Čápi

Komu by se nelíbili čápi, že?,

milé KOČKY,

čápi přinášejí do našich končin jaro,

některým lidem syny,

oživují louky a pole,

( děsí žáby, hady )

a

jak vidno ze snímků z obce Pohledu -

na zdejším komíně:

umožňují turistům zajímavé snímky.

Tedy,

nevím jak vám,

ale mně jsou velmi sympatičtí a obdivuji je,

jak starostlivě pečují o svá dítka!

Vysočinou

Říkala jsem si už delší dobu, že si naordinuju pár dní nebo týdnů dietu,

tedy, dietu v cestování,

že budu,

milé KOČKY,

sedět doma, uklízet a zvelebovat byt, číst, spát a tak,

že se nanejvýš občas podívám do map...

jenže, to je ten problém!

koukám do mapy a už mě to bere....

zkrátím to:

dopřáli jsme si spolu s manželem a kamarádkami Janou a Marcelkou takové menší toulání Vysočinou...

obec Pohled se starým kostelem,

městečko Přibyslav,

Zelená Hora u Žďáru nad Sázavou (UNESCO)

Jihlava - ZOO, hradby a památky po městě -

( v restauraci Na hradbách vysoké ceny a jídlo nic moc! ),

městečko Brtnici a nedaleký hrad Rokštejn u Panské Lhoty jsme nakonec, bohužel, vypustili pro objížďky - zůstává v plánu na jindy ( tam jsem již hodně dlouho nebyla! ),

následovalo malé zastavení ve Stonařově - rotunda!,

městečko Třešť, ale už nezbyl čas na plánovaný hrad Roštejn jihozápadně od Třešti...

kopec Křemešník s pěknou rozhlednou a dalekými výhledy,

Červená Řečice - hradozámek,

( tady jim moc přeji, aby se návštěvníci hrnuli a i díky tomu majitelé měli finance na zvelebení a opravy, už teď musím uznat, že hodně udělali )

a tradičně nedaleký klášter Želiv...

Dovolte mi, abych vám ukázala pár obrázků z naší cesty Vysočinou...

Nákup

Dnes jsem si zase udělala radost,

přeci, když to nikdo jiný neudělá,

že?,

milé KOČKY?

koupila jsem si řezané květiny, takové drobné chryzantémy, já jim říkám listopadky ( v červenci )

protože byly naprosto jiné, než vídám a kupuji jindy,

růžové a se žlutými prostředky,

neobvyklé...

nemohla jsem je tam nechat!

A pak jdu a za pouhých 25 Kč květináč s chlupatými lístky, hezky vonící,

vypadalo to jako druh rýmovníku,

tak jsem ho koupila...

a už si lebedí na parapetu...

Výročí

Včera měl manžel narozeniny a protože to nemá v oblibě, nějaké to oslavování,

přijal jen gratulace,

odbyli jsme to sladkostmi a dobrým obědem,

a!

uděláme si vbrzku výlet...

pro něho ruce na volantu a plná nádrž je vhodný dárek!

Jo,

milé KOČKY,

a já si tady vzpomínám na hezké chvíle -

přesně před rokem jsem na zájezdu

busem brázdila Polsko až k Baltu a moc ráda na to vzpomínám,

hned bych tam jela znova.

Musela jsem si uvařit kafíčko,

a podívat na fotky,

na to,

jak jsme v Lebě šli pár kilometrů po pláži a nechali se ovívat větrem...

člověk prý má koukat dopředu, ale jednou za čas se může ohlédnout, že?

A jestli mi něco vadí na tom skvělém zájezdu, tak je to fakt,

že moje kolegyně Jana tehdy nemohla jet se mnou...

prodělaly jsme obě....

Taštička

Chlubení není moc pěkná vlastnost, ale zase tak často se nechlubím, že ne?

a tak jednou za čas, proč ne?

Udělala jsem si radost,

milé KOČKY,

po delší době jsem si koupila - možná, že zbytečnost,

věc, která je moc hezká,

hodí se mi na brýle nebo tak něco, na nějakou maličkost...

však já už jí nějaké uplatnění - funkci - vymyslím.

Pořád se na taštičku musím dívat, jak je pěkně vypracovaná a barevně sladěná...

Vyšívala a ušila jedna blogerka, prodej přes Flér...

vzpomínám - jak

kdysi moje dcera, tehdy školou povinná, vyšívala obrázky ovoce,

podle nějaké předlohy z Burdy a škoda, že je nemám

( kam se poděly, netuším )

zarámovat a zavěsit na zeď bych zvládla a měla bych krásnou dekoraci.

( pozn.: kupodivu se mi taštička moc líbí i když je laděná do modra )