Ozdoby na stromek

Letos novinka, prvně budu náš malý stromek zdobit spolu s vnučkami.

Milé KOČKY,

mám takový rituál, že si stromek postavím na stůl a ozdoby dávám na větvičky kolem dokola,

---

ovšem! ty vzácné a hezčí staré skleněné kouličky, sněhuláčky, ptáčky, koníky, medvídky, pochopitelně dopředu a ty méně oblíbené tak nějak do pozadí...,

kočku, muchomůrku, domečky, kostelíky, je to pěkný mišmaš.....nakonec ovinu řetěz a případně světýlka

( už jsem světýlka někdy dávala i jinam, ne na stromek )

a teď, když to nebude jen na mně, jsem zvědavá na výsledek,

hlavně bych nechtěla nic rozbít....mám naše ozdoby ráda a je v tom kus historie naší rodiny...

ale už to bude i jejich, vnuček, historie....pro ty děti to děláme...

Tak si držím palce, aby se to mně i oběma vnučkám líbilo, být spolu a zdobit stromeček.

Šotkové a skřítci

Naše vnučky,

milé KOČKY,

mají deset a osm let a půl roku každá k tomu navíc.

---

Moc rády jezdí k babičkám, jak ke mně, tak k té druhé, nebo já jsem ta druhá??, jak se to vezme....hihi.

U babičky Květušky pečou vánočky, nějakou si i obvykle dovezou domů, k velké radosti tatínka a maminky.

U nás vánočku spolu péct nebudeme, máme spolu být dva dny před svátky, ale mladší vnučka si vyžádala péct se mnou cukroví, tak se do jednoho druhu, i když tak krátce před vánoci, pustíme....

jsem na ně zvědavá, jak se jim ta práce bude líbit.

Doma s maminkou pečou před Vánocemi a zdobí už několik let po sobě perníčky, slepují linecké koláčky, vyrábějí ozdoby z korálků z Poniklé, zdobí si vlastní stromek,

jsou to milí šotkové...nebo skřítci?

někdy prostě spolu pečem a je jedno co, občas třeba housky:

Průšvih o Vánocích

Vánoce přicházejí a moje myšlenky krouží ....s Vánocemi mám za svůj dlouhý život spojeno hodně různých zážitků a vzpomínek.

Dobrých, vtipných i těch méně veselých...

---

Tak např. se moji rodiče brali 23.12., pár let po válce, mamka přišla z Čelákovic a táta ze Strakonic, aby se na severu,

v Děčíně, sešli, poznali a vzápětí vzali....

( na svatbě jsem prý už tak trochu s nimi byla, jsem prvorozená....ale pšššt), byla to revoluční doba, děti se rodily i dřív, než 9 měsíců po svatbě....

A nejmladšího brášku, Toníčka, jsme dostali pod stromeček...v roce 1957...

a nyní,

milé KOČKY,

k tomu průšvihu:

( to se mi to vzpomíná, po tolika letech!)

Bydlela jsem v baráčku na okraji jednoho města na severu, veliký obývák měl prkennou podlahu a krásný trámový strop.

Vše už jsem měla coby mladá nadšená hospodyňka na Vánoce uklizené a vydrhnuté ( rejžákem! ), stromeček nazdobený, dítko necelý rok staré v postýlce, když tu, 23.12. dopoledne! na kole přijel kominík a že musí udělat cosi...zkrátka vylezl na střechu, ke komínu, a kutil tam, pak slezl, dal mi podepsat sešitek, že u nás byl, krátce jsme popovídali a popřáli si hezké svátky, a on pak odjel dělat svoji práci o dům dál.

Dobře udělal, neb bych ho asi přetrhla vejpůl, poté, co jsem přišla do bytu.

Měli jsme kamna Clubky, ze kterých a také z rour vedoucích do komína se valil čoud, saze, smrad. Na všem, opravdu na všem, ležela vrstva sazí, taktéž na dítěti, které nechápalo, co se děje. Já jsem byla zralá na koronárku.

Takže otevřít všechna 4 okna, běžet pro babičku o poschodí výš, předat kašlající dítě, vyslechnout si od babičky rady, že musím vzít kýbl, lopatku a jít do chodby vybrat saze, které utrhl kominík v komíně a které spadly dolů a zatarasily kouřovod...tu práci měl prý udělat kominík, ale...nějak se k tomu několikrát nedostal,....

Já jsem vynosila spoustu kýblů sazí, pak jsem začala uklízet v obýváku a týden jsem měla opravdu dost práce vše dát jakž takž do pucu...ještě občas v létě!!! jsme nacházeli malé shluky sazí leckde ve škvírách,

a pak mi někdo něco povídejte o NOČNÍ MůŘE....

manžel mě po návratu z práce našel v slzách a v sazích....ještě, že tenkrát nebyly mobily!

A když vidím kominíka? žádný šťastný úsměv u mne nevykouzlí!

Průšvih před Vánocemi

Pečení vánočního cukroví, to víte dobře,

milé KOČKY,

že to je v Čechách dobrý zvyk, tradice, nejprve nakupování drahých surovin,

---

pak přes den a někdo po večerech plno práce, poté úklid,

záleží také na tom s kým a kde pečete, že?

Jednou, před několika lety, když byla starší vnučka ještě batole,

pekly jsme opravdu dost drahé cukroví s dcerou až pozdě večer,

krásně se nám vše povedlo, nic se nelepilo, nic jsme nespálily,

až na poslední operaci a to: když jsme vytahovaly poslední tři plechy s cukrovím z trouby, vzaly jsme za pečící papír a nesly cukroví k nejbližší pracovní ploše každá za dva rohy toho papíru, byly jsme už unavené, ospalé, papír ,,pečený ,, a najednou se nám hezky napůl roztrhl a cukroví spadlo na podlahu, ze které se sice ,, dalo jíst,, - nicméně jsme měly místo luxusního čokoládového cukroví hromádku drahých drobečků, vyřešilo se to smetáčkem s lopatkou a brekem...

zbylo nám toho cukroví i tak dost, ale nezapomenu na pocity marnosti nad tou spouští....

bylo to D R A H É poučení...

Prstýnek

Když mi bylo asi šest let, a že je to hodně dávno, pro vás, nezasvěcené,

milé KOČKY,

jezdilo se tehdy na dráze občas ještě vagony,

---

ve kterých se topilo kamny na uhlí!!!, já to pamatuji, jak průvodčí přikládal!

tak tehdy ,, jednou,, - mě vzala babička vlakem do Strakonic a tam, ve velkém městě!, jsem viděla za výlohou něco úžasného.

Z čokolády, marcipánu a dalších voňavých hmot byla vytvořena paseka, kde trpaslíci řezali ruční pilou dříví...a dělali plno jiné práce....babička mě nemohla od výlohy dostat...pořád to vidím....

posléze mi koupila stříbrný prstýnek s kominíčkem, který držel v ruce zelený čtyřlístek a přes rameno měl přehozený žebřík...

cestou domů, v motoráčku, při otevřeném okně ( pamatuji se, že okno se stahovalo pomocí jakéhosi řemenu! )

jsem máchala rukou venku z okna a jelikož mi prstýnek byl větší, stalo se, co se stát muselo a prstýnek mi spadl a už jsem ho nikdy neviděla, řvala jsem jak pominutá a nedala jsem se utěšit.

Já mám s kominíky vůbec pech....

A tak tam někde, na trati mezi Sedlicí a Strakonicemi, leží můj první krásný šperk...a už hóóódně dlouho.