pondělí 7. května 2018

Spolu

Venku je tak krásně,
( zemědělcům se to teplo a sucho asi jeví jinak! )
proto jsem už dala na balkon své muškáty a ještě si jich asi 5 přikoupím.
Sedla jsem si na chvíli k počítači a prohlížím si fotky z doby,
kdy mladší vnučka chodila ještě do školky,
bylo to moc hezké období...
( hledám nějaké staré, roztomilé fotečky, potřebuji udělat přáníčko )
Obě vnučky teď chodí na osmileté gymnázium,
jedna do prváku a druhá do třeťáku a už je to o něčem jiném!
A tady jsme,
milé KOČKY,
byly často spolu:
(pozorná návštěvnice blogu najde i psa )

sobota 5. května 2018

Fiasko?

Manžel včera večer projevil zájem projet se v sobotu někam na výlet,
směr a cíl nechává na mně.
Nabídla jsem Šluknovský výběžek ( rozhledny Dýmník, Vlčí Hora, Tanečnice a tak...)
nebo Hruboskalsko, ale tentokrát od jihu.
Vybral si to druhé.
( ve výběžku jsme léta bydleli a připadá mu to moc obyč... )
Já jsem už dávno plánovala, že někdy pojedeme do oblasti Všeň - Vyskeř - Hrubá Skála,
že si prohlédneme domky v obci Kacanovy, případně v těch vesničkách okolo.
Že necháme auto třeba v Kacanovech a půjdeme pěšky ke Kopicovu statku, ke zřícenině hradu Kavčiny, na hrad Valdštejn, případně vylezeme ke zřícenině hradu Kozlov.
Jenže!
Milé KOČKY!
Situace na silnicích pana L. pěkně vytočila, byl pěkně napružený,
v Kacanovech prohlásil, že se mu tam nelíbí,
že na Valdštejnu jsme byli mnohokrát,
( máme to tam, po pravdě, prochozené křížem krážem tolikrát od Hlavatice k Troskám a dál k Jičínu, ze Sedmihorek k Sobotce )
a pořád jel a co já s tím?
Řičiči něco říkat, je jako dráždit hada bosou nohou,
zaimprovizovala jsem a promptně vymyslela,
že pojedeme do Českého Dubu, k rybníku do Hamru na Jezeře a přes Mimoň a Doksy a Mělník domů.
Udělali jsme několik zastávek, podnikli několik procházek v jarním vzduchu, nafotili pár obrázků, pozdravili v dáli se vypínající Ještěd, dokonce jsem si natrhala kopřivy na čaj v čistém prostředí.
A dovezla jsem i pár větviček šeříku, který rostl a kvetl všude podél silnic a na mnoha místech ve všech obcích, kterými jsme projížděli. Ta vůně!
Takže jsem si krásné, roubené chaloupky prohlédla jen z auta!, ale není všem dnům konec.
Pohled na Příhrazy mi připomněl lepší časy, kdy jsme tu výletovali pěšmo a nyní bych tam - do skal - raději nešla.
Vyměnili jsme si s mužem během dne energii, on se nakonec řízením uklidnil a já se vytočila!
Krásný den to byl, stromy v Podještědí ještě kvetly, zeleň svěží a nezaprášená,
všude plno bicyklistů, motorkářů a aut, ale také úseky silnic s děsnými dírami a nerovnostmi,
to nikde jinde nevidíte ( Německo, Rakousko ).
Alespoň jsme si pár úseků silnic, kde to bylo bez děr, opravdu skvěle užili.
A všichni, kdo předjížděli na plné čáře nebo na dvou plných čarách měli na SPZtce áčko!!! a motorkáři taky nedodržují pravidla.
To víte, neřídím, kochám se výhledy a tak vidím i co nemám.
Přikládám nepříliš atraktivní, řekla bych, obyčejné fotky.
Výlet nakonec nebyl takové fiasko?
( trochu jsem záviděla na těch silničkách kolařům, že si to tam mohou prosvištět a já momentálně ani náhodou )

Někdy příště na shledanou.















































































čtvrtek 3. května 2018

Pozdvižení

Musím se smát, i když vlastně téměř není čemu,
protože jsem teď ta ,,padací babička,, - vodí mě manžel, pokud už někam musím jít,
za ruku.
A sousedky, převážně vdovy a neúnavné pozorovatelky přes záclony,
které jsou - řekněme - o 15 let starší než já,
mají pohotovost,
nejspíš se domnívají, že prožíváme v našem manželství renesanci,
sepnulo se jim
1.máj + kvetoucí stromy, naše vodění se za ručičku a pomalá chůze a BYLO TO.
O mém blogu nemají šajn, počítač nemají a tak se nedočetly o mých zdravotních potížích a pravém důvodu a já jim to říkat nebudu.
Pravda, byly doby, kdy manžel po práci rybařil, já jsem za ním jezdívala kvečeru na kole s menáží a vydrželi jsme na tůni klidně do 23hod.,
komárům jsem tam znepříjemňovala život malým čoudivým ohýnkem, pod nímž se nám dělala večeře...
( znáte? : dáte masíčko, papriky, cibuli, rajčata do alobalu a nad tím delší dobu přikládáte klacíky na ohníček )
pak manžel 1.5.2002 odešel do důchodu a vše se trošku změnilo,
každý z nás měl jiné priority,
manžel si hrál se svými hračkami: radiostanice, počítač, TV,
já se svými:
práce, domácnost, cestování, knížky, a pilné ježdění za vnučkami.
I pak jsme občas chodívali s mužem na večerní procházky kolem Labe, ale ...
posledních 15 let to bylo málokdy...
a najednou tohle - babky jsou ve střehu.
A já?
Milé KOČKY,
klidně se s ním budu vodit za ručičku, i když už padat nebudu.

středa 2. května 2018

Odrazem

Tyhle odrazy ve skle auta fotím často a ráda.
( a taky budovy v loužích, když naprší )
Milé KOČKY,
na první jsme s Janou spolu v Zubrnicích.
Druhá je hrk frk fotka v Úštěku na náměstí.
Líbí se mi ta zdánlivá deformace budov...






úterý 1. května 2018

Figurky v Úštěku

Psala jsem včera o výletu do Úštěku, který jsme podnikli v sobotu
a dnes se k tomu musím vrátit a ukázat vám,
milé KOČKY,
co to bylo vystaveno na takovém jakémsi podiu za figurky,
zdánlivě to vypadalo jako betlém, ale nebyl:
byla to úžasná vesnička a lidičky s jejich typickou činností:
hezky rozpohybované,
kdyby tam nebylo tolik diváků, asi bych toho vyfotila ( a pořádně ) i víc.
Ale jako lákadlo by tohle mohlo stačit.
( kdo to vyřezal a zprovoznil, je machr a je to pěkné pokoukání na lidské hemžení! )