Zpátky doma

Dnešní počasí nás vytáhlo na výlet:

auto, manžel, kolegyně Jana a já.

Jeli jsme přes Slaný a první zastávkou byl Dolní Ročov.

---

Bohužel nebyl klášter otevřený a tak jsme pofotili a obešli kostel ( Santini ) a klášter a vydali se na cestu k zámku v Jimlíně - Nový Hrad. Bylo ještě 15 min. před otevřením a proto jsme ho prozkoumali a nafotili zvenku, pokochali se fialkami a zelení a posléze už vstoupili do zámkohradu.

Po jeho prohlídce jsme odjeli do Žatce, mého oblíbeného města a zkoumali, co je zde nového. Obešli jsme náměstí, kostely, synagogu a došli k pivovaru, bylo krásně i na hradbách. Sluníčko a teplo.

Naší poslední zastávkou byla obec Petrohrad, léta jezdíme okolo a nikdy jsme tam nezajeli, až dnes.

Nádherný zámek se zahradami + parky, ale není přístupný, je tam Psychiatrická léčebna.

V zahradách i okolí spousta fialek, sasanek a dalších, jarních květinek.

Křížová cesta. Sochy.

Milé KOČKY,

to je stručný výčet.

Chtěly jsme s Janou vystoupat na kopec ke hradu, ale zatáhlo se a mne bolely záda, tak jsme to odložily.

Následovala cesta k domovu se zastávkou na čaj a kávu ve Slaném.

Máme hodně fotek a bezva pocit z výletu.

( stýskání: všechny kostely zase zavřené! ach jo )

V bytě

Některé věci nelze v bytě jen tak měnit,

což o to,

já bych dokázala razantně a promyšleně dělat změny, ale -

mám tady p.Brzdu a přes to nejede vlak.

---

V malém bytě s mnoha požadavky na místo a do toho moje na barvy a snadné uklízení:

to jsou věci, které mnohdy nejdou dohromady.

Manžel má rád červenou, já bych ráda bílou s malinko žluté nebo jemně zelené.

Tam, kde žena řekne, chtěla bych to takhle a druhý den to má hotové,

tam bych měla taky problém, musela bych toho vyslovit méně!,

protože tady si můžu plánovat co chci a nic se neděje.

Jo, občas došlo k zemětřesení a pak to šlo ráz na ráz,

šla jsem přes mrtvoly

( viz poslední přestavba v ložnici,

nové vysoké postele, vymalovat, nový koberec ode zdi ke zdi a pod. )

to byl

milé KOČKY,

mazec.

Zmobilizovala jsem příbuzné a známé, byla to jízda.

Ohledně výšky sedačky a postelí jsem byla neoblomná a dlouho mi trvalo, než jsem vybrala požadované.

Běhala jsem po obchodech s krejčovským metrem a posedávala a vymýšlela. Dlouho, několik měsíců.

Jsme oba vysocí a lehání a sedání a vstávání nám dělalo už trošku problém.

A teď je o hodně líp!

Mít ovšem hodně peněz, nechala bych si postel udělat ještě vyšší!

Sedačku bych si taky pořídila jinou, kdyby tu občas nespaly vnučky, ale potřebovala jsem to řešit a povedlo se.

Holčiny mají leháro jako letiště na Ruzyni a mohou se rozvalovat.

Snadno se rozloží i složí a ještě mohu v prostoru dole uložit náhradní deky.

Zabírá ale dost místa v obýváku i složená.

( neměla bych natřít ty mandarinky na šedo, aby ladily s červenou sedačkou? hihi )

Balkon máme, ale prťavý, kam se v létě vejdou jen truhlíky s muškáty, balkonové dveře obvykle ani nemůžeme mít otevřené, sousedka ,,bydlí,, na balkoně a ustavičně hulí a kvůli tomu kouři větráme jinde nebo - když víme - pokud ona není doma. Výhody činžáku.

Dnes to tu vypadá takhle:

Už slouží

Lampa už svítí a slouží.

Co víc si přát?

---

Přeci dostatek dobrého čtiva a čas. Klid. Tiché večery pod lampou na přemýšlení.

Milé KOČKY,

taky vás nová věc vyhecuje ke změnám ?

Musím si udělat čas a trochu to tu omladit.

Lampa

Objednala jsem si k ušáku stojací lampu,

abych mohla po večerech číst a nerušila v ložnici manžela, který chodí spát o dost dříve, než já.

---

Původně jsem měla vyhlédnutou jinou, ale byla o dost náročnější na prostor a taky dvakrát dražší, než tato, kterou jsem nakonec vybrala.

To víte,

milé KOČKY,

v těchto případech mi vybírání a objednávání docela dlouho trvá,

porovnávám různé výrobky,

sleduji, jak vypadají, jak jsou velké či malé, kolik za ně vydám,

kolik dám za dopravu,

a pak se rozhodnu,

ač se nepovažuji za skrblíka, cena mne hodně ovlivňuje při výběru.

Hlavní kritérium je ale to, jak to bude u nás, ta věc, vypadat a jak bude sloužit.

Takže ne náhodou jsem dnes naklusala do knihovny a vyzkouším lampu a ušák v plném nasazení.

Dopoledne jsem byla v Praze u specialisty, celá ta moje záležitost se ocitla na slepé koleji.

Víceméně mne situace zaskočila.

Manžela zase zaskočila skutečnost, že jsem objednala lampu,

i když,

poměrně bez řečí mi ji smontoval a už je provozu schopna, ( na rozdíl ode mne ).

Udělala jsem si radost.

Manžel to ocení až za delší dobu, jemu trvá, než si něco ochočí.

( prodávají k tomu ve stejném duchu také stolní lampičku, ale tu nemohu koupit, není ji kam dát, máme lampiček hodně, to bych tedy neokecala! )

Pod lampou

Večery pod lampou či přeneseně pod duchnou - to jsou moje večery s knížkou.

A mám nové objevy:

---

Holokaust od Romana Cílka, přečetla jsem jedním dechem, téma těžké, ale všichni by měli o této době vědět.

Na stolku na mne čeká pro několik příštích večerů F.R.Čech - Proč ta sova tolik houkala.

Abych nezapomněla, taky jsem minulý týden přečetla

staronovou Betty MacDonaldovou: Dusím se ve vlastní šťávě,

kdysi jsem ji už četla, nemám ji doma v knihovně a tak jsem si ji půjčila a se zájmem se do ní opět ponořila.

Jak ráda bych uměla tak skvěle psát!

A jak je to s tou lampou?

Milé KOČKY,

mám objednanou novou stojací lampu a jakmile dorazí do zdejší Zásilkovny,

budu číst v ušáku a nebudu svítit do pozdních nočních hodin manželovi do očí.

Dost si od té lampy slibuji a těším se na ni.