Rozhovor

Včera na Vyšehradě:

jeden cizojazyčný rozhovor a můj ,,špionážní,, snímek:

Milé KOČKY,

copak si asi s tímto výhledem povídali?

Nedělní odpoledne

Počasí na dnešní datum nad očekávání krásné,

odložily jsme s Janou domácí práce a jiné povinnosti manželek, maminek, babiček na jindy -

a hurá po obědě do Prahy.

---

Spousta lidí měla podobný nápad, takže jsme ani na Vyšehradě, ani na náplavce nebyly samy.

Tentokrát jsme neběhaly po památkách,

jen jsme se prošly a pokoukaly, kde co lítá...

užily jsme si předpodzimní atmosféry a sluníčka.

A pro ty z vás,

milé KOČKY,

kdo se do Prahy chtějí podívat a nemají na to čas,

přidám pár obrázků.

Za chvíli

Za chvíli jdu gratulovat,

milé KOČKY,

---

vypadá to na milou sešlost v rodině mé dcery:

přeji vám všem hezkou sobotu a užijte si pěkný, zatím to vypadá na skoro letní den.

A já svištím...

Za kulturou

Obvykle, když chceme jít např. s kolegyní Janou ,,za kulturou,, - zajedeme si do Prahy a tam je možné jít do divadla na každém rohu.

Tentokrát je to krapet jinak.

---

Kultura přijede za námi.

Pan Štěpán Rak a jeho kytara nás nalákala udělat si čas jeden večer na konci září a divadelní představení navštívíme koncem října, v místním kulturním stánku,

vstupenky, neboli lístky, bilety či lupeny už máme doma.

To by v tom byl čert, abychom se nezkulturnily.

Těším se.

Nalakujem nehty, oblékneme slušné šatičky, co zakryjí faldy, nahodíme fasádu a použijeme trochu parfému.

Čisté botky na podpatku a jde se na to.

Obchod

Ocitla jsem se kdysi v prekérní situaci a nutně jsem se potřebovala zaměstnat, po přestěhování jsem nemohla dál pracovat na stejném místě, dítě mi šlo do první třídy, tak jsem skočila z výšky do bazénu, kde nebyla voda =

nastoupila jsem do obchodu, o kterém jsem nic nevěděla.

---

Jo, v mládí jsem si hrála na prodavačku, ale stejně i na učitelku, na aranžérku, ale pokud bych měla mít svůj krámek nyní, muselo by to být na úplně jiné úrovni: kožené boty, kožené kabelky, klíčenky, kufry, kožené rukavice - někde na hlavní třídě v pěkném okresním městě v obchodě s nádechem první republiky.

A nějakou tu naklonovanou prodavačku vyučenou u Bati.

Ale hodně rychle jsem se to pod vedením paní vedoucí - zkušené obchodnice a pod nátlakem okolností naučila.

Taková menší samoobsluha v malém městečku v pohraničí - to nebylo nic k závidění.

Dodavatelé přijížděli každý den, ale nejhorší byly středy.

Pekař, Mlíkař, Maso, Uzeniny, Lahůdky, Cukrář, Mrazírny, Rybena, Velkoobchod jeden týden a jak já říkám Koloniál druhý týden, Sýry, Pivo, Ovoce a Zelenina, Nealko, částečně i drogistické zboží.

Oči musíte mít na stopkách neustále - jak vpředu, tak vzadu, abyste se neošidili při vážení a markování, abyste nezaměnili dražší zboží za levnější a naopak, aby vás neošidili dodavatelé, aby vám na prodejně nekradli zákazníci

( i takoví byli! a řeknu vám - je to trapné a zprvu nevíte, co s tím! ).

Máte - li na prodejně jednu sílu, kterou neznáte, musíte ještě kontrolovat i tu.

Vše vám dojde rychle, neb nad vámi visí nikoli Damoklův meč, nýbrž: HMOTNÁ ODPOVĚDNOST!

Ráno naklušete a pokud jsou zrovna mrazy - jdete zatopit pod kotel, je - li spousta sněhu, musíte ho odházet, aby se dodavatelé dostali k rampě, sami si uklízíte celou prodejnu, včetně skladu, a když se vám po dlaždicích projde v zimě traktorista s holínkama od bahna, slámy, nafty a siláže, věřte, že ten hadr a koště použijete vícekrát.

A když máte kontrolorku z lidu, která požaduje výhody a vy jí je nejste ochotni poskytnout - máte problém. Baba chce kompoty, nebo tresčí játra a pod. - kterých vám dají jen 10 ks jednou za čas a co s tím?

Takže jsem si ,,zaprodávala,, celých šest let a poznala dobré i horší lidi pěkně zblízka. Udělala jsem si obchodní minimum a prošla mnoha školeními a pak jsem tuhle zajímavou práci opustila - přišlo nové stěhování a další, ale úplně jiné zaměstnání.

Život mě chtěl naučit další zajímavosti!

Ale zabalit zákusky či chlebíčky, rychle spočítat cenu za zboží bych uměla i dnes. Naštěstí to využívám jen pro sebe, když jdu nakupovat. Předem vím, jakou sumu to nesmí překročit.

Jenže, dneska už nikdo nic nepočítá, cena se načítá na čtecím zařízení a možná by to na papírku s tužkou v ruce ty holky ani nedaly dohromady.

Dnes je zboží všude plno, ne vše je kvalitní, ale třeba po chlebu z té doby dávno minulé se mi opravdu stýská.

Chce se mi říct: nedivme se, když jsou prodavačky kvečeru bez úsměvu a snažme se je, my zákazníci, třeba svým malým úsměvem povzbudit:

třeba mají nemocné dítě, bolí je zub, jsou v práci už spoustu hodin, co já vím?

A - zdravit by se mělo, divím se, že ani zákazníci ani prodavačky mnohdy nepozdraví, neděkuje se. A že si všímám!

( stalo se mi také, že mi pokladní dala zpátky na tisícovku a já platila pětistovkou, byl se mnou můj manžel.

Pokladní říkám - schválně: máte to špatně!

ona po mně vystartovala a začala se hádat!

tak s pobavením koukám, co bude, chvíli čučela, pak po mém vysvětlení pochopila, vzala si své zpátky a ani nepoděkovala. Manžel před ní i druhými zákazníky za námi povídá: měla sis to nechat, ta si to nezaslouží vrátit.

Ale já si myslela své. )

A co vy,

milé KOČKY,

jak a co rády nakupujete?