako hospod a kaváren.

Podíváme se té naší Praze na zoubek: 

na mém velmi oblíbeném mostě - říkám mu beránčí:

mohli by občas ty sloupy a ozdoby vapkou umýt - souhlasíte? milé blogerky?

tady mne při pohledu na Vltavu napadne vždy jeden vtip, ale je pouze pro starší 18 let, tak sorry:

V Pařížské - zase jsem si zapomněla peněženku a kartu doma!

Goleme, jsi na půdě?

Věříte, že tyto fotky jsou z jednoho Silvestra a jsou důkazem, že neběhám jako japonský turista jen po Karlově mostě a nedělám si selfíčka.

Loučím se a pokud budu na blogu, nebude to dříve, než v pátek večer. 

Nejspíš

 Milé KOČKY, milí blogeři, po tom, co jsem zažila v Praze v pátek ráno, zauvažovala jsem o možnosti, založit, možná, novou rubriku - Nástrahy života, nebo Zážitky k smíchu, či něco podobného.

To bylo tak, Na Hl.n. jsem skočila na metro a na I.P.Pavlova jsem vylezla po několika schodech do tram. dvaadvacítky, sedla jsem si na volné sedadlo a za chvíli jsme vyrazili směrem ke Karlovu náměstí, s tím, že já vystupuji ve Štěpánské a zbytek se došourám pěšky.

Poslední do tramvaje vyšla asi starší paní o holi? - nevím přesně, kdo to byl, neotáčela jsem se, mladá paní - asi 35 let, sedící za mnou, povídá - pojďte, já vás pustím. Paní si sedla a rozjeli jsme se. Slyším tu ,,mladici,, - jak povídá stařence něco v tom smyslu, proč jsem ji nepustila sednou já. A sypala domněnky různého významu. Trochu jsem zamžikala řasama, kterých mám pomálu a zbystřila jsem pozornost, zda opravdu mluví o mně. Během krátké jízdy a jejího výkladu jsem se ujistila, že ano. Začala jsem se v duchu smát - stačilo, abych sundala paruku a otočila se na mladici a byla bych asi v tramvaji rázem sama. Paní netušila, že muzea u nás a v cizině se o mne perou, nejvíc zájmu projevují v Pehřimově v Muzeu kuriozit... A už jsem měla jasno, že zezadu asi nevypadám na 77 let, kterých jsem se dožila v polovině února a pak - jak se kdo cítí a jak mu momentálně je, to asi ostatní nevidí a vědět nemusí, pokud se sami v takové situaci neocitnou. Proto jsem zachovala klid, ve Štěpánské opatrně vystoupila a na mladou slečnu/paní se mírně usmála. Málem jsem jí popřála hezký den. 

Musím se ovšem také přiznat, že poslední dobou mne často mladí v Praze - jak děvčata, tak chlapci, pustí sednout, asi, když vidí tu zmuchlanou babičku. A věřte, že po některých ,,procedůrách,, neskáčete jako tatranský kamzík. 

poznámka: Nevíte někdo o prodejně náhradních dílů na člověka? A kdyby měli zrovna akci = slevy, tak bych tam zajela s dodávkou a nakoupila ve velkém stylu, něco na hned a něco na horší časy. 

Jaké je resumé? Opatrujte se, žijte v harmonii. 

Konečně výlet

 Máme pondělí, nakousli jsme březen - začíná týden, ze kterého mám docela strach, a proto jsem využila včerejší nedělní, slunečné odpoledne, abych si dodala kuráže a nastřádala síly - po jistém vyjednávání jsme s Janou a jejím manželem jeli na menší výlet, s kratším zastavením v Úžicích - poté jsme se přesunuli do Lobečku, což je pravostranná část Kralup, abychom si udělali výšlap kolem Vltavy na vyhlídku na Nelahozevský zámek přes hladinu řeky a cestou se pokochali sněženkami a také je nafotily, ( my dvě ) - sluší se poděkovat za info o této lokalitě blogerovi, který si říká Ian Dury.

Nezbývá mi, než napsat, že tam bylo mnoho lidí - dvojice se psy, dvojice s kočárky, jednotlivci a větší skupinky, moc pěkné to bylo, jaro bylo ve vzduchu a celá výprava mi přišla náramně vhod.

Abyste, milé KOČKY, o nic nepřišly, pokusím se vám některé z mnoha snímků ukázat.

v říjnu to bylo v Úžicích rozhodně barevnější!

A vydáme se z Lobečku po modré směr Veltrusy: 

 a hele, práce bobra!

nejsem otužilec a tak z plavání zatím nic nebylo:

Zámek v Nelahozevsi přes Vltavu - zasloužil by si kabátek ve světlé barvě.

Našla jsem tam i úplně rozšláplý trs sněženek! Nafotila jsem asi 250 fotek těchto jarních, křehkých krásek! všechny byly úchvatné, i ty ještě ne úplně rozkvetlé.

Dovolte mi, milé blogerky, věnovat je všem hodným lidem a také těm, kdo potřebují povzbudit. Bylo jich tam pro všechny dost.

 

Vzpomínka na H.Zagorovou - nešlap, nelámej.