středa 31. října 2018

Blog

Koukám, blog se zbláznil, ať dělám, co dělám, fotky pod článečky mizí, takže:
milé KOČKY,
až se to tu vystříbří, buď budu pokračovat nebo změním ,,hospodu,,.


Do té doby se mějte opravdu hezky, barevně, podzimně.
Nehodlám se s něčím, co mi má přinášet radost a přeneseně i vám, mým návštěvnicím, zlobit a nervovat, na to mám jiné:
politiky a zlobivé spoluobčany nebo černé ovce v rodině.
Jiřina

Pochůzka

Občas musím ,,do města,, a jakmile si nevezmu foťák, vždycky něco natrefím, co bych ráda vyblejskla.
Jako dneska:
takže jsem dala nákup domů a hurá znova na pochůzku s fotoaparátem,


přeci, my - senioři, jestli něčeho máme dostatek, je to čas, že jo?
( no, jak a kdy )
Milé KOČKY:
pár snímků, které by mohly zajímat i vás.
Jak to okolo návsi u nás v N. vypadá posledního října 2018.






































úterý 30. října 2018

Podzim v městě N.

Včera tma, vlhko, chladno, dnes od rána vítr, modré nebe a sluníčko, teplo.
Taky mi uschly snadno cíchy,
které jsem po vyprání pověsila na balkon.


Uvědomila jsem si, že letos nemám téměř žádné barevné podzimní fotky,
proto jsem si na cestu do knihovny a na poštu vzala foťák sebou:
no, moc toho k focení už není, ale přeci jen jsem,
milé KOČKY,
něco málo napaběrkovala:









































pondělí 29. října 2018

Blázen v akci

Jestli je to počasím, nebo tím, že jsem dnes po dlouhé době byla u vnuček ( mají volno a prý dokonce i zítra! )
a ač jsme na poslední dovolené byly spolu v srpnu,
to bylo přeci nedávno!


už se cpu do plánování dovolené na příští rok.
Zjistila jsem, že pěkná místa s hezkým ubytováním jsou zamluvená dlouho dopředu,
hodlám s vnučkami ještě - během tří let -
jet na Děčínsko
Mariánskolázeňsko a Chebsko
a!
Domažlicko.
Později určitě nebudou stát o to, aby byly s babičkou někde, kde můžou být s kamarádkami a klukama,
že jo,
milé KOČKY?
Takže jsem se pustila do hledání v mapách, našla jsem jedno sympatické místo poblíž Domažlic a uvidíme, co z toho
vyjde. Termín máme s největší pravděpodobností na poslední týden v srpnu a to bude asi zase pěkné vedro?
Proto se zašijeme do lesů a ukážu těm našim Lasičkám, co tam znám pěkného.
Je toho tam opravdu hodně.
Jistojistě se mají na co těšit.
A pokud to nevyjde, najdu obratem něco fantastického jinde, v ČR toho je!
Babka nadšenec se zas má na co těšit.
( jen výšlap na Čerchov - na ten si tentokrát, s politováním, asi nechám zajít chuť!)
Zatím nechám vybraný penzion jako tajemství, až to bude TUTOVKA, zveřejním...
život je nádherný, nemyslíte?

neděle 28. října 2018

Výročí

Nerada to dělám, ale jednou si to dovolit můžu:
máme tu významné výročí a já si celý život připadám jako nenápadný a celkem anonymní historik/amatér.


Totiž čtu a bádám si o různých dějinných souvislostech a událostech,
zajímalo mě od mládí od Egypťanů, Řeků, Římanů až po 2.sv.válku úplně všechno.
A taky o První republice jsem slyšela od babiček a něco málo z dějepisu.
Jak jsme byli po rozpadu Rakousko Uherska úžasná republika, vyspělá a úspěšná ekonomika,
ale byly i problémy s menšinami,
učilo se za mého mládí o krizi v r.1929 a střílení do dělníků,
a taky je mi jasné, že když se někdo narodil do bohaté rodiny, měl jiné starosti, než moje babička, která měla 4 děti, manžel jí ve věku 33 let umřel na souchotě a ona měla zaměstnání jen příležitostné - posluhovala.
Tenkrát se nedalo jít na úřad a dostávat pravidelné dávky jako dnes!
Tatíčka Masaryka osobně potkala a nedala na něj dopustit. O prezidentovi Benešovi hovořila také s úctou.
Jenže ona brečela i když zemřel Stalin a za chvíli i Gotwald.
Tak se raději budu držet původní myšlenky na toto výročí:
vždy v tyto dny jsme - dokud jsem pracovala v jedné firmě v Praze - jezdívali od ROH na pár dní na Šumavu,
bydleli jsme v jednom internátu v Sušici, ( učni měli volno )
a za ty (třeba) 4 dny jsme se vždy ráno, po snídani, nechali busem odvézt někam do hloubi Šumavy a pak
šli na obligátních 20 - 25km výlet.
Ze Železné Rudy, kolem jezera Laka do Prášil, pak nás bus zase odvezl do Sušice na večeři a to jsme - sice zcela zmožení a unavení - ještě v partě vyráželi do sušické hospody, kde se debatovalo a popíjelo.
Další den se vyráželo zase jinam. ( bez ohledu na puchýře na patách )
Během několika let jsem takto s ostatními stejně postiženými poběhala Šumavu křížem krážem a vždy 28.října si na to vzpomenu a stýská se mi. Dnes bych takových km za den už neušla, ale polovičku asi jo.
Měla bych to zase jednou zkusit.
Od Čeňkovy pily k Antýglu jsme to i s mužem šli tolikrát!
( to jsem vám,
milé KOČKY,
neřekla, že jsem tam pak jezdívala pilně soukromě? )
Březník, Poledník, různá jezera, Modrava, slatě, Kvilda, Borová Lada, Prachatice a Volary. prameny Vltavy...nejhezčí byly ty podzimní barvy, prales a výhledy z Boubína.
A Sušku ( Sušici ) mám ráda dodnes. Když si sednu nahoře na kopečku před kostel a podívám se dolů do města, nebo přes údolí na Svatobor, cítím se skvěle.
Zajímavé bylo to, že na těch výpravách s kolegy z práce se cestou bavil postupně každý s každým a bylo veselo a ušli jsme to jako nic.
Tak si,
milé návštěvnice mého blogu,
užijte dnešní sváteční den, změnu času na zimní, normální,
a milovníkům Šumavy přeji pevné, pohodlné boty a hodně volného času na tůry po této zajímavé části republiky.