Co vlastně?

Když jsem si u dcery v dubnu 2014 nechala konečně založit blog,

mělo to mnoho neznámých:

jak to má vypadat, co vše tam budu dávat, netušila jsem vůbec, co mne čeká.

---

Uvažovala jsem o svém blogu dávno před tímto termínem,

ale nevěděla jsem, kde ho mám založit,

jen jsem tušila, že tam budu vkládat z mých výletů fotky a pár doprovodných slov.

Tipy na výlety pro lidi, co to náhodou najdou a rádi se podívají,

případně pro pár ,,zasvěcených,, známých, aby shlédli, kde se toulám.

Co jsem si od toho vlastně slibovala?

Nedávno jsem něco hledala a hlavně proto jsem zabrousila do příspěvků z počátku mého blogu

a překvapilo mě, jak je tam fotek málo,

teď jich vkládám daleko víc.

Asi jsem byla tak bázlivá, nebo co.

A taky mě asi brzdila skutečnost, že tam tehdy nikdo asi nechodil a už to vypadalo, že to nemá cenu.

Usuzuji z toho, že nikdo nekomentoval moje snažení.

Nakonec se vyplatilo vydržet a svoje čtenáře a návštěvníky si blog našel.

Co vlastně mi to dává?

Řekla bych, že zdravou míru chlubení se, a taky takovou pospolitost s ženami svého ražení.

Seznámila jsem se prostřednictvím blogu s mnoha ,,děvčaty,, různého věku a moc mě těší,

chodit se občas podívat na fotky a příběhy k nim.

Doufám, že některé z nich rády nakouknou ke mně.

Bude-li zdraví a korunky budou-li, i výlety budou a blogové příspěvky tím pádem také.

( korunky nikoli zubní )

Milé KOČKY,

myslím na vás,

chválím, když místo na Matějskou, jdete s dětmi do Brdských lesů,

když se touláte po Českém Ráji a nebo okolo Mikulova.

Pokud dětičky vezmete na Masopust a necháte jim namalovat čumáčky.

Když je berete sebou všude na dovolenou, nebo třeba jen k nejbližšímu potoku pouštět lodičky z kůry.

Když je učíte ostatní lidi pozdravit a za dárek poděkovat.

V mé pomyslné krabičce s blogy maminek se třemi dětmi je podezřele hodně blogů, kam ráda chodím,

ale jsou tam i dvouděťové a několik s jedním potomkem.

Mám ráda i babičkovské blogy, ráda se podívám k těm kočičím, dokonce sleduji i ty mladice, co se dokážou věnovat krémíkům, voňavým vodičkám a zkrášlovadlům.

Blogům zdar.

čas na kňoukání: letos jsem nikde nebyla v zimě na sněhu!

Pořady v TV

Zatáhlo se a ven mě to moc neláká,

mám doma dva nové časopisy,

tak je program jasný, bude se číst.

---

V televizi téměř nic na koukání, jen jsem shlídla čirou náhodou pořad o Přimdě,

krásně jsem si zavzpomínala, jak jsme tam nahoru lezli a táhli sebou kola.

Dneska bych to nedala, jak se moderně říká.

Na nádvoří ležela taková velká kovová cisterna a můj známý povídá: Jé, hele, ponorka KURSK.

Vzpomněla jsem si, že jsem měla ráda pořad ( strašně starý ) O poklad Anežky České s Markem Ebenem a oběma Klárkami.

Doležalovou a Kovaříkovou. Ta první dosud k vidění s Karlem Voříškem ve zprávách a ta druhá se někam ztratila?

Na seriály nekoukám a pořadů, které preferuji, zase tolik není.

V pátek večer K.Šíp, nedělní dopoledne Toulavka a Objektiv a jinak, nahodile...

Na dnešek jsem si připravila dva výlety, jeden na Kolínsko a jeden kousek dál, ale nejeli jsme nikam, dala jsem se do praní záclon a dalších ,,zbytečných,, akcí, jak tvrdí manžel.

Ten si vzal do hlavy akci na Veveří, kterou jsem mu onehdá vnukla, což jsem tady avizovala před pár dny,

že tam bude akce jídlo + pití a jarmark,

jenže netuším, jestli bych tak daleko riskovala cestu v mém současném stavu, po viroze?

A podobná akce je za rohem, v Brandýse nad Labem.

Dnes a zítra.

Ráno moudřejší večera, uvidím, co nás zítra v sedm napadne.

Přepadla mě únava a touha zalézt pod deku.

Když už jsem ta seniorka, mám právo si poležet.

Krásné odpoledne přeji.

Zapomenutý kraj

Dnešní příspěvek by se klidně mohl jmenovat Hlásání za tepla, neboť jsme se sotva vrátili a už to tady klofu:

Kdysi jsem četla:

,,muži mají rádi místa, kde lišky dávají dobrou noc a nějaký ten zajíček dobré jitro,,.

---

Takže - abych vás tu neponoukala,

milé KOČKY,

k lechtivým myšlenkám, vrátím se k původnímu svému záměru -

popsat místo na dohled od Mělníka, no spíše na dohled od Liběchova,

nedaleko od Hlav Václava Levého, v oblasti rovnoběžně kolem Labe - trochu severně od silnice Liběchov - Štětí.

A proto ty lišky, tady v těch obcích určitě lišky a zajíce naživo vídají, jsou to obce krásné,

ale poněkud zapomenuté.

Dávno jsem je prostudovala na mapě a dlouho toužila je vidět.

Čekala jsem, že to nebude žádná hitparáda, ale stav některých budov v těchto vesnicích je tristní.

Dokud jsem často jezdívala na svém milém horském kole, šlapali jsme v krajinách vzdálených a tyhle blízké cíle jsem si nechávala na jindy.

Teď nastal jejich čas.

Brocno - Chcebuz - Radouň - Snědovice - Střížovice - Malešov

Počítám, že spousta z vás ty názvy nikdy neslyšela.

A co vše tam je k vidění!, otázkou je, v jakém stavu! uprostřed Středočeského kraje.

A právě teď, díky tomu, že jsem se konečně osmělila sem zavítat, mohu vás s těmi vesničkami a zámečky a kostelíčky seznámit,

což mi, mimochodem, činí potěšení.

Ráno jsem úskokem přemluvila manžela, že nakoupíme v Evě v Mě, pak se někam podíváme. Problém byl trošku s autem, chudák 2 měsíce stálo a tak bylo líné vyjet, ale manžel mu domluvil. Obešlo se to bez kladiva.

V obci Brocno jsem nafotila na návsi sochu sv.Prokopa a několik hrázděných domů, zámek jsem si odpustila, je v příšerném stavu.

Poté přesun do další obce, tedy Chcebuzi, a tady: výhra! tedy - jak se to vezme.

Kostel zajímavý, zavřený, vedle obrovský areál bývalého zámku a statku, celý areál úplně zdevastovaný a na návsi mě odchytila jedna domorodá obyvatelka, že mi to tam ukáže: prý - tady se točil film LIDICE. To mne zaujalo a vydaly jsme se spolu na nádvoří, hned za brankou v rumišti dva trsy krásných sněženek, a okolo - no, hanba mluvit.

Čechy krásné, Čechy mé!

To, že vedle morového sloupu a před zajímavými domky straší el.sloup s dráty mi vlastně v sousedství té hrůzy naproti ani nepřišlo divné!

Najednou proti nám velká tlupa odrostlých turistů, důchodci. Tak jsem paní ,,průvodkyni ,, poděkovala, předala ji skupině a mazala za manželem, který se vyhříval na sluníčku v autě.

A po pár km zase zastavení, tentokrát v Radouni - nafotit kostelíček, pak jsem se vydala k židovskému hřbitůvku za vesnici: pěkná procházka prohřátým terénem mezi keři šípků, roští už chytá barvy, do červena, do zelena, jehnědy žloutnou, jaro bude.

Mezitím fotím různé rázovité domečky, cestou přemýšlím, čím se tu lidé živí, kam jezdí a jak do práce...,

obdivuji luční potůček s jarně čistou vodou a sleduji kosáky, jak se zde koupou.

Další dvě plánované obce projíždíme

( takže zámek/domov postižených ve Snědovicích jsme neviděli - ale řidiče není radno dráždit zbytečně moc )

a poslední zastavení na fotky jsou v Malešově, udivuje mne zdejší veliká náves, starý kostel s opadanou zdí okolo,

a pak už jen cesta domů.

Milé KOČKY,

další splněný sen, já se mám!

( vsuvka: všechny ty vesnice jsou tuze staré a zemědělské, podle toho ty budovy vypadají - abyste rozumněly:

samé sýpky, dvory, brány,

prostě: když se ještě hospodařilo a nevozilo se jídlo z Tramtárie )

Metřiště

Když jsem dnes byla na Proseku, vyfotila jsem si i několik míst v metru, tahle část je podle mne zdařilá a dá se na těch stanicích leccos obdivovat.

---

Letňany už mám z dřívějších návštěv, dnes jsem pofotila Prosek a při zpáteční jízdě na Ládví jednu fotku na Střížkově.

Znáte,

milé KOČKY?

Úterý

Domluvila jsem si schůzku s druhou babičkou svých vnuček na úterý v deset dopoledne na Proseku ( okraj Prahy ).

Už dávno jsem se chtěla podívat na jeden zajímavý starý kostel tamtéž.

Kostel sv.Václava.

---

Tak jsem to dnes chytře spojila.

Nejprve jsme se s Květuškou sešly na poradu, kafíčko, čajík, znáte to, ne?

Pak jsem dostala správné pokyny, kudy se vydat uprostřed sídliště a jelikož bylo dost hezky a trochu i svítilo sluníčko,

našla jsem cíl snadno a ráda.

Nad hlavou mi poblíž té stavby klepal do stromu pan doktor strakapoud, pokusila jsem se ho cvaknout, ale byl poměrně daleko, tak foto je, jaké je.

Obešla jsem kostel, přečetla si tabuli a pak jsem si říkala, že tu musí být krásně, když kvetou všechny ty lípy!

Škoda, že přístup do kostela nebyl možný, ráda bych se tam podívala.

V létě by ale pro samé listí nebylo přes stromy asi nic vidět.

Zaujalo mě tvrzení, že předchůdce tohoto kostela byl vystavěn asi v r. 970 a tudíž je rozhodně o hodně starší, než já.

Tak vám,

milé KOČKY,

nabízím -

nahlédněte: